Už jste se letos poblili?
Já ne. Hustý, co?
Když jsme u toho blití, měla sem vcelku namále. Ne na silvestra, jindy. Pila jsem pivo, na který nejsem zvyklá a udělalo se mi z něj asi trochu blbě. Nevim proč. Byla to obyčejná Plzeň, jen tak mimochodem. V mých očích asi nejvíc basic pivo, co se chuti týče. Je to dobrý, člověk to vypije, ale neurazí, nenadchne ani v těch nejlepších hospodách a prostě jsem pivní, rozmazlenej fracek, kterýho už klasická plzeň neuspokojí. Opila sem se hrozně rychle, asi jenom po čtyřech. To je podezřelý, takhle rychle sem se nikdy neopila. Svádim to na tu plzeň. Ne, ve skutečnosti to bylo trochu jinak. Já nevěděla, že sem opilá do tý doby, dokud sem nejela domu. Ve skutečnosti sem měla ještě v plánu jít do jedný hospody, ale už tam nikdo známej nebyl a já chtěla šetřit. Tak sem jela domu a v buse se mi udělalo trochu špatně. Takový to špatně z alkoholu. Řikala sem si, wtf, tohle se mi nestává. Málem sem se tam poblila, ale zůstala sem silná. Dobrý, ne? Tohle je jeden z těch malých úspěchů, který člověku udělaj radost. Dokonce sem ten večer vůbec neblila, prostě to přešlo. O to víc mi ale bylo blbě druhej den, protože ten jed se z těla nedostal, i když tělo chtělo. No jo, nechlastejte plzeň, děti, je to svinstvo.
Období před koncem roku bejvá celý strašně zmatečný a plán toho, jak ten poslední večer strávim, se odhalil až tak asi tři hodiny předtim, než sem se dohodla s pár lidma. No stress. Předchozí noc jsem si sice do diáře chtěla napsat fairplan, ale pak jsem to zaškrtala a napsala pod to "fuck it". Vyrazila sem asi v pět do hospody za první skupinou, na jejichž oslavu jsem byla pozvaná, ale asi bych to nedala, protože nejsou priorita. To ale neznamená, že je nepřijdu pozdravit. Hned jak sem vyrazila z baráku, tak mi psal bejvalej. Ne Dionýsos, ten druhej. Byly jsme tak nějak domluvený, že on stejně nemá co dělat, takže se bude držet mě. Dorazil do hospody, kde sem byla a už mě začala shánět další skupinka lidí. Byly jsme zhruba domluvený, ale oni najednou, že už se všichni sešli a tak se musí sejít už i se mnou, abysme společně měli přístup na jednu soukromější párty v jednom z pražských velmi starých podniků. Ne, to je špatná definice. Tohle místo bylo hodně unikátní. Fungovalo přes dvacet let a teď najednou konec. Protože prachy jsou víc, než pražskej underground, alespoň pro majitele baráku, kterej k místu nemá vůbec žádnej vztah a město nemůže nic dělat, když si svoje baráky v centru rozprodá zahraničním majitelům. Gut, tleskánky. Hezky jste to vymysleli. Typický pražský pajzlíky ukrytý na místech, kde by to nikdo nečekal, postupně končí a všechno nahradí frenčízový "hospody" bez ducha, atmosféry a toho správnýho osazenstva. Kurva. Mrzí mě to, je mi z toho smutno a mam chuť podpálit pár aut, nebo alespoň někoho ukřižovat. Jo, to je ono, volám po ukřižování všech nepřátel pražských pajzlíků a zašíváren! Tohle byla poslední možnost, hezky takhle symbolicky na konci roku 2018. Nejhůř to asi nesla přítelkyně mýho bejvalýho spolužáka. Měla k tomu místu mnohem větší vztah, než my všichni dohromady a já moc chápu, jak bolestivý je přijít o tyhle domovy. Taky už se mi to stalo a i když je na tom místě další, podobnej bar, tak není stejnej. Atmosféra toho místa není stejná a nikdy nebude, čas se nevrátí a nic z toho, co se tam stalo, taky ne. Au. Právě jsem se rozbrečela, výborně. Tim chci jenom říct, že to možná může vypadat jako hrozná banalita, když zavřou nějakej random podnik, jenže do toho podniku chodili lidi a prožívali tam spoustu krásných, nebo strašných večerů, žili svuj život, párkrát poblily hajzl a to všechno je duch, kterej utváří to místo. A najedou všechno zmizí. Tyhle pražský podniky jsou klenot, kterej by se měl ochraňovat pro to, jak moc jsou svérázný. Ale bohužel. Jo, za tohle by měl bejt fakt obnovenej trest smrti ukřižováním, ať je to výstražný a hrůzný pro každého, kdo by si chtěl dovolovat sahat na ty poslední svatyně, které ještě někdo bere vážně.
