8. listopadu 2018 v 16:53 | Pražský poděs
|
Hah, víc prvoplánovej nadpis sem vymyslet nemohla.
Ale mám se dobře, to nemůžu popřít. Teda až na to, že za mnou, nyní už muj bejvalej chlapec, pořád docela leze jako ocásek. Vlastně sem si toho ani nevšimla, jenom mě na to nedavno upozornil J******, že je to vlastně docela cringe občas. Eh, asi má pravdu. Jenže co já s tim doprdele? Copak můžu za to, že chodíme do stejných hospod, známe stejný lidi a tak dále? prostě jo, bylo to tak trochu divný, když to vlastně ještě skoro nikdo nevěděl.
Na první víkend volnosti sem se dost těšila. Kamarád měl v pátek neoficiální oslavu narozenin. Eště předtim, než sem se dobelhala na tu oslavu, tak sem oblídla jeden podnik víc v centru, protože tam měla bejt nějaká akce a já si přece můžu dělat, co chci, no ne? No a v tom místě sem docela vtipně narazila na svýho nyní už den bývalého přítele. A taky bejvalýho šoustkamaráda. Haha. Ok, tak tady asi není uplně nejvhodnější zůstávat. Odcházím teda na tu oslavu a po cestě mi začnou chodit omluvný zprávy od mého teď už konečně bejvalýho chlapce, jakože nevěděl, že se tam potkáme, že si myslel, že budu jinde atd. Lol, aha. Tak zas tak hardcore to vnímat nemusí. Opravdu nemám zkaženej večer a neposeru se jenom protože sme se viděli. Bizár. Na oslavě, kam sem dorazila, se mě samozřejmě každej ptal, kde "mam muže". Zase sem odpovídala, tak, abych nemusela kecat. Takže popravdě, že je v jiný hospodě. A informaci o našem odcizení se jsem poslušně předala dalším dvěma lidem. Aby se ta informace tak postupně, nenápadně šířila celou partou, protože tihle dva lidé si to určitě nenechaj pro sebe. Taky měli trochu péči, jestli jsem v pohodě a tak. Je to zvláštní, já sem opravdu v pohodě, podporu asi spíš potřebuje muj bývalý chlapec, ne já. Haha, on je vlastně teď už dvakrát bývalý chlapec. To je vtipný. Večer sem si užila a nemyslela na žádný depkoidní rozchodový myšlenky, vlastně sem si ani nevzpomněla. Kdyby se mě lidi neptali, tak na svého 2x bývalého chlapce vlastně ani nemyslím. Asi to byla dobrá párty, prej někdo šukal na hajzlu nějakou ženskou, kterou nikdo z našeho tvrdšího jádra moc nezná, je starší, ale jeden známej si jí tam přivedl a pak jí šukal někdo jinej. Haha. A moc chlastu nevydržela, pomalu tam usnula na chodníku. Divno neznámý lidi.
Druhej víkendovej den byla akcička, kde vystupovala kamarádova kapela. Bylo to hezký a venku. Sice hráli krátce, protože to muselo logicky v deset končit, ale myslím, že se jim ten koncert dost povedl. Zlepšujou se a v druhý polovině koncertu už bylo vidět, jak se cejtí na podiu jistý. Dokonce sme si s kamarádkou dělaly srandu, že kdybysme to hovádko neznali, tak se do něj asi platonicky zamilujeme. Protože to byla velká událost, tak samozřejmě přišel i muj bejvalej chlapec. A nebylo to nijak trapný. Chovali sme se k sobě docela normálně. Dokonce sme pak spolu v menší partičce po tom koncertě odešli do nedaleký hospody, když byly skoro všichni líný a chtěli se přesouvat na ten blbej Signal, kterej je stejně každej rok uplně stejnej, jako přechozí rok.
Takže jo, asi je to mezi náma fakt docela v pohodě. I další tejden sme se na random potkávali na různých akcích. Jedna z nich byla taková menší vernisáž. To bylo chvílema trapný, protože nejdřív tam potkal mojí kamarádku ze střední, se kterou sme se nějakou dobu neviděli a ona mu řekla něco jako ať mi za ní dá pusu. Což se tak nějak nehodí. A pak přišel J****** s tím mým novým crushem, přičemž J****** ví o tom, že už netvoříme pár a nebyla sem si vůbec jistá, jestli se to dostalo k tomu mému crushi. Asi eště ne. Tudíž vznikali takový různý trochu dankoidní promluvy a fráze. Ale nic vážnýho.
