Nepřej si nic, co ve skutečnosti nechceš.Vynechme všechny zápaďácký ezokecy o tvoření, přitahování a nepřitahování energií slovy a pojďme se radši zaměřit na to, že je to kurva občas pravda bez ohledu na to, jak a proč se to tak děje.
Události posledních lednových dnů mi trochu rozhodily moje neutrální vibes. Ne v negativním, ani v pozitivním slovasmyslu, prostě jenom ehhh, vytahovat starý kostlivce ze skříní (doslova) může být psychicky náročný. Obzvlášť když se jedná o tak starýho kostlivce. No a jak už to tak bejvá, když se něco děje, tak se musí začít dít ještě něco dalšího, abych to měla co nejvíc…zábavný? Asi? Občas si říkám, co by se stalo kdyby *random shit*. A když se ten *random shit* skutečně stane, tak se mi nechce ani věřit. Snažím se to nějak racionálně uchopit a je jasný, že je to spíš všechno náhoda. Přesto mě baví, jak je to celý načasovaný. Možná si všechno jenom moc pouštím k sobě. Vždyť o nic nejde. Nejde o nic, nikdy nešlo o nic a ani nikdy o nic nepujde. Jen o zábavu, je to sranda. Neskutečná. Tenhle svět je jeden velkej vtip.
Byla sobotní noc. No, v ten čas už spíš tak, že cca za hodinu bude svítat. Rozloučila jsem se s kamarádkou na křižovatce noček a nastoupila do tý svojí. Urgh, jsem vožralá. Trochu, hodně, nevím, nedokážu to odhadnout, ale vzhledem k tomu, že mi kamarádka vnutila ještě jedno pivo, který už bych si sama neobjednala, tak asi víc, než míň. A jedu domů. V dalším dopravdím prostředku si sedám a čumím do mobilu, abych neusnula, protože jsem unavená a usínám. Když v tom najednou, cvak, messenger. Bylo to jako kdyby mě někdo kopnul do prdele, nebo kdyby mi do žil napumpovali čistej koks. Dobré ráno, pane, proč mi píšete? Že ještě nespím? No, ne, nespím. Ptal se mě, kde jsem. Když se dozvěděl, že na cestě domu, tak začal, že jsem měla říct dřív. Eh, co? Když prej bydlím tak daleko. Jo, takhle. No, pozdě. Když jsem se ho zeptala, kdy má být to "příště" a on odpověděl, že to musím vědět nejlíp já, protože se znám nejlíp, tak jsem okamžitě zasmečovala. Bylo to tak nějak automatický a vlastně jsem nad tím ani nepřemejšlela. "Tak pojď zítra na pivo", napsala jsem. A on souhlasil. Ještě jsme si vyměnili čísla (haha, kdybych měla starej telefon, tak to jeho furt mám i s těma liebesbriefe) a bylo to. Eh. What the fuck just happened? Ještě jsme si vyměnili pár zpráv, než jsem dojela domů. Přirozeně, došlo i na dvojsmysly a začal si on. Já ne. Eh. Dost flirty, celá ta konverzace byla dost flirty. What the fuck. Nejvtipnější bylo, když jsem si zpětně všimla, že muj autocorrect napsal "udělání" místo jinýho slova a překvapivě to do tý věty kontextově i trochu pasovalo. Freude?
Tak tohle bude zajímavý. Míchal se ve mě pocti nadšení a zhnusení. Ehehe, hned jsem se samozřejmě musela pochlubit kamarádce. Když jsem se vzbudila (haha asi okolo jedný), tak mi odpověděla přesně tak, jak jsem čekala. Prej sem píča, nechápe, proč to dělám, srdíčko. Ano. Možná jsem píča, ale dávám do všeho srdíčko. A taky nechápu, proč to dělám. Vážně nedokážu rozpoznat svojí motivaci. Zvědavost, to bude tomu, co mě nutí jednat tak, jak jednám, asi nejblíž.
