Co si o tom mam kurva myslet? Vůbec nestíhám to, co se kolem mě dějě. Asi ani nechci, to by pak nebyl žádnej adrenalin.
Tak. To bylo rychlý. Psal mi když jsem jela domů, že už má po práci a tak dále. Bylo to teprve druhej den, kdy jsme se neviděli. Přijde mi až příliš komunikativní na to, jakýho ho znám, nebo na to, za jakého ho mám. Tim chci říct, že bych si s nim klidně psala až do rána, kdybych nebyla tak unavená. A ráno? Ráno jsem od něj našla zprávu. Jestli se prej nechci stavit, že je v práci jenom do odpoledne. Eh. Tohle začíná nějak nabírat na intenzitě. Nebo ne? Nebo se mi to jenom zdá? Já nevím, mám v hlavě bordel. Nemyslím si, že bude líp, tohle bude už furt jenom horší a horší. Zpropadený chlapci. Zpropadený vzpomínky a potřeba nějakýho toho dotyku. Zpropadený úsměvy a kousání do spodního rtu, rudýho jako jeho tváře těsně před orgasmem. Ach můj světe, jak já ten pohled miluju. Možná jenom proto, jenom kvůli tomu jsem řekla, že jo. Nejdřív ještě plánoval nějaký divadlo, ale padlo to, protože si spletl den. Hm, tak jsem se teda večer sebrala a vyrazila přímo k němu domů. Prej na víno, haha. Já se náhodou od včerejška rozhodla, že budu fakt držet ten suchej únor. Takže žádný víno. Vyzvednul mě na tramvaji, kde jsem dávala balit cigáro nějakýmu pánovi, kterej si zapomněl svoje. Ve dveřích bytu jsme se srazili s jeho spolubylícím-mým známým, kterej někam odcházel a jeho výraz, když mě viděl, byl docela k nezaplacení. Doufám, že nebude rozšiřovat žádný drby. Nebo jo, ať je klidně rozšíří, alespoň bude větší sranda. Ještě nám popřál pěknej večer. Nevím, jak moc ironicky to myslel, tenhle kluk umí bejt docela vtipně rejpavej. Iblís mi udělal čaj a chvilku jsme se dohadovali nad množstvím citronu do něj. Dopadlo to tak, že to byl skoro samej citron. On si otevřel to víno. Dřív, než jsme si sedli, se ke mě otočil a řekl: "Jo, jedný věci lituju." Zapomněl mě políbit, tak to samozřejmě hned napravil. Bavíme se o nesmyslech, vždycky chci zjistit, co tím chce říct, ale občas mi to nejde, tak ho jenom pozoruju a poslouchám. Třeba řekl nějaký slovo a já to pochopila jinak. Takhle jsme se začali dohadovat nad tím, co znamená, eh, už jsem zapomněla, jak to bylo. Já tvrdila jednu verzi a on druhou. Vytáhnul slovník. Chvilku jsme každej listovali ve svém díle slovníku, až jsme úplně zapomněli, co to vlastně hledáme. Lol. Ptal se mě, jeslti je něco, co určitě vím, že v životě chci. Tak jsem mu řekla, že všechny věcí, co chci, definuju spíš tím, co vím, co určitě nechci. Protože je to občas tak snadnější a já vlastně nevím, co určitě chci, ale vím, co určitě nechci. Ubalil brko a řekl mi, že nemusím hulit, jestli nechci. Že to je on, kdo je tady ten zkaženej feťák. Usmála jsem se na něj a vzala mu to brko z ruky. Kdybys tak věděl, chlapče. Myslím, že máme nafetováno uplně stejně, i když tys měl na to několik let předstih. Přisednul si na židli blíž ke mě. Kouřili jsme jedno za druhym a usrkávali každej to svoje pitíčko. Během docela krátký doby v něm zmizela polovina celýho toho vína a začal bejt trochu vtipnej. Alespoň mi to přišlo jako krátká doba, nevím, jak moc času ve skutečnosti uběhlo, nekoukala jsem na hodiny. Vzal mě za ruku, asi aby mi jí zastavil, pořád jsem si hrála se svým obalem na tabák. Koukal se mi do očí a já na něj. "Není pravda, že se tak často culim!" A hned potom se začal uculovat. Nemohla jsem jinak, než mu to oplatit. "Ale jo, děláš to pořád." Byly to pěkně dlouhý vteřiny. "Nene," odmlčel se a dodal, "možná tak na tebe." Proč v těhlech momentech tak taju? Víc, než ledovce za posledních 10 let. Když mám pocit, že v tom jeho pohledu něco je. Kdyby to tak jenom šlo zaznamenat ještě jinak, než slovem. Boj energií, elektrický výboje, co se potkávaj na půli cesty a pak… pak se ke mě naklonil a políbil mě. Kleknul si přede mě a líbal mě. Jeho ruce začaly trochu přejíždět po mých zádech a po mých nohou. To už pujdeme mrdat? Asi jo. No, připadá mi, že jsem tu hrozně krátce, ale asi ne.