Těch oslaviček bylo v říjnu vcelku dost. Hned další tejden se konala další oslava. Tentokrát lehce významnějšího životního jubilea, který jednak značí, že pokud v tomhle věku šukáš patnáctky, tak je trochu něco špatně s tvým sebevědomím a druhak to, že pokud si nenaprcáš haranty a nepřispěješ tak k přelidnění planety, tak tahle část života může být úplně stejná, jako ta předchozí. Měla to bejt dost velká párty a bylo rezervovaný parádní místo. Tam, kde sou všichni barmani kamarádi. No, bohužel, někdo přecenil svoje schopnosti a začali párty už asi v pět odpoledne. To je dost brzo na to, že už je ten člověk starý a vetchý a mohlo by mu to ublížit, haha. Ne, vožrali se strašně brzo. Většina lidí, včetně mě, začala přicházet okolo osmý hodiny, to je takovej normální čas. Šla sem si koupit cigára, potkala kamaráda, přišli sme tam a všichni i s oslavencem byli už dost na mrdky. Ehehe. Tak hlavně doufám, že to tady třeba za dvě hodiny nezabalí s tim, že jede domu. Na místě byla pizza. Teda, spíš zbytky toho, co už ty vožralý prasata stihli sežrat. Ohřály sme si dva kusy s kamarádkou na kamnech, takže to bylo jako čerstvý. Skoro, hehe. Zrovna, když sme to dožrali, viděla sem po schodech přicházet muj crush. Ehehe. A pak muj nyní bejvalej chlapec. Najednou se párty vcelku rozjela a kromě pár momentů, kdy sme s kamarádkou tak nějak seděly a krčely rameny, že nemáme co dělat, to bylo vcelku fajn. Až na to, že za mnou dost muj bejvalej lezl. Ale ne tolik. Jen trochu Dorazilo hodně lidí, který sem neviděla pěkně dlouhou dobu, jedna kamarádka se vrátila ze zahraničí a dost tu párty rozjela. Byla už vožralá od odpoledne, takže dělala vtipný trapasy jako třeba divnotanečky, co se měli tvářit hrozně sexy a podobně. Nějak sem se zrovna v jeden takovej moment bavila s tím svým crushem. Koukali sme se na to, jak ona v čele s dalšíma lidma podobně na plech tancujou na nějakou Abbu, nebo co to hrálo. Dost sme se tý jejich cringovosti smáli. Vzala sem si sluneční brejle, co leželi na stole a asi patřili někomu z tý vožralý hromádky lidí na parketě. Můj crush mi na moje ksichtění se v těch brejlích řekl "sexy" takovým tím tonem, jak to člověk částečně myslí v žertu a částečně trochu vážně. Ty brejle byly fakt hezký, takže jsem v nich sexy rozhodně byla. No a zrovna v tento krásný moment se musel zčista jasna přířítit muj bejvalej, načež mu můj crush řekl: "máš fakt sexy ženu". Mein gott, why? Za prvý už spolu nechodíme, což se k mému crushi očividně eště nedostalo. A za druhý nám tady muj bejvalej kazí debatu o tom, jak sem v cizích brejlích sexy. No a pak se taky nějak stalo, že se tam lidi okolo oslavence začali svlíkat do půl těla. A to už byl hodně, ale opravdu hodně velkej cringe. Achjo, proč mam dementní známý? Nejvíc trapná byla ta divná buchta, která byla sice hubená, ale divně jí lezly boky z "bokovek" a co šukala na tý minulý oslavě na záchodě. Jako sorry, ale to prostě nepotřebuješ vidět ty boky. Návrat do nultých let, tyvole. Tomu sme se taky s mym crushem společně hodně smáli. Do tý doby, dokud si ho to kolečko lidí bez trika (ok, naštěstí jich ve skutečnosti bylo asi jenom, ehm, tak dva, tři) nevtáhlo mezi sebe s tim, jaktože on ještě není svlečenej a že by se měl okamžitě taky svlíknout. A když protestoval a křičel "zachraňte mě", tak mu jeden známej roztrhnul první asi tři knoflíky na košili a svlíknul ho. Lol, wtf. Chudák. Když se pak vrátil ke stolu, kde sem byla, ptal se mě, jestli nemam nějaký věci na sepnutí. Nejdřív sem mu slibovala alespoň jednu sichrhajsku, ale záhy sem zjistila, že zrovna dneska nemam ani jednu. Chudák. Chvilku sme se smáli a dělali vtípečky na to, jak mu při prudkym pohybu vyprsení se vylezou bradavky (jo, uznávam, nic stupidnějšího sme vymyslet nemohli, ale bylo asi okolo jedný). Pak šel do barmanskýho zázemí a nějaká dobrá duše mu tu košili sepla sešívačkou na papír. Heh. Dobrá párty, ale nechtěla bych za párty zaplatit rozpáranou košilí.
