30. prosince 2018 v 17:27 | Pražský poděs
|
Oink oink, Santa, you capitalist pig.
Ještě, že se mě nic takovýho netýká. Jako velkej oddych považuju už jenom to, že nemáme televizi a ani jí v nejbližší době mít nebudeme, takže na mě vánoční hovna útočí jen ve veřejnym prostoru, třeba v obchodech, kam člověk prostě občas jít musí. Jako další kámen ze srdce, co mi letos spadnul, bylo shodnutí se s matkou na tom, že je sračka kupovat stromeček. Na co? K čemu? Umělej nemáme, v květináči už nebyl a kupovat něco polomrtvýho, blbě seříznutýho a pak po tom uklízet jehličí? Pche, nasrat.
A to je asi tak všechno, co bych k tomuhle tématu měla, víc emocí to ve mě nevyvolává. Ne víc, než ty zkurvený vánoční trhy na Staromáku. Tfuj, furt tam sou. Jenže formalita je formalita a tak i já musím přemýšlet nad dárky. Trvalo mi to asi tak tejden, než sem nakoupila pivní speciály, který pak všem rodiným členům rozdám. Hezký, ne? Ideální dárek, každej má rád dobrý pivo. A alkohol je stejně ten nejlepší dárek, rohodně lepší, než dávat nějaký cetky, co se pak člověku doma jenom hromadí a hromadí. Tohle se spotřebuje a konec. Z nepotřebných věcí akorát vzniká to, že je člověk pak dává zbytečně dál. Takhle sem to geniálně vyřešila při jedný naší akci s kamarádama. Vánoční posezení, dejme tomu. Resp. předvánoční. Každej přinese dárek a pak se losuje, kdo jakej dárek dostane. To byla dobrá akce, hlavně v ideálnim prostředí. Je skvělý mít kamarády, kteří bydlí v centru. Přímo v centru. V jedný z nejzatíženějších ulic na Starém městě. Atmoška za jedna. Ne, za jedna s hvězdičkou. Neni nic hezčího, než zamotaný schodiště domu asi ze 17. století. Krásný, fakt moc. Ještě víc protože se jedná o podkrovní byt, takže jsme měli k dispozici panorama, za který by se dalo vybírat vstupný od turistů a pořádně na tom vydělat. Sešlo se nás tam hodně. Stromeček byl, takže sem svojí potřebu kýče krásně uspokojila. A taky byla kočka. Kočka, kterou moc zajímaj zářivý věci, asi tak jako každou kočku. I když je pravda, že zrovna dneska ten stromek neshodila, ale předtim už prej 2x jo. Seděli sme a popíjeli a hráli si s kočkou. Prej si tu pozornost užívala, ale i tak mam pocit, že jí někteří lidé trochu trápili a tím rozhodně nemyslím sebe. Naopak si u mě našla safe space. Taky se bála jedný papírový ozbody, taková celá ze zlatých třpytek. Vždycky, když to po ní člověk hodil, tak nadskočila takovym tim vyděšenym skokem. Mám ráda kočky, rozhodně je mam radši, než některý lidi. Sice byla tahle kočka trochu hloupá, ale určitě chytřejší, než některý lidi. Alespoň dokáže skutečně pobavit. Na rozdíl od některých lidí. Hodně sem na tý minipárty kouřila u okna, abych si mohla užívat ten neskutečnej výhled.
Konečně taky došlo k tomu, že sem skončila s mym crushem v posteli. Haha, jo a taky tam s náma v tu chvíli byli asi tři další lidi. Váleli jsme se v posteli vedle sebe všichni dohromady a protože sem si stašně nenápadně lehla zrovna vedle něj, tak sme dělali divný věci s plyšákama, co tam kamarádka má. Různě sme je infantilně natahovali, dělali s nima dementní úchylný divadýlka a straně se tomu smáli. A to sem ani nehulila. Sice si tam někdo dával brko, ale já vynechala. Nevim proč, už nehulim tolik jako jindy. Ty stavy se mění. Je teda pravda, že vyloženě špatný stavy z hulení mám hodně, hodně vyjímečně a jedná se spíš o ty momenty v létě, kdy se člověk přehulí na sluníčku, jinak ne. Bylo taky podezřelý, že sem okolo půlnoci pozorovala, že vlastně ještě vůbec nejsem opilá. Měla sem teda dvě možnosti: začít lejt opravdu hodně, abych to dohnala, nebo se to na vysrat. Vysrala sem se na to ve stínu včerejška. Eh, nevim proč, ale jo, trochu sem se přiopila a jak má člověk ten žaludek na vodě, tak se to nemá přehánět. Celý to hlavně nebyla primárně vožíračka, ale přece přátelské vánoční posezení. Nespala jsem tam, protože mám alergii na zvířátko a neměla jsem s sebou ani jeden prášek proti ní. Dokonce sem si hned po příjezdu domu musela všechno hodit do pračky, i kabát. No, o nic velkýho sem nepřišla, prej se všichni rozutekli tak za dvě hodiny od mýho odchodu.