Dost sentimentu, strávila jsem tam poslední večr v kruhu svých drahých kamarádů (a bejvalýho, lol, kterýho vlastně asi můžu započítat) a bylo to hezké. To je důležitý. Udělat si instastory, kdy jde člověk naposledy tu dlooouhou cestu ven, to je taky důležitý, hehe. Z nějakýho důvodu se všichni kolektivně rozhodli, že pujdeme do další kavárny (kde máme rezervaci) pěšky. Meheheh, nejlepší nápad v tomhle počasí. Hezky přes řeki. Dala jsem svojí stravenku hladovýmu kamarádovi, protože je dneska poslední den, kdy je uplatnitelná. A když nemám hlad a asi ho ani mít nebudu? Co bych s ní dělala? Ať se radši nají někdo, kdo jí potřebuje. Půlka partičky se vydala pro jídlo, já s částí slečen jsem se šly usadit na tu rezervaci, ať nám jí tam nezrušej. Načež se stalo to, že nám dali na jedno jméno různý stoly v různých místnostech, takže já se omylem usadila jinam a našli nás až lovci nočních fasfoodů, kteří se divili, proč sedíme každej někde jinde. Lol. Když už se nám podařilo všem usadit správně, vytáhla jsem telefon a začala přemlouvat J******, jestli bych celou tuhle partičku, která se okolo mě uspořádala, nemohla přivést k němu domů alespoň na půlnoc. Je to za rohem a je tam krásně vidět ohňostroj nad celou jednou polovinou Vltavy. Někteří lidé prostě umí bydlet na dobrých místech a v dobrých patrech. J****** mě zklamal, prej tam má už mega velkej privát a nechce, aby se to ještě rozrostlo a aby to skončilo jako minule. Jo, to minule bylo před pár lety zábavný. Dali jsme si s kamarádkou tripa a pozorovaly, jak se v tom bytě vyměnilo třeba 40 lidí, beze srandy. A pak nějaký sousedi. Bizár. Takže můžu přijít já, vzít s sebou jednoho, dva lidi a to je max. To je blbý, zrovna, když mám kamarády. Takže jsme byli před půlnocí nuceni se rozejít. Naštěstí další privát, kterej se plánoval, byl tři ulice od J******** privátu. Jaké štěstí. Prej se pujdou kouknout na ohňostroje, já s mym bejvalym pujdeme za J******* a pak se třeba ještě za hoďku, dvě, potkáme.
Párty u J****** byla velkolepá. To bylo slyšet už na chodbě, lol. Byli tam i nějaký lidi, co jsem moc neznala, ale vesměs fajn společnost. Měla jsem možnost poznat holku svého crushe. Milá, docela i hezká možná, nevím, mě osobně se líbí jiný typy holek, ale určitě někomu hezká přijde. A měla dobrej kabát. Dorazili jsme těsně, fakt asi deset minut před půlnocí, takže jsme se akorát stihli se všema přivítat a už se šlo na terasu pozorovat ten barevnej bordel, kterej děsí zvířátka. Slabší kousky už byly vožralejší, takže vcelku zábava, třeba nějaký mladší sourozenci a tak měli najednou hroznou potřebu ti popovídat o tom, jak se maji a jak je jim dobře. Ale to je dobře, že je jim dobře. A nejvíc to bylo po tý půlnoci, všechny ty novoroční přáníčka od těch vožralých dětiček byly rozkošný. Teda, dětiček. Já jim říkám dětičky, ale to je jenom protože jsou to mladší sourozenci mých spolužáků, ve skutečnosti je mezi náma rozdíl třeba blbý tři roky a to je všechno. Dobře, u někoho je to třeba pět let, ale stejně si myslím, že je člověk v 15 už tak nějak dospělej. Ale jedno z těhlech "děcek" mi řeklo, že mi věří, že tu bakalářku začnu psát a že jí dopíšu a obhájim. Toho si vážim a jsem za to ráda. Tak se to třeba vyplní. První novoroční pusinku jsem dostala klasicky od J****** a pak od bejvalýho a pak ještě spousta dalších. Klasická obíhačka s telefonem, nedočkaví příbuzný a pak už jenom víc piva a víc alkoholu obecně. Takžeee, šťastnej novej rok? Jako každej rok? Víc zábavy? Víc srandy? Víc krásných chlapců? Co bych si mohla ještě tak přát? Já už vlastně mám úplně všechno a zároveň nemám nic. To je hrozný. Vyhoření jak prase. Dokud to není zase deprese, tak je to asi v pohodě. Jo, musí to bejt v pohodě. Já se chci jenom trochu pobavit a žít. To je všechno. Do těď to žití byla vcelku sranda, tak se nebudu zlobit, když to bude sranda i nadále. Největší překvápko nastalo, když jsem na chvli ztratila z dorozu svýho bejvalýho. Našla jsem ho v J********* pokoji, s J******* a několika dalšíma lidma. A se zrcadlem, na které muj bejvalej rýsoval úhledné čáreštyyy! J****** měl emko. Ok, no. Nechtěla jsem si dávat celou, tak jsem si jenom trochu lízla. To jen tak na probrání, nechci uplně dojezd. Kdyby tady měl někdo něco jinýho, než emko, ale emko, notak. Nejsem prase.