Protože mam občas i kamarády, co se občas rozhodnou pracovat v dobrých barech, mám občas to štěstí, že se mi tam za nima podaří jít. A jeden takovej muj kamarád začal pracovat v jednom z barů, kam sem dřív docela chodila. No a člověk občas bary opouští, aby je pak mohl znova nalézt, žejo. Na druhý straně řeky. Protože se většinou posezení a popíjení domlouvá ve společným chatu, tak dorazil i muj nyní bejvalej. Protože sem ho do toho chatu přidala. Takže sme tam tak spolu seděli na baru a když dorazili kamarádi, co byli v kině společně s mým crushem, tak nás zas viděli spolu a jo, jestli to pujde timhle tempem, tak se zvěsti o našem rozchodu budou šířit opravdu pomalu, když sme pořád k vidění spolu. No a trapný to bejvá právě v takový ty momenty, kdy se třeba z toho baru odchází. A odcházeli sme jenom ve třech, já, muj bejvalej a muj crush. No a pak je muj crush hrozně překvapenej, když se od nás na půl cesty muj bejvalej odpojil, protože šel na tramvaj a my na metro. "Wtf, co to jako bylo, to tě tady prostě nechal, ať tě znásilnim", divil se (jo, haha, rape jokes, sorry, ale taky se jim ve skupině určitých blízkých lidí a za určitých nezávadných okolností smějeme). Hurá, konečně mám možnost dalšímu člověku explicitně vysvětlit, že už opravdu nemusíme odjíždět zásadně spolu, protože spolu už nejsme. Byl překvapenej, tak jako je snad každej, komu to řeknu, překvapenej. Cestou po eskalátorech sme se bavili o blbostech, o bejvalý spolužačce pro mě ze střední, pro něj ze základky, kterou máme náhodou společnou, o místě, kde ta jeho základka je. Věděla, sem, že mam štěstí, protože sme měli většinu cesty společnou. A na to metro sme taky čekali pěkně dlouho, haha. Nastoupili sme do něj, pořád se strašně plamenně bavili o blbostech a hned v další zastávce sme zjistili, že se nám podařilo nastoupit do špatnýho směru. Ehehehe, ne, netušim, jak se to stalo. Teda jo, tušim. Věnovala sem příliš mnoho pozornosti těm krásným oříškovým očím, místo cedule udávající směr metra. Jenom netušim, jaktože si toho nevšimnul on. Jenom sme se smáli vlastní hlouposti a on říkal, že to přece ale kontroloval a že to nechápe. V metru ve správným směru pokračovala naše obecná konvezrace na téma současná nabídka filmů v kinech. I když to ve skutečnosti bylo spíš moje "jé, ještě jsem neměli čas na to zajít" a jeho "no, na tom jsem byl včera/předevčírem". Taky sem zjistila, že měl nějaký randíčko, asi s nějakym tim svym crushem. Ale nic moc k tomu víc nedodával, takže nevím, jestli spíš jo, nebo spíš ne. Rozloučili sme se eště dole v metru, protože sme každej šli jinym výlezem ven. Ironicky poznamenal, ať si užiju to čekání na autobus s divnýma existencema, co se tam občas vyskytujou. Mno. Nechci nikomu kazit radost, ale pravděpodobně tam budu ta nejdivnější existence já. Líbí se mi na něm, že je tak vtipně introvertní a občas sou jeho hlášky lehce dorky. Jo a taky ty oříškový oči, se kterýma s lehce maniakálnim výrazem kouká na svět. Ale to už sem řikala. A asi to ještě párkrát zopakuju.
Další velká kratochvíle nastala o víkendu. Chata. Taková ta akce, jak se nechlastá v Praze, ale u někoho na baráku mimo Prahu a většinou to bejvá tak 20x víc wild, než když se chlastá a fetuje v Praze. Tahle konkrétní chata teda měla být drugs-free, což všichni plně respektujeme, jelikož je složitý kontrolovat svoje vožralý kamarády, ale místo naprosto nezdemolovali a co teprve nafetlý. To nikdo nechce. Na týhle chatě sem eště nikdy nebyla, jezdí se na ní už asi dva roky a já se rozhoupala teprve teď. No a protože na ní už byl pozvanej i muj bejvalej chlapec v době, kdy ještě nebyl bejvalej, tak jel taky. Haha. Myslela sem si, že třeba nebude takovej masochista, co se bude mučit tim,že se mnou tráví víc času, než je nezbytně nutný, ale ok, no. Když ho to baví…
Měla sem domluvený srazy s J*******, že pojedeme společným vlakem. Přišlo mi to strašně podezřele brzo, protože to domlouval jeden náš kamarád, kterej je takovej strašně aktivní a schopnej vstávat třeba v pět hodin ráno. Byl to on, kdo tenhle vlak naplánoval. Mno, já to jakž takž stíhala, ale psal mi J******, že ho mám vyzvednout. Jela sem metrem na poslední chvíli a když sem vystoupila, abych vyzvedla J****** u něj doma, bylo jasný, že tenhle vlak nestihneme. Musela sem napsat tedy i mýmu bejvalýmu, ať na nás nečekaj. On mi odpověděl, že je zasekanej v tramvajích (hah, glorious Pražská MHD a popadaný mosty) a že to taky nestíhá. Když sem se sešla s J*******, tak sem se dozvěděla, že tim dřívějšim vlakem nakonec nejede skoro nikdo a ten náš fresh kamarád asi pojede skoro sám. Lol. A takhle je to se vším. J******** trvalo klasicky sto let, než byl schopnej se zvednout a než sme byli schopný vyrazit. Uf. Po cestě na nádraží sme nepotkali nikoho jinýho, než muj crush, kterej vypadal naprosto fantasticky. Učesal se totiž vzhledem ke svému kostýmu, kterej bude na tý chatě mít. Tahle chata je totiž speciální chata. Tahle chata bude o to větší sranda, že je tématická. Máme každej vymyšlenej vlastní kostým a hraje se s nima taková hra. A jemu se podařilo udělat si ty vlasy fakt hezky. Och. Na nádraží na nás čekala ještě kamarádka, kamarád a muj bejvalej, kterej už se vysekal z tý zasekaný dopravy. Cesta s jednim přestupem, asi hodinu. Vlak byl nacvakanej, takže sme hezky na pankáče stáli v uličce. Co bylo blbý byl fakt, že sme si tak trochu zapomněli koupit nějaký dobrý bumbání do vlaku, takže sme tam jen tak stáli, koukali z okna, smáli se vesnicím a uhejbali lidem, který procházeli. A já se nemohla vynadívat na muj crush, kterej stál polovinu cesty vedle mě. Dokud na něj nezačalo foukat a nestoupnul si na druhou stranu hada, kterýho sme v uličce vytvořili. Jenže žádná cesta není úplně bez problémů, žejo. Muj crush je taky tak trochu debil (ostatně jako my všichni) a málem si na nádraží zapomněl kytaru. Měl kurva velký štěstí. Zůstala na tom místě, kde jí nechal celých 20 minut bez toho, aby mu jí někdo čmajznul. Wow. V druhym "vlaku" už bylo místo. Haha, vlak je moc nadnesený označení, byl to osobáček a uplně prázdnej. Tudíž sme měli skvělou příležitost se pohodlně usadit. Asi na 15 minut. Ale ani to nezabránilo J******** v tom, aby si tam zapomněl kabát. Haha, drámo n.2. Byl to asi ten nejvtipnější hovor s tou paní, která seděla na lince ztráty a nálezy ever. J******* popis jeho kabátu byl jak od autistickýho dítěte se střední mentální retardací. Nasmáli sme se.