Vstal a vedl mě za ruku do druhý části pokoje, do postele. Než ze mě začal rvát oblečení, jen jsme tak chvilku leželi, objímali se a líbali. A já cejtila, jak mu postupně mezi mýma nohama tvrdne. Bylo to rozkošný. Je celej rozkošnej, až příliš. Dostala jsem trochu strach, aby mi neušpinil muj světlej svetr od rtěnky, jak mě líbal na krku a tak. Ale co, je to jenom rtěnka, snad to pujde umejt, kdyby něco. Rozepínal mi šaty, maj dvě řady knoflíků po stranách. Knoflíky sice vedou až nahoru, ale nahoře už jsou jenom ozdobný a pod tím je normálně látka. Tak je všechny rozepnul na jedný straně až nahoru, pak se na mě podíval, pak na šaty a pak znova na mě. Začal se smát: "No teda, to je ale zrada!" Čekala jsem, kdy na to přijde. Podíval se na mě, jako když by mě chtěl na místě umučit. Odhrnul mi podprsenku a zaútočil na moje prsa. Docela plynule přešel k sundavání silonek. Začal mě lízat. Wow, dobře. A zároveň si stahovat kalhoty, aby ho do mě mohl za chvíli vrazit. Moc neváhal. Pořád jsem na sobě ještě měla ty šaty a svetr, ale chlapec je nějakej nedočkavej. Měla jsem ten divnej pocit. Takovej ten pocit, když si člověk myslí, že je něco správně a nejlíp, jak jenom může bejt. Až po nějaký době se rozhodl si konečně sundat celý kalhoty. Vypadal při tom strašně neohrabaně a vtipně, musela jsem se smát. Mrdal mě ještě nějakou chvíli a já si to vážně užívala, vážně moc, jenom mi v tom svetru začalo bejt dost vedro. Právě v čas se zeptal, jestli si třeba nedáme cigáro, abysme mohli dýl *ďábelské uculení se, které podle svých slov nedělá zas tak často*. Bylo trochu těžký se od sebe odtrhnout, ale zvládli jsme to. "Asi si nebudu nic brát, stejně bych se teď do ničeho nevešel", prohlásil a sedli jsme si zpátky k jeho vínu a mé konvičce. Opřela jsem si o něj nohy a zapálili jsme si. Byl to jeden z těch momentů, co by stál za obraz. Sedím v křesle s rozepnutýma šatama a on vedle na židli, uplně nahej s pořádnou erekcí. Moc hezká scéna. Zas ten pocit, takhle je to správně, takhle to má bejt. Já, v krásně zelených šatech s rolákem, mám rozpuštěné vlasy a opírám svoje dlouhé nohy a něj, kterej tam sedí nahej, kouká na mě a snaží se neculit. Příjemný přítmí, malej prostor. Co víc chtít? Když jsme dokouřili, odvedl mě zase na postel a já si konečně mohla sundat ten zatracenej svetr. Vrhla jsem se na něj a šla nahoru. Nevím, jak dlouho jsme mrdali, ale bylo to pěkně dlouho. Klasicky. Všechno se ale zdálo hrozně krátce, člověk vážně v takových momentech ztratí pojem o čase. Jenom ještě vím, že mi říkal, že si občas musí dávat pozor, aby mu to nebylo až moc příjemný. Tyvole, to si teda dávej, nechci běžet někam pro zkurvenej Postinor. Zrovna, když to bylo fakt skvělý a fakt jsme si to oba užívali, tak najednou, cvak, někdo odemyká dveře. Lol, zatvářili jsme se na sebe trochu vyděšeně a snažili se zadržovat smích. Nevýhody průchozího pokoje jsou mnohé, opravdu mnohé. Trochu jsme zpomalili, ať to není zas tak moc slyšet. Prošel jednou do svýho pokoje a pak zase zpátky do kuchyně. Asi pokračoval do koupelny, nevím, zase jsem se přestala