Okolo nějaký tý druhý byl čas se posunout zase za první partičkou. Takže jsem zavolala a oni že jo, že máme přijít. Bohužel, tyhle lidi tolik nevydrží, takže jsme přišli a většina jich byla tak nějak roztahaná na gauči. Čuměli na bizárky na youtube a nevypadali už uplně fresh, jedinej bejvalej spolužák byl fresh. A my dva. My dva byly samozřejmě fresh. No a samozřejmě první otázka, když jsem přitancovala do obýváku byla: "Ty sis něco dala, žejo?" Ach, jak dobře mě moji milovaná znají. No jo, no. Takže jsme si tam jeli diskuzi ve třech na téma "armáda v dobách římského císařství". Hehe. Osobně to považuju za vcelku dobrej jev. Nemusí bejt každej silvestr vyfetovaná nocdennoc do hoven. Ale je pravda, že ty bastardi stárnou, nebo si jenom od střední odvykly tolik lejt, no. Okolo třetí už byli všichni z bytu pryč. Prej jedou domu? Pche. Tak já s bejvalym jsme ještě chvíli zůstali a když jsme viděli, že je paní domácí opravdu unavená, i když se nás snažila přesvědčit, že nikam nemusíme, že je to v pohodě, protože její muž byl ještě fresh a bavil se s náma pořád na různá témata okolo starověkého Říma, tak jsme byli slušní, dali si s nima poslední cigáro a odporoučeli se, haha, na druhej privát. Tam lidi ještě mrtvý nebudou, nene. Hlavně protože si myslím, že J****** má u sebe větší, než malé množství toho emka a určitě není takhle nazásobenej sám. Potkali jsme ho před vchodem do jeho baráku, zrovna nějaký dva idioti odjížděli. Když jsme přišli nahoru, tak docela překvápko, docela se to fakt vylidnilo. What the fuck? Ale prej protože jedna banda jela vyzvednout jednoho chudáka, co musel bejt dneska v práci. Bylo to hezké posezení, ale protože se to čim dál tim víc vylidňovalo a já už si nechtěla dávat čáru, tak jsem se asi před pátou odporoučela na bus, abych ještě stihla noční a nemusela čekat na ranní metro. Docela mě překvapilo, že v autobuse nebyli vůbec žádný silvestrovský divnolidi. Nevím proč, planeta se jednou otočí kolem slunce a lidi se můžou posrat a myslí si, že se snad nemůžou zkalit jindy. Pozor, ony ale tyhle sekulární rituály dávaj smysl. Je to kosmologickej akt zničení a stvoření, zničení starého roku, kdy se vesmír musí uvést do chaosu, aby z chaosu mohl pak znovu posvstat pořádek. Protože chaos je tvořivej, víme? Ne, fakt, to dává smysl z hlediska kosmologie. Proto hodně lidí dělá na silvestra, jakožto na poslední večer odcházejícího roku, takový zvěrstva. Dává to nejvíc smysl.
Ale já to nechtěla pokoušet, tak jsem zmizela domu dřív, než bych se opila tolik, že bych šla spát k bejvalýmu. Ještě bysme si ublížili. Teda, ještě bych já ublížila jemu a to si nezaslouží. Je to hodnej kluk. Byla jsem spokojená, skvělej konec roku. Byl to dobrej rok, nevím, jestli má cenu porovnávat a hodnotit. Stalo se hodně věcí, jsem opět svodobná pička a jsem spokojená. Možná ne šťastná, ale spokojená.
Každopádně už by se mi mohli přestat zdát sny o mých bejvalých mužích. Sny o bejvalym šoustkamarádovi a o Iblísovi jsou už taková klasika. Ale aby se mi zdálo o starym děvkaři? No teda, to teda ne! Co to má jako znamenat? Proč se mi o něm zdá? Vždyť už je to dávná minulost a docela uzavřená minulost! Je? Nebo není? Já nevím. Achjo.
Ámen
Všechno dobrý, všechno špatný. Rovnováha.

Staří děvkaři, zapadlé pajzlíky & bufáče, vše odsouzeno je k zániku.
Meneřeži nové generaci neumí zvracet, natož blejt!