V naší cílové destinaci panovalo počasí jako z Milletova obrazu s občasným lehkým závanem hnoje- Prvotní obraz, co si pamatuju, je jeden z našich hostitelů, za skleněnýma dveřma. Drží v ruce talíř, má upatlanou hubu a žere ve stoje špagety, zatimco nás pozoruje za tím sklem. Heh. Bylo tam asi už šest lidí, přijeli sice tak dvě hodiny před náma, ale nesltihli nic, vlastně si jenom uvařili ty špagety. Do doby, než se začalo stmávat, tak sme se vlastně všichni flákali. Bylo potřeba udělat jen trochu věcí, schovat všechny nebezpečný materiály, se kterýma by se mohli dělat nebezpečný věci a tak. Lidi začali přijíždět až docela pozdě a tak před osmou sme se všichni začali převlíkat do kostýmů a hrát tu hru s nima. A chlastat. Párty se rozjela naplno až tak okolo desátý, to byl takovej jako hlavní projev organizátorů, pravidla hry a tak dále. Sešli sme se v počtu tak cca mezi 15 a 20 lidma. Drogy se nejeli vůbec. Jen se pilo a trochu hulilo. No. Docela dost. Je potřeba vzpomenout pár dobrých momentů. Jeden je rozhodně ten, kdy jako poslední dorazil za mě nejlepší kostým ever. Hele, jak moc nemorální je, aby se slovanský prase převlíklo za regulérního nácka? Lol, top! Jestli mě na společnosti v jaký se pohybuju něco baví, tak je to asi tenhle humor trochu za hranou. Nemorální? Nemyslím si. Ne v momentě, kdy se za nácka převleče někdo, kdo by v životě nevypustil ve vší vážnosti z huby něco o podřadných rasách. Tenhle humor je fakt hodně situační záležitost, nic jinýho. Je to trochu rituální jednání. V určitej moment padaj společenský konvence a to je naprosto v pořádku. To je smysl všech svátků a karnevalů. Bavila sem se skvěle, jenom mě občas dostihnul ten pocit, že se muj bejvalej tak trochu nudí a proto pořád leze za mnou, ačkoliv já si samozřejmě už krásně malovala, jak tady vošukám svuj crush. Ale zase to neni nic, čemu bych se měla jakkoliv víc divit. Pořád jsou to primárně moji kamarádi se kterýma byl on seznámen jakožto muj kluk. Na druhou stranu je fakt zná hodně. Divný, až by jeden řekl, že si s nima vlastně nemá co říct, nebo že jednoduše není na stejný vibe jako my. Což je dost možný, ale nedokážu to zase takhle uplně posoudit.
Další krásnej moment byla první oběť otravy alkoholem, pro kterou sme si tam všichni vlastně vědomě, či nevědomně, přijeli. A nejednalo se o nikoho jinýho, než o jednoho z našich hostitelů. Sedíme venku, bavíme se a najednou vidíme scenérii, jak z renesančního obrazu. Zavěšenej jak Ježíš na kříži o dva lidi, co ho drží, zavřený oči, mrtvý svaly v obličeji. Dotáhli ho ven, přidržovali ho, zatimco se zevnitř přiřítil pomocníček s kýblem plnym studený vody. Polili mu tim hlavu, chudákovi. Takhle se zřídil tak během půl hodiny, ještě předtim byl uplně v pohodě. No ale vychlastal asi celýho ruma pomalu na ex, prej. Za deset minut sme zevnitř slyšeli ovace a tleskání, protože se podařilo vyblejt do kýble. Lol. Byl to vtipnej moment, kdy ho jeho starší sestra podporovala, ať už se konečně vybleje. Taky si udělal brutálního monokla, asi někde venku upadnul. I tohle se děje. To je každou chatu někdo, kdo to trochu přežene. Ale hlavně, že všechno dobře dopadlo. Po zbytek noci spinkal.