Celej den mi bylo strašně blbě, trochu jsem to včera s tím alkoholem opravdu přehnala. Vzbudila jsem se s pocitem toho, jestli se mi náhodou všechno jenom nezdálo. Nezdálo. Celej den jsem prospala a vlastně se docela přemlouvala, jestli necuknu. Ale říkala jsem si, že to by byla chyba. Co když cukne on? Tak to nebudu muset řešit. Vlastně se mi za nim chtělo jenom tak napůl, protože jsem opravdu primárně byla hnána spíš tou zvědavostí. Ale potom, co jsem doma prospala doslova celej den, jsem se přece jenom vykopala ven. A ještě mi to i slušelo. Neměli jsme domluvenej konkrétní čas, prostě se mu mám ozvat, až budu moct. Tak jsem se mu ozvala. On, že ani nešel do práce a byl by špatná společnost. Prej "nemocnej". Haha, tak určitě. Se prostě jenom včera moc vožral, no, jeho starý tělo už asi takový dávky alkoholu nedává. Tím pádem se to vyřešilo za mě a já si mohla v klidu užít večer. Ale mrzelo mě to, ne že ne. Protože jsme se fakt dlouho neviděli, jenom bych s nim možná zase někdy ráda prohodila pár slov, to je všechno. Nemusím hned myslet na sprosťárny, i když na ně myslím, samozřejmě, že bych mu nedokázala odolat. Možná někdy jindy, možná, těch možností ještě bude. Myslím, že když si jednou začal, tak jen tak bez "úspěchu" neskončí.
Nekončí to. O těch přáních. Přemýšlela jsem nad tím, co je s Iblísem, že vážně zmizel a dlouho nepsal, ať se stavím za ním na baru. A před pár dny samožřejmě zprávička, ať dorazím. Ten večer jsem nedorazila, protože se mi za ním vlastně moc nechtělo. Za pár dnů, další pozvánka. Opět jsem nedorazila, protože jsem měla rodinej výlet za prarodičema a vracela jsem se až pozdě večer, nestíhala bych konkrétní čas. Ale on dorazil. Na akci, na který jsem v pozdních večerních hodinách byla. Přišel se svýma kamarádama a protože to byla akce, kde bylo straaašně moc lidí, tak je pravda, že jsem moc nekecali. A on i jeho partička pak zmizeli, já tam měla dost práce s tím, že mě trochu nabaloval jeden krasavec, kterej chodí na stejnej ústav, jako já. Jsem zjistila, byli jsme seznámeni. Fakt pěknej kluk, vysokej, hubenej blonďáček s modrýma očima a širokýma lícníma kostma. Jako chlapec z ruské vesnice, kterého si všimla modelingová agentura. Model. Dokonalej slovanskej krasavec. Fakt že jo. Lichotil mi, jak to dělám, že jsem tak milá a jak si se mnou rozumí, i když jsme se teprve teď poznali. A jak jsem krásně oblečená. A jaké mám krásné prsteny a přívěsek na krku. To potěší, mám ráda když má někdo oko na mojí šokující, ale přesto sofistikovanou eleganci. Nevím teda kde moc vzal, že jsme milá, možná byl jen okouzlenej mými znalostmi, protože jsme se bavili o školních tématech. No, domu jsme spolu neodjížděli, škoda. Ale byl to hezký večírek.
Druhej den ráno jsem doma trochu v kocovince, ale v takové té milé, kdy je člověku vlastně dobře, jen je trochu unavenej. Najednou kouknu na messenger a tak zpráva od Iblíse, docela bez kontextu, jen takovej výkřik. Tak se ho ptám, že vůbec nevím, o čem mluví. Začal mi vysvětlovat, koho měl na mysli a co se kdysi dávno stalo. Dost mě to překvapilo, ve zkratce řešil to, že se jeden náš známej zachoval jako hodně velkej čůrák, což stálo Iblíse jeho bejvalou. Byla sem lehce v šoku, nevěděla jsem to a jestli to bylo opravdu takhle, tak nevím, asi mě to hodně mrzí. Nechápala