soustředit a soustředila se dál na to, co mi bylo momentálně nejmilejší. Ze sladké meditace přirážení nás probralo, až když šel zase zpátky do svýho pokoje. Těsně předtím, než otevřel dveře si pustil (pravděpodobně) na mobilu hudbu, aby nás neslyšel. Loool, to je tak strašně vtipná situace! Ale je to fakt nahovno, musí to bejt nepříjmený i pro něj, protože je prostě divný slyšet svýho spolubydlícího a svojí známou šoustat. Pouštěl si hudbu samozřejmě i nadále ve svém pokoji, ona je zrovna ta stěna, kde má Iblís postel, sousedící. No jo, to jsou ale problémy! Po další chvíli šoustání se mě zeptal, jestli se teď někdo z nás udělá, nebo jestli si pujdeme dát cígo. Začínala jsem být pěkně unavená, tak jsem mu pošeptala, ať se klidně udělá. A on mi řekl, že vlastně ještě nechce, že už se spíš pěkně dlouho snaží udělat mě. Eh, ok. Nebudu mu tady předstírat orgasmus. Nešoustám s ním jenom proto, abych se udělala. Přijde mi to hloupý. Jo, jasně, orgasmus je fajn, ale hnát se jenom za tím? Notak. Vážně jsem nikdy s nikým nešoustala proto, abych se udělala. On to stejně po nějaký době nevydržel. Doufala jsem, že mi moc nepostříkal šaty, co jsem měla (stále ještě) na sobě. Ale chytrej chlapec, má u postele toaleťák. Cum towel, nebo jak se tomu říká. Jak jsme tam tak leželi, pronesl zase, že má hlad. Omg, kluku, to budeš mít takhle hlad vždycky potom, co mě domrdáš? Začala jsem se mu smát, no jo, to je to pálení těch kalorií. Rozhodl se, že si udělá vajíčka. Lol, ok. Dobré ráno, tvl. Dokonce se k tomu obléknul, aby spolubydlící nedostal šok. Já si zapla šaty a šla si balit cigáro. Taky jsem byla nějaká vysílená, logicky, ale nebyla jsem si jistá tim, jestli mám, nebo nemám hlad. Hlavně, když jsem zjistila, že je čtvrt na dvě. Omg, to jsme zase mrdali asi tři hodiny. Byl ale příliš přesvědčivej v tom, co všechno tady má a nemá k jídlu, až mi vecpal nějakou japonskou rejži se řasou. Ok, teď budu doufat, že mi z toho nebude blbě. Nejsem zvyklá jíst v tuhle hodinu, ale bylo to docela dobrý. Potom, co jsme měli oba plný bříška, ubalil ještě brko. V ten moment spolubydlící vyběhnul ze svýho pokoje do koupelny. Achjo, doufám, že tam chudák celou dobu nečekal na moment, kdy už bude jistý, že jsme domrdali. Ale asi jo. Tyvole, tyhle průchozí pokoje jsou fakt peklo. Po brku už jsme šli spát a spali jsme sladce, až do rána. Dokud mě zase neprobudil spolubydlící, kterej šel pravděpodobně do práce. A pak? Pak se mi podařilo znova usnout. Tentokrát ale do tý doby, dokud na mě Iblís nezačal dorážet. Penisem. Byla jsem sice rozespalá, to jo, ale i tak jsem se mu nastavila, protože prostě urgh, mrdání po ránu je taky dobrý mrdání. Nabral docela svižný tempo už od začátku. "Ty sprosťáku", řekla jsem mu nakonec. "Já za to nemůžu, tys byla úplně mokrá" prohlásil bezelstně. No, nevymyslel si to. Byla to pravda. Ono je to těžký nebejt uplně mokrá, když vedle mě leží něco jako on. "Já ale vážně nevím, jak dlouho v tobě vydržím." To nevadí, cukroušku. Jsem uplně prodřená. Nemuč se. Měl zase pravdu, po chvíli ho musel vytáhnout a vystříkat se mi na břicho.