My ostatní sme si po zbytek noci taky zadělávali na hezkou otravu alkoholem. Já se teda docela stranila tvrdýho, abych nebyla uplně mrtvá a mohla si spíš jet celou noc pártošku. Věřim tomu, že sousedi musí být buď hluchý, nebo zenový mistři. Vyřvávat na zahradě a vevnitř si jet celou noc techníčko nejsou úplně tichý činnosti. A střílení není tichá záležitost už ani náhodou. Ano, střílelo se. Sice slepýma, ale opravdu se pistole (která byla součást jednoho kostýmu) dostala do rukou někomu pravýmu, komu přišlo jako nejlepší nápad střílet na zahradě v hluboké noci, přičemž ten dotyčnej byl určitě uplně na sračky. Jak jinak. Ne, nikomu se nic nestalo. Ne, nikdo na nás nepřiběhnul, co se to tady kurva děje. Nic z toho, vlastně to byla docela sranda a zajímavý vzrůšo v momentě, kdy už to pomalo začínalo umírat. Takový ty trochu nudící se momenty začali bejt okolo čtvrtý ráno, když spousta lidí začala odpadávat, nebo už ty lidi byly uplně dead a mimo. Pamatuju si melancholickou chvíli, kdy sem dořešila s J******* jeho pětiminutovou depresi a jen si tak vevnitř sedim a posloucham, jak muj crush ještě s jednim klukem hrajou na kytary. J******** situace byla taky vtipná. Ten blbeček začal randit s jednou holkou a to, že tahle holka přijede taky se dozvěděl tak hodinu předtim, než přijela. Hehe, přítel roku. Jak lidi odpadávali víc a víc tak sem si taky začala řikat, že na to asi seru a pujdu spát. Nebo alespoň na chvíli. Ani sem nebyla tak vožralá. Co bylo divnější bylo to, že muj bejvalej taky nebyl vožralej. Možná protože fakt většinu času lezl za mnou. Toho si mimochodem všimnul J******, chlapec muj všímavá! Říkal mi, že je to fakt trapný, jak uplně vidí, jak za mnou dolejzá a snaží se o nějakou komunikaci a jak na mě uplně vidí, jak ho záměrně ignoruju a vytěsňuju. Kdyby mi to J****** nevpálil takhle do ksichtu, tak si to možná ani neuvědomim, ale jo, má pravdu. Je to asi tak, jak řiká. V souvislosti s tim bylo o to trapnější, jak sme byli nucený se uložit ke spánku. Místa, kam sem si hodila batoh, byly najednou zabraný, leželi tam nějaký dva kluci, který sem viděla až tady na chatě a vůbec je neznala. Paráda. Tak sem se na to vykašlala a lehla si tam taky. A i zde se naplnilo J******** bystré pozorování. Muj bejvalej prohlásil, že taky nemá co dělat a že si chce taky lehnout. Problém byl v tom, že tady nebylo skoro žádný místo a já už byla moc vožralá a v polospánku na to, abych řešila jeho místo. Dokonce sem mu zalehla jeho spacák, lol. Ale fakt už si jenom pamatuju, jak sem mrtvá a on něco mluví o tom, jak moc mi bude vadit, jestli si vedle mě lehne. Tyvole, jasněže mi to bude vadit, opravdu tě nepotřebuju k tomu, abych spala. A navíc je tu tak málo místa. Nakonec to vyřešil, když odvalil toho člověka, co tam ležel. Člověk se uplně zmatenej probral, začal se omlouvat, zvednul se a šel si lehnout na postel vedle ke svýmu kámošovi. Takže si muj bejvalej lehnul vedle mě a tím mi nejenomže sebral moje místo, ale navíc mi sebral i možnost si zašukat s někym jinym. No v tuhle raní hodinu už bych si asi stejně s nikym nezašukala. Kdybych nebyla tak vožralá, tak se možná radši zvednu a jdu ještě dolu na párty, i když už tam žádná moc nejela. A pak sem usnula. Dobrou.
Během asi dvou-tří hodin, co sme spali, mě neustále budilo buď jeho chrápání, nebo to, že mě zalehával. Omg, vim přesně proč sem s nim přestala chodit, vim to kurva moc dobře. Tohle nejde vydržet. Muselo to bejt trochu trapný, protože sme leželi vlastně na chodbě a každej kdo procházel musel vidět, že sme si spolu našli místečko v posteli. Tomuhle sem se přesně chtěla kurva vyhnout. Aby zase nevznikali nějaký pochybnosti a informační šum. Ech. Při dalšim probuzení se mě celý tohle nepohodlný spaní nasralo tolik, že sem se zvedla a málem omdlela, jak se mu zatočila hlava. Kurva, vodu potřebuju! A hned potom si vyčistit zuby cígem. Potkala sem asi jednoho z posledních zombíků na cestě na záchod. Celej ten záchod smrděl jako poppers. Haha, ok. Šla sem dolu, ještě tam hrálo něčí Spotify. Strašně to tam smrdělo. Chlastem a poppers. Dva zombíci před Djs pultem, další usíná u klavíru. Jinak nikde nikdo. Šla sem ven na cígo se trochu nadejchat toho krásnýho ranního vzduchu. Bylo asi devět. Nikde nikdo. Ranní chlad a prázdná zahrada. Bordel všude. Flašky, prázdný kráby, nedopalky, obaly od všeho možnýho. Tyvole.