jsem, proč píše zrovna mě. Do tý doby, než mi napsal, že mu z týhle šílený situace tak strašně mrdalo a mrdá, že už nejednou přemejšlel o tom, že by svojí existenci na tomhle světě ukončil, ale i díky tomu, co se dělo se mnou, to neudělal. Ok, what the actual fuck? Polil mě studenej pot, jestli si náhodou nechce ublížit a tohle není volání o pomoc. Zároveň se mi strašně chtělo křičet, protože mi nikdy nic takovýho předtím neřekl, takže jsem se jenom stihla rozbrečet a napsat mu dlouhou zprávu, ve který jsem se ho snažila co nejvíc uklidnit a ujistit ho, ať nemá žáný výčitky, ať už jsou jeho pocity jakkoliv podivný a příliš dlouho trvající. Nechtěl si ublížit. Uf. Jen se potřeboval vypovídat a očividně je strašně moc smutnej. Taky mi psal, že je rád, že se máme s mým, nyní už bývalým, tak jsem ho musela rychle vyvést z omylu, že už spolu sice nejsme, ale že jsme v pohodě. Přiznal se, že se nám poslední dobou snažil vyhejbat, protože si připadal jako rušivej element, což je tak nějak pravda, dobrej odhad má chlapec. Když někde byl, nemohla jsem z něj spustit oči a bylo mi uplně jedno, že mě za ruku drží muj kluk. Haha, jo. Po chvilce vlahý konverzace o ničem přišlo pozvání do divadla. Dneska večer. No, to otočil rychle. Nebo chce jenom pokecat, nevím. Ale nazval to rande, zeptal se mě přímo takhle, jestli s ním nepůjdu. Divadlo nakonec padlo, vyprodáno, tak jsme museli jít do jedný zaflusaný hospody. Já bych šla i jinam, ale je pravda, že tady jsem dlouho nebyla. A je pravda, že tady možná nebudou žádný lidi, který se budou divit, co tady spolu děláme. Bohužel takový typy schůzek si vyžadujou i určitý oběti, například to, že jsem se nemohla stavit na narozeninovou oslavu jednoho kamaráda. To mě mrzí. Nedá se nic dělat.
Dorazila jsem na místo přesně na čas, což znamená v mém podání asi 10 minutový zpoždění. Seděl sám u stolu, očíčka se mu rozzářili a okamžitě mi pokazil suchej únor, kterej jsem chtěla držet. To nevadí, tak od zejtřka. Je pořád stejnej. Pořád stejně komickej, pořád stejně krásnej, pořád stejně svuj. Pořád je těžký zachytit, co vlastně chce říct. Jenom trochu zhubnul, ačkoliv nikdy nebyl tlustej, tak mu to najednou víc sluší. Snažila jsem se neztrácet v jeho očích a snažila jsem se být trochu odtažitější. Nebo možná jsem se nemusela snažit, byla jsem odtažitější. Po tom, co mi odpoledne napsal. Upřímně jsem si nikdy nemyslela, že jsem se mu zaryla do paměti až tolik a že asi opravdu nekecal, když mi tenkrát říkal, že musím být charakter, když jsem snesla to, co mi udělal. A přitom ani o tolik nešlo, jeden večer jsem si pobrečela J******** a jeho bratrovi na rameni a druhej den jsem už byla dobrý. Možná měl na mysli spíš i to, že jsme si pak tak občas náhodně pošoustávali i nadále, nevím. Ale to taky nebyl big deal, přesto si vážím každý sebereflexe každýho člověka, kterej něco způsobí a musím uznat, že on to zvládnul dobře. Možná proto pro něj mám takovou slabost. Vim, že není zlej. Řekl mi, že mě rád vidí. Hah, milé. Nebavili jsme se o ničem důležitým, ani o těch vyhrocených situacích, ze kterých byl tak v prdeli. Já bych se o tom klidně bavila, ale nechtěla jsem ho do ničeho nutit, takže jsem radši držela hubu. Ve stejnym baru se taky nacházeli nějaký jeho známý, který vždycky tak náhodně