Dokonce sem tenhle rok jako správně integrovanej agnostik dodržela tradice a šla s pár lidma na Rybovku. Ve skutečnosti jsme tam byli jenom jako podpora známýho, kterej tam hrál. Ale bavili sme se takovu starší paní, která stála před náma a hrozně celej koncert prožívala, jak kdyby byla na nějaký rychtě ve čtyři ráno. Pak sme jeli za dalšíma lidma do práce, kde měli, překvapivě, vánoční večírek. Dala jsem si pivo a jela domu. Nemusim se uchlastat už před vánocema.
Protože to bylo v ten skutečně předvánoční čas, druhej den byl asi tak poslední, kdy mohl kdokoliv ještě sehnat ty poslední vánoční dárky. Já jenom s matkou zabalila to, co budeme pak tahat k babičce a dědovi a celej den se flákala, než mi napsal bejvalej, jestli nejdeme na předvánoční pivo. Ne ten poslední bejvalej, Dionýsos, ale ten před nim. Hehe. Trochu sem se lekla, když na mě začal mluvit člověk, se kterým seděl u stolu s tim, že se známe, ale já opravdu netušila. Takovej zábavnej člověk ze zahraničí, student chemie, takže sme se tam celou dobu bavili o drogách a o našich zážitcích s nima.Trochu sem se tam s nima přiopila, ale muj druhej bejvalej nás lákal do jiný hospody. Byla sem přemluvena, i když už sem nechtěla moc utrácet, ale spíš jet domu. Dorazili sme tam a už bylo zamčeno, takže super, kouříme vevnitř, soukromá párty, je ofiko zavřeno. No a co nevidim, ten, kdo nás zval, ať dorazíme, jak je to tu rozjetý, spí na baru. Lol. Klasika. Dala sem si pivo a měla s bejvalym stejně kus cesty stejnej, takže konec párty. Hezký. Druhej bejvalej byl mimochodem trochu překvapenej, když se konečně probudil a zjistil, že jsme fakt přijeli.
Ráno sem se probudila celá fresh, jenom s maličkym sucháčem (haha, ne, ve skutečnosti sem měla docela žaludek na vodě) a byla celá ready na velkej den. Štědrej. Vlastně vcelku běžnej den, jenom je večer slavnostnější večeře a pak se jde do kina a pak do hospody. Každej fakin rok se snažim mírnit matku. To stačí, nemusíš dělat toho květáku tolik, nesní se to. Uplně to samý s cukrovim atd. A každej fakin rok je toho žrádla nadbytek. Achjo, je to škoda. Hlavně je to uplně zbytečná práce. Kdyby zbylo max na jednu porci, tak neřeknu, ale ono toho vždycky zbyde strašně moc. Tenhle rok se to překvapivě opakovalo. Hlavně je nesmysl dělat tolik jídla v momentě, kdy je k tomu ještě polívka. Urgh. Nedávám jídlo, tolik množštví jídla prostě nedávám. Snědla jsem polívku, vzala si asi tři květáky s bramborem (nemám tu klasickou českou srágoru, který se vznešeně říká "salát") a konec. Zbytky byly. Rozdala bych to bezdomovcům, ale matka nechtěla. Prej se to vezme prarodičům. Lol. Vsadim se, že oni sami maj taky zbytky.
Protože nejsme zasraný kapitalisti, co hodnotí kvantitu a ne kvalitu, tak jsme si dali opravdu skromný dárky. Spíš takový drobnosti. Teda až na to, že dát zrovna mě obrovskej deštník nebyl zrovna nejlepší nápad. Přítel mojí matky není úplně vnímavé stvoření. Ale whatever, kdyby ten deštník vybral, ta asi dobrý. Jenže on to byl firemní deštník od pojišťovny, nebo něčeho takovýho. To je už trapný. Dávat dárky, který člověk dostal jako reklamu, je trapný. Navíc je uplně gigantickej, vejde se pod něj tak pět lidí. Uplně zbytečná věc, jen se toho chtěl zbavit, protože se mu asi nehodil, tak to poslal dál. Tenhle dárek si mohl odpustit, bylo to trochu trapný. Protože nám dal jinej dárek, normální, tak nevím, proč musí rozdávat reklamní předměty, který dostal, ale k ničemu mu nejsou, tak je dá někomu k vánocům Wtf, tohle je tolerovatelný tak u dětí do 10 let, ne u dospělýho. Je jedno, že jeho další dárek byly lístky na nějakej muzikál, kterej bude určitě strašně, ale strašně špatnej (muzikály ani nic jinýho neumí). Jde o to, že ty lístky koupil s hezkou myšlenkou, že pujdeme všichni do divadla a v takovym případě je mi jedno, že si neuvědomuje, že vyhodil spoustu peněz za strašnou stračku. Furt lepší, než darovat reklamní předmět. Fakt že jo. Achjo, no nic, mohlo by být hůř. Mohl by taky podobně trapnej dárek darovat třeba mým prarodičům, nebo někomu, komu to bude připadat ještě víc trapný, než nám. Já například dala ty nejlepší dárky ever. Alkohol a šperky. Stejný dárky mám připravený i pro prarodiče. Alkohol a šperky. Věci, kterýma se sama ráda obklopuju a tak si sem jistá, že udělaj stejnou radost i někomu jinýmu. Já na oplátku kromě hezkých dekorací do pokoje dostala velkej kabát. Taková ta supermoderní oversized věc, kterou nosí každej hipstr. Ale dobrý, konečně něco, v čem mi bude opravdu teplo. Sice v tom vypadám jak ve spacáku, ale já vypadám dobře ve všem. Bohužel sem si ho ten večer do kina a následně na vánoční večírek do hospody, vzít nemohla. Pokud je nějaká tradice fajn, tak je to rozhodně ono kino, zasvěcení pražané ví. Nejenom že se člověk po tý štědrovečerní žranici projde, ale zároveň se tam potká se spoustou lidí. Například to dává mojí matce skvělou šanci vidět jednou za rok moje dva bejvalý, který jako jediný asi z těch stopadesáti, měla tu čest poznat, lol. Já nemůžu za to, že se pohybujeme fakt v akváriu těch samých lidí. Je jenom štěstí, že to není cringy a že s nima vycházim dobře. Dionýsos mi dokonce chtěl dát dárek, kterej sem ale musela odmítnout. Sorry, ale peníze nechci. To je jak když by mi za něco platil.