Ráno po kalbě je nejlepší ráno. Většina zombíků se začala zvedat tak okolo desátý, všechny bolela hlava, jenom mě moc ne. Já do sebe totiž nelila dvacet druhů tvrdýho, ale jenom bílý víno. Ok a pivo. Ale byla sem totálně groggy. Když sem se vrátila nahoru, tak se ty dva kluci, co spali vedle na posteli smáli tomu, jak muj bejvalej chrápe nahlas. Lol. Hezky mi to vyšlo tak, že sem měla dost času ze sebe udělat člověka, převlíknout se zpátky do normálních hadrů a začít pít hodně vody. Hehe. Probouzející se zombíci si postupně začali dělat čínský polívky ze sáčku. Z nějakýho důvodu sme si s pár lidma začali pouštět dokument o tučňácích a přišlo nám to hrozně zábavný. Bylo to zábavný. Podařilo se mi i sehnat místo v autě u kamaráda, kterej musel odpoledne do práce. Večer sem totiž měla taky povinnosti, rodinná sešlost. Jen tak, bez důvodu. Aby lidi, co často nechodí do restaurace, mohli jít do restaurace. Kdybych o týhle akci nevěděla asi měsíc dopředu, tak můžu zůstat na párty a zkoušet štěstí šukání s random lidma dál. Nebo se prostě vyspat s jednim takovym provařenym případem, se kterym bych se i asi vyspala, kdyby na to došlo, protože je v celku fajn a už s nim šukalo několik děvčat z naší "partičky", včetně mojí velký kamarádky. A prej dobrý. Haha. Je teda pravda, že tady asi vošukal jedno malé děvče, vlastně nejmladší z jednoho klanu sourozenců. To bylo vtipný. Bavili sme se o tom venku, kde nás bylo málo a jedna kamarádka právě řikala, že spala ve stejný místnosti, jako oni dva, takže to, co slyšela, museli být oni dva. A jak to vyprávěla, jeden ze starších bratrů dotyčné "vošukané" tu krásnou historku slyšel a hlasitě a dlouze vzlykl: "Néééééé"! No jo, chápu, že když ti takovej kamarád vojede nejmladší sestru, tak že je to trochu weird, obzvᚍ když moc dobře víš, jakej je ten člověk vobšoust.
Bez větších problémů sme dorazili do Prahy uplně na pohodu. Řidič byl krásně střízlivý a fresh, ačkoliv z něj ještě v devet ráno strašně táhnul poppers. Krásně sem se umyla a nachystala, abych nesmrděla kouřem a chlastem a vypadala na rodinný sešlosti trochu jako člověk. Začala mě strašně bolet žáha. Fuck, to je asi poprvý v životě, co to cejtim. Pozdějc to přestalo, ale bylo to určitě z toho, že sem kouřila celou noc jednu za druhou a přece jenom už tolik nekouřim, takže to je asi znát. Ale v pohodě, pozděší večer sem měla hezky klidnej, dala sem si jedno pivo a okamžitě mi najel zbytkáč, tak sem si pak dala eště jedno a pak asi eště, to už si nepamatuju. Krása a nádhera. Hehe.
Po nějakých pár tejdnech se mi zase postesklo po bejvalých spolužácích ze střední. A tak sem se s nima musela vlastně hrozně nutně sejít a oznámit jim tu slavnou novinku o tom, že sem dala vale svému chlapci. Ještě to neměli jak zjistit. Sešla sem se s jednim párečkem a šli sme do tak trochu nového-starého místa. Protože se některý starý podniky musí posouvat mimo centrum, jelikož je centrum zkurveně zaprodaný posh barům, kde ti nalejou tak maximálně přiteplený koktejlíky a hnusnej budwar a napočítaj si za něj pade. Jaký bylo překvapení, když sme přišli na to, že tady má pár směn i muj bejvalej šoustkamarád. Haha. Ok. Sedli sme si a kecali. Nejdřív samozřejmě o mym rozchodu a pozdějc i o jiných věcech. A taky o tom, co si to muj bejvalej šoustkamarád prej stihnul nabalit za obludu. Ok, když mi ukázali, o kterou holku se má jednat, začala sem se smát. Hej, tohle fakt ne. Některý lidi sou prostě asi už tak v prdeli, že si sou schopný nabalit něco, co má rozpláclej, zavalitej, sádlovitej ksicht a je to celý rozbředlý a beztvarý. Ne, ne, to mi prosím neřikejte, že tahle obrovská, beztvará a zavalitá obluda je jeho nová pichna. Achjo. Se poseru smíchy. Už sem necejtila žádnou lítost, žádnej žal, ale fakt mě to pobavilo. Navíc ještě měla neskutečně poďobanej ksicht a ani se to nesnažila ničím zakrýt. Ok, ta jeho bejvalá pichna fakt nebyla nijak přitažlivá, ale tohle je ještě o několik levelů jinde. A co víc, prej je to ještě blbější, než ta minulá. Prý se s ní snažili jednou povídat sami, tak jí vytáhli na cigáro. Nešlo to. Prej něco na mentální úrovni středně retardovaný třináctky. To mě mrzí, že je schopnej vlézt na něco, co je naprosto hnusný a ještě víc blbý. Njn, svůj ke svému, nevím co na to víc říct. Po čase se ozval náš další spolužák s tím, že teď dorazil do Prahy