potkávám po hospodách a vlastně je vůbec neznám. Hráli jsme s nima nakonec fotbálek, byla to sranda. Neumím to, mám blbej postřeh a vždycky, když se mě někdo snaží přesvědčit, ať si s nim zahraju, tak se nechám hodně dlouho přemlouvat s tím, že to neumím a že mě to nebaví, ale pak se stejně vždycky nechám přemluvit a všechny obehraju, haha. Ne, jen občas mi to možná jde. Pak dorazil jeden člověk, taky náš společnej známej a ten si teda tu větu: "Co vy tady takhle spolu", neodpustil. Dostalo se mu odpovědi neodpovědi. Pak se trochu s Iblísem pokrafali, což jsem moc nepochopila. Nejdív jsem si myslela, že si dělaj srandu, ale oba dva byly nějaký trochu vyhrocený. Tak jsem típla svoje cigáro a šla chcát. Meh, tyhle věci, do kterých člověk nevidí a hlavně, kdy člověk neví, jak to mezi sebou ty lidi maj, ve mě občas vyvolávaj neklid. Nevěděla jsem, jak zasáhnout, nebo jestli vůbec zasáhnout. Ale nestalo se nic, ten člověk pak odcházel a normálně se s náma rozloučil. Večer postoupil a my šli na jedno z mnoha cigár. Do kuřárny, to některý pajzlíky maj. Bylo tam prázdno. Opřeli jsme se oba o stěnu a zapálili si. Jeho slova najednou začali dávat tak trochu jinej smysl. Na to už ho asi trochu znám, věta "klidně mi dej facku" nepředchází ničemu jinýmu, než tomu, že se na mě za chíli vrhne. Takže jsem zůstala klidná a čekala na to, co udělá, protože vím, že to udělá. Cejtila jsem najednou menší zmatek. To je panečku posun, přece jenom na sebe musím brát ohled, měla jsem chlapce dva roky a i přesto, že jsem se já rozešla s ním, i přesto, že mě to tolik netrápí, tohle je muj první jinej chlapec po dvou letech a pár měsících. Naštěstí, vím, co od Iblíse čekat. Vím, že až mě políbí, tak se zase na chvíli ztratím v časoprostoru a bude to skvělý. Začal povídat něco trochu nekonsistentního o tom, jak jsem hezká a proto to může být složitý, moc to nedávalo smysl, překvapivě, jenom asi potřeboval vyplnit trapný ticho, než típnul cigáro, postavil se přede mě a položil si hlavu na moje rameno, přičemž mě jemně objal. Měla jsem jednou rukou podepřenou druhou, ve který jsem měla cigáro, takže v případě, že by to pozoroval nezávislý pozorovatel, tak to muselo vypadat, jako když se o něco snaží a já jsem v postoji, kterej dává najevo "ne eee". Což samozřejmě trvalo jenom do doby, než jsem típla cigáro. Zavěsila jsem se za něj a málem jsme ztratili rovnováhu. Takhle jsme tam nějakou dobu stáli, než nezvednul hlavu a nezačal mi jemně líbat tvář. Pak na rty. Jemně, jen tak zlehka a zároveň mě pevně objímal. Byl to trochu magickej moment, protože mi to připomínalo náš první polibek, jen ten byl teda víc prudkej, vášnivej a všude kolem duněly basy, protože mě přimáčknul ke stěně v jedný z mnoha uliček jednoho svéráznýho klubu. Tady bylo ticho, kuřárna celá prázdná. Zajížděla jsem mu prsty do vousů a do vlasů, kolem mě nebylo nic jinýho než on. Za dobu, co jsme se tam takhle objímali, se tak třikrát otevřeli dveře, no a když nás tam ten dotyčný kuřák takhle viděl, tak se ty dveře zase zavřeli. Ehm, blokujeme prostor. Ale klidně bych ho tam objímala celou věčnost, kdyby to šlo. Vrátili jsme se ke stolu a on pronesl návrh, jesli nechceme jít domů dřív, než se úplně opijeme. Mluv za sebe, hochu, jo? Já jsem v pohodě, haha. Takže jsme dopili a vyrazili.