Hej, nejsou tyhle rána ten typ rán, který by mohli trvat celou věčnost? Ležel vedle mě a já měla jeho hlavu v náručí a já ho hladila ve vlasech. Lehce mě líbal po tvářích a občas to skončilo na rtech. Sen. Vzbudim se? Nene, dneska ještě ne. To mi řekl, jak jsme tam tak leželi, že ho mám štípnout. Štípla jsem ho. Nic se nestalo. Ani jeden z nás se neprobudil. Takhle bych se nechala pohřbít, ať jsou tyhle momenty zachovaný na věčnost! Ať už mi je nikdy nic nevezme. Už jsem zase zaznamenala ten pocit. Takovej tamten pocit. Že je všechno správně. Tak, jak má bejt. Když jsem odjela domu, zjistila jsem, že jsem z toho mrdání dostala krámy trochu předčasnějc. No co, lepší, než vůbec.
Jsem tak zmatená, že se snad znova zblázním. Neviděla jsem ho dva dny, dva dny a strašně moc ho chci vidět zase. Opravdu si zakazuju do něj bejt udělaná až tak moc, opravdu se to nesmí stát, ale je to těžký. Mam pro něj šílenou slabost, vždycky jsem jí měla a teď to začíná bejt na hranici snesitelnosti. Beru to racionálně, vážně jo. Co je na něm tak speciálního? To, že jeho myšlenky plynou rychlejc, než slova a ty slova pak přestávaj dávat smysl? To, že mě umí probodnout těma modrýma očima, hlubokýma jak, nevím, nevím co je tak hluboký a světle modrý, jako jeho oči. Tenhle pocit znám a vím moc dobře, čemu předchází. Bojím se, že se stane nečo špatnýho, co jednomu z nás ublíží. Bojím se zamilovat, nechci už o týhle trapárně ani slyšet. Nebo co si takhle připustit, že jsem do něj nikdy nepřestala bejt zamilovaná? Ale co když je to blbost? Co když to není zamilovanost, ale prostě touha po tom dostat, co chci a tehdy jsem od něj nedostala uplně to, co jsem chtěla. Proč jsme se potkali a proč je mi s ním dobře? Pokaždý, když se objímáme a já ho hladím ve vousech, mám pocit, že je všechno tak, jak má být a že všechno patří jenom do tohohle okamžiku. O nic víc ani nikdy nešlo, jenom o ty momenty, ne?