a kde že to jsme. Hurá, pártoška! Nakonec dorazil i s překvápkem, svojí holkou, která je teď na Erasmu a dorazili spolu dneska z letiště. Tak to se dneska hezky všechno sešlo. Vystřídali se s lidma, se kterýma sem se sešla původně, ti byli chudáci unavení a tak sme se posunuli dál, za mýma kamarádama do uplně jinýho podniku. Jo a nechyběl v tu dobu už muj bejvalej, kterej se tak nějak připojil. Chcalo a bylo pěkně hnusně, ale měla sem strašně dobrou náladu. Naše cílová stanice byl útulnej rodinej podnik jednoho kamaráda, resp. jeho rodiny, kde bylo nastoupeno tolik kamarádů, že sme se nevešli k jejich stolu. A muj crush. Hehe. Stala se nám tam strašně bizarní věc. Jak nebylo místo, tak sme seděli v zadní místnosti, která byla uplně prázdná. Šli sem na cígo. Po cígu sme se vrátili k našemu stolu a zjistíme, že nám zmizelo naše rozpitý pivo. What? Jdu za kamarádem za barem a říkám mu, proč nám vzal naše rozpitý piva. Kouká se na mě strašně zmateně a ujišťuje mě, že u našeho stolu vůbec nebyl. What the actual fuck? Takže v tomhle podniku straší duch minulých alkoholiků a vypíjí rozpitý piva? Nechápu. Po několika wtf chvilkách nám říká, ať se jdeme podívat k jednomu stolu tady, kde sedí nějaký Španělé, myslím že mluvili španělsky. Prej tam maj podezřele moc prázdných půlitrů. Který tam předtím, než sme odešli na cígo, pravděpodobně neměli, protože jim nenosil žádný další piva. Ok, no. Takže potom už nebylo vůbec těžký je vystrnadit ven, protože kamarád chtěl zavírat a oni se k placení docela měli, takže zmizeli a prostě se nic nedělo. Tyvole, nikdy se mi ještě nestalo, že bych odešla od stolu a někdo cizí všem u stolu odnesl jejich piva a vypil jim je! Fuuuck! Jako jasně, že sme dostali nový, ale prostě je to hnusný chování, za který by si dotyčnej zasloužil kopnout do prdele. A oni zmizeli prostě tak rychle. Čůráci. Pozitivní bylo, že hospoda se vyprázdnila a tak se hezky zamknulo, zavřeli se okenice a začala private párty se všim všudy. Bejvalý spolužáci nás opustili a já zůstala sama mezi trochu dotěrnym bejvaly, J*******, kterej se tomu strašně smál a pozorovánim toho, jak je muj crush švarný boy. Docela dobrej večer, hezky sem se připila a v ten moment sme si trochu dělali srandu z mýho bejvalýho. Ale ne zle, on prostě jenom nechápe nějaký naše humory s J******* a stačí, že je trochu na jiný vibe a bere si osobně věci, co osobní nejsou. Achjo. Nechtělo se mi tam spát a tak sme tam nechali barmana, jeho bejvalou a muj crush a odjeli ve třech domu očekávajíce brzký nástup rána a možná menší kocoviny.
Po bejvalých spolužácích se mi zastesklo i další dny. Vlastně až potom co sem náhodně v baru, kam chodím primárně já a ne oni, potkala přítelkyni jednoho z nich. A ta mi prozradila, že jsou oba chlapci momentálně někde na pivu, že už je vožralá a unavená, takže pojede, ale ať jim napíšu. Dorazili asi za hodinu a měli sme skutečně výživnej rozhovor. O tom, jak se z mýho bejvalýho šoustkamaráda stalo tak trochu vyfetlo aka "smál jsem se smažkám, teď vypadám jak voni, letos fetuju víc, než fetovali voni vloni".
Haha, takže hezký, no. Vývoj. Slyšela sem docela děsivý věci, jako třeba to, že začal brát antidepresiva, protože si připadal moc v prdeli a myslel si, že mu to pomůže. Ehehe, logika. No a do toho jel klasický hovna jako éčka, což je fakt chuťovka a pravděpodobně i tripy. Oujé, protože kombinace psychofarmaka a halucinogeny jsou nejrychlejší cesta k lobotomii. Těch scénářů, co se může stát, pokud kdokoliv kombinuje psychofarmaka byť jenom s chlastem, je opravdu mnoho. A tohle je ještě někde uplně dál. A prej jede tripy opravdu ve velkým, chlubil se, že si dal za měsíc asi jedenáct tripů a obecně spousta rozhovorů s nim je údajně o tom, jak moc a co všechno bere. No, nevím, jestli bych si měla s takovym člověkem už co říct. Vlastně sou mi tyhle vysmažený palice docela odporný, všechno musí mít svojí míru. Všichni moji kamarádi, co začali moc fetovat se stali odpornýma a nemam si s nima moc co říct. Všichni sou buď v prdeli, nebo vtipný postavičky, kterým se každej směje, protože si třeba dotripovali mozek do naprostý kaše a do hospody s nima člověk chodí aby se pobavil, jako v divadle. Samozřejmě mi to nedalo a ptala sem se kluků na to, jak to s nim řešili, co jim k tomu řekl a jestli to z jeho strany není volání o pomoc. Kluci mi