Mlčky, dolu z toho prokletýho pražskýho kopce. Tady se dějou vždycky divný věci. Vyrážíme z baru, odkud si mě poprvý vedl domů. A teď, po tolika letech, snad čtyři roky letos, se historie opakuje. Zase. Já hloupá jsem si myslela, že se ta historie bude opakovat trochu jinak a že dodržím pořadí, takže starej děvkař pujde jako první. A ono ne. Haha. On mu to vyfouknul jeho dobrej kamarád. Když jsem za ním jela, tak jsem přirozeně přemejšlela nad tím, jestli u něj vůbec přespím a pokud jo, tak jestli s ním budu šukat. Po tý cestě jsem si pořád ještě nebyla jistá. Sešli jsme až dolu a zahráli si na metro, než nás to vyplivlo v tý části města, kde bydlí. Jakej kousek. Tam jsme teprve začali mluvit. Prej to umím s chlapama, protože mám velkou trpělivost, nebo něco takovýho mi říkal. Zeptala jsem se ho, proč si to myslí a asi kromě toho, že narážel na sebe taky narážel na mýho bejvalýho. No, nevím, jestli to umím s chlapama, protože mám trpělivost, nebo jestli v tom umím chodit, protože vim, že se moucha do sítě vždycky chytne a já nikdy nezůstanu o hladu, ať už se jedná o cokoliv. Taky mi říkal, že jsem pro něj z poloviny trochu jako satan. To mě rozesmálo. Kdyby tak věděl, chlapec, že pro mě je celej. Došli jsme do cíle. Už jsem tam jednou byla, když tam jeho spolubydlící dělal párty. Je to vtipný místo, blbý je, že je Iblísův pokoj tak trochu průchozí. Má tam udělanou stěnu, takže na postel neni vidět, ale je průchozí. To nevadí. Vrhnul se na mě hned potom, co zabouchnul dveře. Odhodil někam muj batoh a vzal mě za ruku přímo do postele, přičemž ten ďábelskej výraz v jeho očích říkal všechno možný, nejvíc asi to, že se už nemůže dočkat, až mě vošuká. Padnuli jsme na postel, začal mě líbat a trochu se po mě sápat. Dokonce i v tenhle moment jsem zaváhala, jestli je správný s ním šukat, jestli mu prostě neřeknu, že je to ještě příliš brzo po mém nejdelším vztahu. Ale to bych lhala. Jemu i sobě. Tenhle pocit, že bych neměla byl zapříčiněnej uměle, jako nějakym umělym pocitem cudnosti, jakože přece jenom je to první kluk po takový době. Hah, to si teda nenechám ničim takovým zkazit noc, navíc, když už se v posteli s Iblísem tak dobře známe. Měla jsem na sobě takový příléhavý minišaty s maxikapucí, moc pěknej kousek, moc zajímavej, ale když se je ze mě snažil dostat, tak to muselo vypadata jako neskutečnej kriplfight. Možná to bylo tím, že zároveň s těma šatama stahoval rovnou i podprsenku. Tak jsem mu na oplátku stáhla kalhoty i se spoďárama. Bylo to snadný, měl na nich totiž prasklou gumu. Po týhle větě by se hodilo dát nějakej vtípek na to jak doufám, že to takhle nemá i se šprckama, ale vtípek by ztratil svojí podstatu, protože jsme spolu ani jednou šprcku nepoužili. Haha, Poděs je pička a pak si musela dělat těhotenskej test. Jo, to bylo jednou. A hned ten den, co jsem si ho udělala a vyšel mi negativně, tak jsem šla oslavovat a nějak se stalo, že jsem s nim zase skončila v jednom takovým sklepě na matracích a zase jsme spolu šukali bez gumy. Lol, Poděs je stále pička. Jako kdybych se nedavno nebavila s mojí drahou kamarádkou na téma pohlavně přenosných nemocí. No, tak se kdyžtak potkáme na venerologii, je zbytečný řešit šprcku s někým, s kým jsem jí nikdy nepoužívala.
Říkal mi spoustu zajímavých věcí, například to, že jsem se za tu dobu změnila a že jsem čím dál tím víc krásnější. Teda, to říkal až když už jsem pod ním ležela nahá. To je pravda, spali jsme spolu naposledy těsně předtím, než jsem začala oficiálně chodit se svým bývalým chlapcem, takže asi jo, něco na tom bude. Za těch pár let jsem ztratila nějaký ty gramy tam, kde nemaj bejt. Moje konstatní hubnutí, no. Je ale pravda, že se to tak neprojevuje v gramech, nebo v kilogramech, vážím pořád stejně, ale na centimetrech je to znát. To jsem si teď nedavno zase zkoušela kalhoty, který mi byly ještě před zimou docela natěsno a teď si do pasu strčím obě dlaně a pořád je tam ještě místo. Eh. Pozitivnější asi bude pokračovat v tom, jak to tu noc šlo v posteli. Šlo to tak, že toho v průběhu těch několik hodin, dost nakecal. Jo, další jeho superschopnost (krom tý šukat několik hodin uplně bez problému), nejvíc jeho věty dávaj smysl v posteli.
"Co to používáš za parfém, to je uplně neskutečný!" Ha, to bys chtěl vědět, viď? Moje orientální kouzla ti neprozradím. Zase měl pravdu, ten parfém je neskutečně nádhernej, protože to je pravej parfém a ne žádná nablblá voňavka z drogerky. Nejsem žádnej troškař a vím, že jemný, květinový moderní vůně jsou pěkně trapný pro někoho, jako jsem já.