Dopíči, jsem tak blbá. Taková píča, to snad není možný, naprosto nepoučitelná, naprosto vyřízená. Tyhle divnolásky jsou sice nejlepší, ale dělaj strašnej bordel v hlavě. Jenže mě to baví, jinak bych se do toho nepouštěla. Je jedno, že tu teď brečim, protože nevím, co bude dál a nevím, co vlastně cejtim, nebo ne. Ale něco musím cejtit, ne? Jinak bych nebrečela. Hraní těhlech her je fakt trochu únavný. Rozloučili jsme se s tím, že se někdo z nás ozve, tak jsem to vzala do vlastních rukou a napsala mu, jako první. Po dvou dnech. Napsal, že je v práci a že klidně můžu přijít, ale bohužel na mě potom nebude mít tolik času. Tak jsem mu napsala, že bych se asi cejtila trochu nepatřičně v takovém specifickém prostředí sama, ale že budu možná ještě někde, až bude končit. On mi odepsal, že bude na telefonu. Ok, no. Tak jsem mu teda před půlnocí napsala, že jsem tam a tam, jestli už skončil. Odepsal mi po hodině, jestli ještě chci přijet, ale že musí ráno vstávat. Omg, byla jsem už blíž domova, než centra. Achjo. Tak jsem mu napsala, že ho takhle pozdě nebudu unánět a že to necháme na víkend. Neodepsal, takže nevím, co si mám myslet. Ale když jsem šla spát, tak mi odepsal někdo uplně, ale uplně jinej. Proč mi píše starej děvkař? Proč teď? Ehm, pomoc? Zachraňte mě někdo? Já nechci takovej bordel v hlavě, sakra! No tak, kdybych ho tam nechtěla, tak si ho nedělám. Ale já ho tam nechci, tak proč si ho tam dělam? Takže samozřejmě, starej děvkař mě chce vidět. Kurva, doprdele proč? Ptal se mě, kdy mám čas, tak jsem mu řekla, že nemám specifické plny na víkend. Takže pátek, nebo sobota, teď. Paráda. Jdi se zabít, Poděsi. Tohle nesmíš dělat. Nemůže mě Iblís prostě zachránit a zamluvit si mě na oba dva večery? Ne? Nechce? Nemá čas, má problémy s prácí, tak musí víc pracovat? Co to znamená? Já se taky musím učit a nemůžu se absolutně soustředit, protože jsem uplně mimo z toho, co se děje. Co se stalo, co se stane, jak tohle dopadne? Jak chci aby to dopadlo? Chci trávit s Iblísem víc času? Co když jo? Co když by mi to nevadilo. Jak moc je takovej magor vhodnej pro vážnější vztah? Je potřeba to vůbec takhle specifikovat? Proč jsem si ho pustila tak blízko k srdci? Připadal mi asi trochu zakoukanej, ale u něj člověk nikdy neví. Já jsem do něj zakoukaná, to vim určitě. Zakoukám se hodně rychle a obzvlášť rychle do těch, do kterých už jsem jednou zakoukaná byla. Možná s nim jenom chci zažít nějaký hezký chvíle, kdy mi bude vyprávět o tom, co vidí a co cejtí a vezme mě na výlet do všech těch svých vesmírů, který se tak liší od toho mýho. Je tohle jenom sen? Zlej? Já nevím, taky jsem po něm možná tehdy mohla chtít, aby mě štípnul. Třeba bych se probudila. Já vážně nikomu nechci ublížit, ani jemu, ani sobě. Tohle je tak divnej život a já se snažím z jedný píčoviny vybruslit druhou píčovinou, aneb jak moc je šikovný se opravdu potkávat se starým děvkařem? Asi ne moc. Kdyby mi nenapsal, tak si na něj ani nevzpomenu, když mam plnou palici Iblíse. Ten chlap mi nemůže nic dát, maximálně pár asi hezkejch večerů u něj doma, ale to je všechno. Iblís mi toho může dát mnohem víc. Nebo si to jenom myslím? Je asi čas se vrátit zpátky k tý otázce, co mi Iblís položil a odpovědět tak, jak na ní odpovídám. Vím, co nechci. Nechci mít zlomený srdce, i když nevím, jestli to vůbec ještě jde. Ale je to výzva. Výzva, jesli i v takovým stresu vydržím nepít. Samozřejmě, že vydržím. Jen budu víc hulit, asi. Překvapivě. Výzva se nezabít. Cítim se odporně, všechny ty romance a lásky bych nejradši zakázala. Možná by bylo nejlepší, kdyby mě někdo odvezl někam daleko, abych nemohla nikomu ubližovat. Ani sobě.