Odporoučela sem se s velkou skupinou lidí na vánoční večírek do naší oblíbené hospody a ochutnala tam vegan bramborovej salát. Překvapivě nebyl hnusnej. Přišlo mi moc vtipný, jak to bylo jakože hrozně posh a děláme skutečný vánoční večírky, takže dáme pravý, nefalšovaný látkový prostírání na stůl a hezky se oblečeme a budeme předvádět, že se tady v tom místě nikdy nedějou žádný zvěrstva a orgie. Ale bylo to hezké, mám ráda soukromé večírky, kde nás ani zákon nemůže donutit chodit kouřit ven, protože podnik je zavřenej, nazdar. Když už sme se všichni chtěli smát Dionýsovi, že zase spadnul ze židle, protože usnul v sedě, tak mi říkal, že fakt neusnul. Prej mu klesnul tlak. Ok, tohle asi není uplně normální, jen tak odpadnout. Už se mu to stalo podruhý v krátkým čase. What. Weird flex, but ok. Možná by si měl zajít k doktoru. Sice to bylo hrozně vtipný a všichni sme se smáli, že ten člověk, kterej klasicky usíná v hospodách, usnul i na vánoce, ale asi není v pohodě jen tak odpadnout, z ničeho nic. Ale večírek to byl fajn, důkaz toho, že na nás kapitalismus nemůže byl fakt, že štamgasti měli útratu na účet podniku. A to se taky počítá jako krásnej vánoční dárek! Chodit o štědrým večeru do hospody, která je plná kamarádů, je mnohem lepší, než jít na půlnoční do kostela plnýho cizích lidí.
Takže teď tady sedim, směju se a vyrážim ven na poslední večer roku 2018. Hezky v klídku, za kamarádkou do jedný kavárny, trénovat játra. Země se jednou otočí okolo Slunce a lidi se můžou posrat. Jsem zvědavá, jak zejtra dopadnu. Nemůžu a nehodlám se opít tak, abych byla prvního nepoužitelná. Hlavně protože budu do první hospody vyrážet už asi tak ve čtyři, tak ani nemůžu, jinak bych nesplnila svuj plán na to, jak na silvestra obejít všechny akce, na který jsem byla pozvaná. Tyvole, celej rok nemám kamarády a a najednou všichni "párty, přijď, zakalíme". Haha. Ne, že by mi to vadilo.
Pokud mi ale opravdu něco udělalo radost, tak to bylo, když jsem před pár dny jela metrem a stála u dveří. Na nástupišti šel kluk, všimla jsem si ho, protože byl vysokej a měl kudrnatý hnědý vlasy, po stranách trochu vyholený. Po další vteřině jsem si všimla, že je moc krásnej v obličeji, že má krásný lícní kosti a plný rty. Bohužel jsem na tu dálku neviděla barvu jeho očí, ale měl na sobě dlouhej kabát, rolák a batoh, všechno v tmavých barvých. Bez vousů. Haha, zamilovala jsem se na první pohled a zírala na něj, než sem si uvědomila, že on zírá na mě. Sklopila sem zrak, ale protože sem věděla, že metro i se mnou za chvíli odjede, koukla jsem se na něj ještě jednou a bylo to strašně trapně trapný a zároveň roztomilý, protože on taky uhnul pohledem a pak se na mě ještě podíval. Bohužel, metro odjelo. Praha je malá, třeba se někdy potkáme úplně náhodně na techníčku a vošukám ho. Haha. Nebo se vezmeme a bude mít kupu dětí. To radši ne. Ale byl fakt krásnej.
Ámen
Štastný rok 19, lásko! :)