"Ty ani nevíš, jak krásná jsi. Nemůžeš to vědět." Ale vím, drahoušku. To je část mýho nafoukanýho prokletí. Vím moc dobře, jak krásná jsem. Říká se tomu sklony k narcismu, žejo?
Moc jsem si užila, když konečně přišel ten okamžik, kdy ho do mě vrazil. Byl nade mnou a já zaklonila slastně hlavu a zavřela oči. Jako už tisíckrát předtím, dneska zase po tisící prvý. Myslím, že se mu ve mě dostane ráznýho uvítání. Už je to tak dávno a jako kdyby to bylo včera. Jo, tohle je vono! Přes všechny něžnosti, polibky a dotyky ale nekončili zábavné momenty. Po nějaký době soulože se rozhodl zapnout svuj počítač a notebook s tím, že má takovej zvyk poslední dobou. Na jednom monitoru pustil divný akvárkový video (lol, uklidňujcící), ale jak zapnul i ten druhej notebook, tak se mi tam ukázal jeho facebook. No a jako na potvoru, koho profil tam neměl rozkliknutej? Ano, správně, koukal na mě profil toho starýho děvkaře. To je ironie, až se mi nechce věřit, že jsem si to nevymyslela, ale v nějakým bodě existence se tohle vážně stalo. Chtělo se mi začít smát mýmu osudu, ale zadržela jsem to. Stejně jsme si po čase vyměnili pozice a tak jsem si vlezla já na něj a byla zády k tomu výjevu na počítači. Eh. Tohle je vtipný. On to pak teda přepnul na nějakou tichou muziku. Konečně. Hodně tichou muziku, protože jinak by to mohlo rušit spolubydlícího, kterej má prej lehký spaní. Možná i proto mi pak zakrýval ústa, když jsem začala být trochu hlasitější. Možná to bude tak lepší, pokud si nikdo nevšimne, že jsem tady. I když si nemyslím, že zrovna tenhle konkrétní člověk by mohl šířit nějaký drby, tak je lepší, když nebude nic vědět.
Jedna z nejlepších hlášek, co chce každej člověk slyšet při sexu, je: "Můžu to na tebe znova použít, i když jsem s tím teď čůral?" Potom, co se vrátil ze záchodu. Rozesmálo mě to. Navrhnul dát si cigáro s tím, že na šoustání máme přece celou noc. Leželi jsme vedle sebe, koukali na ty rybičky a občas mi odklepal popel na prso. Pak jsme se zasmáli tomu, jak se mu penis pořád ohejbal na jednu stranu. Jako proutek, kterej jde za vodou. Heh. Proutek ví moc dobře, kde je ta voda, ohejbal se na tu stranu, kde jsem ležela já.
Bylo to skvělá noc, Iblís mě baví. Jde mu to, ve všech pozicích, co si člověk jenom může představit. Byl ke mě něžnější, než si to pamatuju naposledy. Dokáže zhypnotizovat, jo, to mu jde. Když byl zrovna na mě a koukal se mi z hluboka do očí, myslela jsem, že se realita posunula někam jinam. "Chtěl jsem říct Bože, ale nechtěl jsem tě urazit", prohlásil v jednu z těch hypnotických chvil. Neodpověděla jsem mu a radši ho políbila. Bože, co se to děje? Už jsem zase mimo čas a prostor kvůli nějakýmu chlapci? Tolik mimo jako na tý nejhorší kombinaci drog, co jsem si kdy dala? Ne, to mělo i svoje negativní momenty. Ale Iblísovy oči a úsměv, to ani nejde vyjádřit. A pak kdo by se měl urážet, když by ten druhý zvolal: "Bože!" To jsou ty momenty, kdy je člověk úplně přítomnej v současnosti. V tomhle se Iblís liší od ostatních. V jeho pohledu jde dobře číst a když se na mě kouká, jako na svatej obrázek, tak to tak skutečně je. A mě nezbývalo nic jinýho, než mu lehce přejíždět po lícních kostech a po vousech a pak ho přivinout ke svým prsům. Ach bože, teď už můžu umřít. Hlavně neudělej zase žádnou blbost.