řekli, že je splachovací a že sice před asi půl rokem slibuje, jak se uklidní, ale nic se nestalo, naopak si s nim postupně taky přestávaj mít co říct. A že ho viděli v takových stavech, kdy si nebyli jistý, jestli se jedná o nájezd, nebo dojezd, nebo co to. Hm. No, trochu mi to vzalo nějakou jiskřičku naděje. Takovýho člověka už se nedotknu ani klackem. Je to vlastně dobře. Mam hezký vzpomínky na fajn kluka, se kterým sem si rozuměla, byl trochu nesmělej, nekouřil, nepil a až se mnou začal kouřit a pít. Haha. A ten kluk je teď vzpomínka. A tak to je asi v pořádku. S magorem, co je schopnej brát namíchaný omítky s pikem vyražený do tvaru vypínače (nebo čehokoliv jinýho) psychofarmaka, si ani nic co říct mít nebudu. Fuj. Bleju. Není mi to líto, nemrzí mě to. Shodli sme se s klukama na tom, že je to jeho život a jestli si myslí, že je khůl kluk od kapely co se sjíždí všim možnym a mrdá všechno, co má tři díry, tak je to trochu tragikomický. Vzhledem k tomu, že se sjíždí sračkama a jeho pichna je škaredý rozplizlý cosi bez náznaku inteligence. Kamarád mi řikal, že trochu rozumí tomu, proč nám to nevyšlo. Já tomu taky rozumim, na debila sem moc inteligentní a opravdu mu nebudu projevovat bezbřehej obdiv, abych mohla živit něčí ego. A to on rád. Připadá si rád jako ten husťák, kterýho všichni obdivujou. No jo, dělali sme si prdel, že si vybírá holky jako kebaby. Obdivoval totiž jeden strašně nechutnej kebab, kde si nikdo nekupujeme, protože tam šidí, jak je prej dobrej a šťavnatej. Pche. Eště sme si s klukama zanadávali na to, jak ho ta jeho minulá běhna spíš podporovala v tom, aby si dal ještě jednu čáru, ještě jednu kouli, místo toho, aby ho uklidňovala. Jak se z klidného chlapce stalo vyfetlo, který si myslí, jak je cool všem vyprávět o tom, co zrovna sehnal za speed a kolik toho má momentálně v nose. Budu se smát, až se začne sjíždět xanaxem a všem povídat, jak je to děsně dobrá věc, lol. To je teď v módě, ne? To teď berou takový ty pomalovaný baby rappeři, žejo. A následně se tim předávkujou. Ostatně je možný, že si jeho vyfetovanej mozeček dost přibarvuje, jestli tvrdí, že si dal za měsíc 11 tripů. To maj tyhle lidi, co něco dělaj jenom pro image, rádi. Přibarvujou si věci, aby to vypadalo víc dramaticky a drsně, co sem tak vypozorovala. Na druhou stranu ano, znám člověka, co byl schopnej sem tam za čas kombinovat takový věci, jako tři tripy a do toho třeba tři koule plus klasicky chlast a tráva. Za večer. Takže spekulace, jestli si kdokoliv vyfetlej svoje vyfetlý příběhy před kamarádama přibarvuje, je opravdu jenom spekulace. No a co, každej máme nějakej vývoj. Pevně doufám, že tohle je jeden z posledních dlouhých odstavců o něm a nadále se v mých myšlenkách bude obejvovat jen okrajově. Nerada odepisuju lidi, ale tohle chování je mi odporný, ačkoliv sama nejsem svatá a všichni přece něco fetujeme, jenom se vždycky jedná o různý věci. Jde ale o to si uchovat alespoň nějaký dekorum plus zbytky mozku a nerozpustit si ho na kaši. Drogy a chlast musí být až druhořadá záležitost, nikdy ne prvotní, protože jinak se stáváš ještě víc otrokem a sluhou, než je ti na tomhle zkurvenym světě stejně předurčeno.
No a já začnu asi víc intenzivně rozhazovat svoje vlasy jako rybářský sítě a hledat si někoho na prcání randění a takový ty nedůležitý věcičky okolo, o který vlastně nevím, jestli momentálně stojím. Je blbost lovit dvakrát v téže řece, ale kdybych zase někde náhodně potkala blíse a následně skončila u něj v posteli, tak se asi zlobit nebudu. To je takovej ideální člověk na tyhle náhodný soulože. Vim, že nemá AIDS a vim, že sme spolu v pohodě. To mi stačí.
Ámen
A víc skvělejch společenskej událostí
Tyvole, tak dlouhej článek, že už si skoro nic nepamatuju😂😂 baví mě tvůj styl psaní, protože když nemám depky, píšu podobně😅😅
Hej, jako pls. Co ta ženská co tam šukala na tom hajzlu. No to fakt chceš😂😂
Každopádně bych si dávala na tvýho (už dvakrát) bejvalýho klučinu bacha, aby tě zase nechtěl a nedělal ti problémy.. ale toho crusha ti přeju, vypadá to, že tě má taky rád😊 tak ať vše výjde😇
Trošku se možná bojim o tvýho šoustkamaráda - ty antidepresiva a drogy.. jako nepřeju to nikomu.. Ale ten název jeho mě dostal😂😂
To s těma drogama a chlastem si napsala strašně pěkně.. až mě to sere, jak to v životě chodí - že sme stejně jenom otroci..
Ať se daří😊