1silluety | Web | 12. února 2019 v 20:42 | Reagovat
Cítím se stejně! Zasraní kluci. Ale! Pokud se s tím hošanem cítíš fakt dobře a víš, že je všechno tak, jak má být, tak buď jen s ním. Taky myslím, že si zamilovaná, ne jen poblouzněná nebo že chceš jen něčeho dosáhnout (i když jak si popisovala ten sex, to bylo teda něco D).
A prosím, moc tě prosím.. vyser se na toho děvkaře. Fakt ti nemá co dát.. buď spolíhej na to, že si tě zamluví na ty oba dva dny a nebo se prostě nějak vymluv, že nemůžeš. Prosííím, nedělej to. Budeš mít v hlavě ještě větší bordel.
Ale jinak si jako skvělá <3
[1]: Och, děkuji, že jsem skvělá, ale já bych se občas zabila. <3
Víš, ono je to celé taková hloupá hra. Na kočku a myš. S oběma mám nějakou historii sahající pár let zpátky. Starej děvkař není zlej člověk, co ti chce ublížit, jenom týpek blížící se k podzimu svého života, co si čekání na ten podzim vyplňuje mladými děvčaty. A ten druhej je lehce vytripovanej a vyhulenej blázen s uhrančivýma očima. Já zamilovaná nejsem, ono to vždycky tak vypadá, ale jakmile jde do tuhýho a já se ocitnu v tom, čemu se říká vážnej vztah, tak se začnu chovat jako píča a zdánlivá zamilovanost je v prdeli. Vlastně už jsem na ní přestala věřit, tenhle sobeckej typ lásky neexistuje. Chlapci a muži mě baví jen do tý doby, dokud s nima můžu hrát tu hru. Cítím jenom vášeň, nadrženost a touhu po tom si uzurpovat někoho pro sebe, abych se s ním pak mohla chlubit a lehce ho manipulovat, ne zamilovanost, to je moc vznešený slovíčko. Nikdo z nich mi nemá co nabídnout. Já ani nic nepotřebuju, maximálně tak občas mrdat a obejmout. Ještě, že spolu tyhle dvě věci souvisí. Já miluju jenom svoje kamarády, to jsou lidi, co mě ještě nikdy nenechali ve štychu. Mam možná bordel v hlavě, ale je mi z toho chaosu fakt krásně.
3stuprum | Web | 12. února 2019 v 23:53 | Reagovat
Sice jsi opravdu pošramocená, ale takový krásný-člověk je ještě šílenejší. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybyste se vy dva setkali! Asi vražda.
[3]: Možná jsem opravdu pošramocená, možná ne, nepřipadám si o nic pošramocenější, než lidi, který vídám v MHD. A nějaká věta v lékařském spisu ještě nic neznamená! To je jenom účelová komunikace, nic víc.
Jojo, to je zábavná bytost.
Být krásná nestačí. Zhmotněný nihilismus, potok slz a 7 smrtelných hříchů v pár směšných kilech. Často mi docházejí slova, jakmile si uvědomím jejich prázdnotu.
Cítím se stejně! Zasraní kluci. Ale! Pokud se s tím hošanem cítíš fakt dobře a víš, že je všechno tak, jak má být, tak buď jen s ním. Taky myslím, že si zamilovaná, ne jen poblouzněná nebo že chceš jen něčeho dosáhnout (i když jak si popisovala ten sex, to bylo teda něco
D).
A prosím, moc tě prosím.. vyser se na toho děvkaře. Fakt ti nemá co dát.. buď spolíhej na to, že si tě zamluví na ty oba dva dny a nebo se prostě nějak vymluv, že nemůžeš. Prosííím, nedělej to. Budeš mít v hlavě ještě větší bordel.
Ale jinak si jako skvělá <3