To mi taky říkal, prej: "Promiň mi to." Když jsem se ho zeptala, co bych mu měla promíjet, on že všechno, všechny ty skutečnosti, ať už minulý, nebo budoucí. Tohle je rozkošný, když se člověk omlouvá za chyby, co případně udělá v budoucnosti. Ale jo, je to dobrá taktika. Taky to dělám. Navíc, když se o tom mluví při souloži, tak je to myšleno asi víc upřímně, než jindy. Měla bych se mu taky omluvit dopředu? Snad to není nutný, nechci mu ublížit. Vážně nechci a neudělám to. Na to je moc milej. Proč bych se na něj měla zlobit? Nic špatnýho mi neudělal a když jo, tak si to dávno uvědomil. "A nezlob se na mě, že jsem takovej", pokračoval. "Jak bych mohla, když máš tak krásný oči," odpověděla jsem. Pragmaticky mi řekl: "Na to se vykašli, to jsou jenom oči." Já vim, ale jsou nádherný.
"Víš, kdybys byla jenom krásná, tak o tebe asi nemám zájem", řekl zase jindy. Takže jsem co? Krásná a dál? Nedopověděl to. Tak jako spoustu dalších vět. On je pak dokončí jiným způsobem, než jenom slovy. Jindy zase začal mluvit sám k sobě. "Jak jsem mohl bejt tak blbej?" Eh, nevím? Že mě nechal bejt? Já nevím, jak mohl bejt tak blbej, ale nevyčítám mu to. Musela jsem se mu přiznat, řekla jsem mu, že se mi o něm dneska zdálo. "Nene, kecáš." Usmál se na mě a trochu zpomalil přirážení. "Jako ještě předtím, než jsem ti napsal?" Usmála jsem se na něj a políbila ho. "Zdálo se mi o něčem podobným, co se právě teď děje." Nelhala jsem. Opravdu se mi o něm zdálo. Zdálo se mi o tom, že jsme spolu sami a on mě objímá a já ho líbám. Úplně jsem zapomněla na další děj toho snu, asi mi tohle přišlo jako jediný důležitý.
Taky prohlásil něco jako: "*moje jméno*, kdybych tak věděl, jak úžasný to s tebou bude." Zase, jenom další věta bez kontextu, která ale vydá docela za dost. Kdybych tak věděla, že se zase budu cejtit tak, jak se cejtim teď, tak bych se mu asi snažila vyhejbat. Je to skvělý, úžasný, nevím, ale mam na to uplně stejnej názor, jako on. Ještě několikrát mi zopakoval, jak jsem krásná a pak dodal, že by mi neměl tolik lichotit, abych si o sobě moc nemyslela. Pak se odmlčel a řekl, ať si o sobě myslím, co chci, že mu do toho vlastně nic není. Eh. Wtf.
Měla jsem pocit, že je všude a já jsem taky všude. Musí se mu nechat, že mrdá fakt krásně. Jakkoliv to je, tak mrdá krásně, i zezadu, i ze strany, prostě všechny možný, ehm, polohy. Prej: "Klekni si, nejsme sice v kostele, ale…" Ha, haha. Je skvělej v tom, co dělá. Nebo to se mnou prostě jenom dobře umí, nevím. "Myslíš, že bysme tohle vydrželi dělat tejden v kuse", zeptal se mě. Ta představa mě vyděsila. Jo, myslím, že by toho byl schopnej. Ale nevím, jak já. Už i tak jsem se cejtila docela ehm, ošoupaná. Po několika dalších takových krásných okamžicích jsem cítila, jak zatnul všechny svaly na těle a začal přirážet strašně agresivně. Pak ho vytáhnul a vystříkal se mi na břicho. A na prsa. I na obličeji něco skončilo. Na povlečení, prostě všude. Tohle je vždycky hezký vidět, ten unavenej obličej ve slastný křeči. Pak spadnul na polštář vedle mě a jak mě líbal, tak jsem ještě cítila, jak těžce oddychuje. Oh, fuck. Tohle jsou ty malý momenty lásky, ať už je jakákoliv, ne? Kurva, kurva, kurva! Po sexu prohlásil, že je hladovej. Lol. Může sníst třeba mě, nechala bych se. Ptal se mě, jestli taky něco nechci. Soustavně jsem odmítala, vážně jsem neměla hlad. Šel si pro nějaký takový ty balený sendviče a vlezl si zpátky ke mě do postele. Byla jsem fakt unavená, překvapivě. Přitulila jsem se k němu a pozorovali jsme ty blbosti, co pořád ještě běželi na počítači. Snažil se mi vecpat "šušení rajčátko", ale já jsem nechtěla ani to. Snažil se mi dokonce nabízet nějaký vajíčka se slaninou. Tak jsem ho musela zklamat s tím, že nejím ani jedno. Ptal se logicky proč. Měla jsem chuť mu říct: "Protože je asi tak mezi třetí až pátou ráno, vole", ale neudělala jsem to a řekla mu pravdu. Patřím mezi ty zatracený sektáře, co nejí ani maso, ani vajíčka. Teda, já vajíčka jím. Ale jen když vím, od koho jsou. Pohotově mě ujistil, že tu má i nějaký ovoce. Achjo, on si nedá pokoj, chce mě krmit. Pamatuju si, jak jsme kdysi dávno jeli z hospody, která už nyní neexistuje, k němu domů a on mi cpal sendvič, co si koupil ve večerce. Asi byl vždycky hladovej chlapec. Když se konečně najedl, zhasli jsme a usnuli zamotaný v sobě. Bylo to až příliš pěkný. Bože, co jsem to zas udělala?
Vzbudilo mě světlo. Neměla jsem páru, kolik je hodin, ale srát na to, chtěla jsem ještě spát. Jenže mi bylo fakt divně. Možná z toho chlastu, nevím. Zas tolik jsem toho nevypila, ale cejtila sem se prostě divně. Takovej ten divnej pocit v žaludku, kterej mi říká: "Seš píča, víš to?" Jo, vím. Tak jsem jen ležela v posteli, koukala na Iblíse a přemejšlela o tom, co to kurva mělo znamenat. Sice mi bylo fakt divně, ale nechtělo se mi od něj odcházet. Byl na něj krásnej pohled a já se cejtila docel vítězně. No, kdo by panečku ještě předevčírem, když jsme se náhodně potkali v hospodě řekl, že to dneska dopadne zas takhle? Probudil se a zase mi nabízel nějaký jídlo. Omg. Pomoc. Já fakt nechci jídlo. Já chci klid a nohy v teple. Kdybych se necejtila tak neklidně, tak bych se tam s ní klidně válela až do nedohledna. Zeptal se mě, kdy budu mít příště čas. Řekla jsem mu, že nevím, ať spíš dá vědět, ale že se něco najde. Dala jsem mu poslední polibek ve dveřích a po něm ještě jeden a ještě mmmm, vážně se ni od něj nechce pryč, ale bude to tak lepší. Musím přemýšlet nad tím, co s tím dál. Vylezla jsem ven. Byla sněhová kalamita. Co se to kurva přes noc stalo? Zimní království a sníh po kotníky? Doprdele, do tohohle vůbec nemám boty! Svítilo sluníčko, začala jsem se smát. Bylo mi skvěle. Blbě, ale skvěle na duši. Měla jsem chuť křičet na širý kolo: "Jo, kurva, jo, život po tak dobrým mrdu nestojí úplně za píču!" Poskakovala jsem ve sněhu a bylo mi uplně jedno, že mi teče do bot. Však ono se to vysuší. Před očima jsem pořád měla ten jeho pohled a každý zakřivení tváře. Ach, jako kdyby ji vytesali andělé do mramoru. To se mi bude dneska zase hezky usínat, že ta noc alespoň stála za něco, nebo někomu něco stálo, cože? Večer jsem se zmohla jen na klidnej čajík s kamarádíčkama. Tak jo, ode dneška nepiju. Vůbec mi dneska nebylo dobře a nemám za potřebí bejt furt vožralá. Mam snad nějakou vůli, ne? Nejsem alkáč, jakože fakt alkáč, ne? Ne! Já to ten měsíc vydržím. Vím, že je to možná trochu trapný, ale vydržím to. I když jsem pořád vlhká, tak si tenhle rok ten suchej únor dám.
Hej, tak takhle to je, jo? Poslední kluk, se kterým jsem šoustala, než jsem se vrhla do vztahu se svým bejvalým byl Iblís. První kluk, se kterým jsem šoustala po rozchodu, je Iblís. To je fakt až symbolický. Haha. Co to znamená? Co to asi znamená?
Ámen
