Je jak sbíječka a mě to s ním začíná opravdu bavit.
Takže, aby bylo jasno, svojí poslední zkoušku jsem posrala. Úplně hodně moc. Proč? Protože jsem se nemohla soustředit na učení, neasi. A pak jsem se hned šla vybrečet Iblísovi na rameno. Stejně je to hlavně jeho vina, psal mi v předvečer přednoc zkoušky, jak se mám a dál se konverzace z jeho strany přesunula do strašně divých rovin, že jsem v jeden moment měla až strach, že mi chce zase naznačit, že bysme se dál neměli vídat. Samozřejmě, že to tak nebylo, ale já v jeden moment měla fakt strach, protože jsem si myslela…já vlastně ani nevím, co jsem si myslela. Že o něj zas přicházím? Proč bych měla mít strach, že o něj přijdu? Možná, možná protože je mi s ním fakt dobře. Eh. Neee! Takhle to nemělo dopadnout! Nebo mělo? Co plaším, dyť to ještě nijak nedopadlo. Každopádně mě vyděsil tak, že jsem absolutně nebyla schopná se soustředit na to učení, co jsem tam měla otevřený. I když jsme se domlouvali, že se určitě večer uvidíme, úplně mě to rozhodilo. Přitom nemyslel nic špatnýho, určitě bych to vnímala úplně jinak, kdybysme se o tom bavili z očí do očí. Nejdřív mi poděkoval. Prej se díky mě cítí mnohem líp a ani nemá tak potřebu hulit. A taky mi poděkoval za to, že s ním trávím čas. In a nutshell mi pak chtěl vysvětlit, že mi nechce slibovat nekonečnou lásku, protože ví, že se láska buduje roky a tak se nechce úplně vázat na nějaký takový úrovni. Co mi ale přišlo úplně směšný bylo, že mluvil i o tom, že má strach, protože není dostatečně finančně perspektivní a napadlo ho to protože jeho blízkej kamarád taky řeší nějakej podobnej problém se svojí holkou. Eh, tyvole! Ale oni jsou spolu dlouho a ona s ním chce mít haranty, tyvole! Mě fakt nejde o prachy, omg! Odpověděl mi, že je rád, že mi jde o lidi a ne o peníze, ale že je to ode mě trochu naivní, protože peníze jsou důležitý. Napsala jsem mu na to, ať se uklidní, že mi přijde úplně mimo řešit nějaký finance, pokud to neřeší pár, kterej se právě sestěhovává do společnýho, nebo něco takovýho, že je to prostě úplně absurdní a ještě víc absurdní je si myslet, že se budu koukat na to, kolik má zrovna on peněz. Překvapilo mě, že o tom vůbec začal. Vlastně ne, vlastně mě to jenom utvrdilo v tom, jak je mezi náma fakt trochu rozdíl. On už je asi v takový tý fázi vážných vztahů a možná i teoretickýho zakládání rodiny. Já jsem spratek, kterej nikdy k ničemu takovýmu nedospěje. Protože hned potom začal, že žije s rodinným traumatem, protože rozvod rodičů. Omg, já taky, noaco, každej pochází z takový rodiny, je milý, že je přemýšlivý chlapec, který nechce opakovat chyby svých rodičů, ale vážně se zejtra nebereme, aby měl takový myšlenky. A tak jsme se nějak dopracovali k tomu, že on teď chce stavět hlavně na přátelství a doufá, že si budeme rozumět a že se budeme mít dobře, ne na tvrzeních o nekonečný lásce, který nejsou racionální. D Ě K U J U ! Nic jinýho ode mě ani nečekej, ty debílku, neplánuju s tebou svatbu, ani po tomhle tejdnu, ani po celý naší historii. Jsem o pět let mladší hovado a ještě víc labilní, než ty, co bys se mnou dělal? Prachy, lol. Kluci se prej bojí na to, že se na ně holky vykašlou kvůli penězům, haha! Mrdat! Jeho, ne peníze, až se budu chtít dobře vdát, tak to bude asi s někým jiným a tyhle tendence plánuju mít tak někdy okolo 35, jestli vůbec a jestli se dožiju, takže mám ještě spoooustu let času. Naše konverzace skončila tím, že by mě prej kousnul za to, jak jsem boží a že se těší na zejtřek.
Ok, tak jsem se sice nenaučila ani hovno, ale jednu věc jo. Iblís je možná jeblej, ale tyhle věci má srovnaný už jenom protože o nic radši mluví, než aby o nic radši mlčel. Jsem ráda, že to vidí takhle a že to není další připosranej snílek, kterej mi začne vykládat o tom, jak by si mě klidně vzal, kdybysme byli o pár let starší (viz. Dionýsos), protože je do mě momentálně strašně zamilovanej, nebo že to není další snílek, kterej šel ještě dál a byl mi schopnej říct, že mě miluje (Oi!) na prvním rande. A že si tím je jistej už několik let. Jo, oba mě dostatečně vyděsili, ale ačkoliv se Iblís může jevit jako neracionální magor, tak na mě nevybaluje podobný kecy a to cenim. Uf. Kecy o svatbách jsou spolehlivej zabiják romantiky.
Jak už bylo řečeno, test jsem projela úplně a naprosto nepřekvapená a smířená s tím, že jsem byla příliš rozptýlena penisem a jednima krásnýma vočima jsem po tom failu odkráčela v klidu na oběd s dědečkem, kterej přijel do Prahy pro nějaký věci. S Iblísem jsme měli jít do divadla. Sraz předtím, ani jsem si moc nenadávala, když jsem mu říkala, jak jsem odevzdávala prakticky čistej papír. Nikdy jsem v tomhle divadle nebyla, takže dost nový prostředí. Vzal nám pití a vedl mě někam dozadu, kde jsem si začala připadat trochu nepatřičně. Jako že mě tahá do prostorů, kde bych asi neměla bejt, nebo já nevím. Ale smělo se tam kouřit, takže jsem byla alespoň v tomhle klidná. O představení si dovolím říct, že bylo naprosto parádní. Naprosto. Skvěle. Udělaný. Živý. Parádní. Klidně bych na to šla znova. A když já řeknu o nějakým divadelním představení, že bych na to šla znova, tak to znamená, že bylo kurva dobrý, protože to jen tak neříkám. Dokonce ho i doporučím lidem a to už se vůbec neděje! Fakt mi to udělalo radost, moc jsem si to užila. Pak jsme se zase přesunuli do tý místnosti, kde jsem si připadala lehce nepatřičně. A čim víc tam bylo lidí, tak jsem si připadala víc a víc nepatřičně. Pak jsem si začala připadat nesvá, protože se cítím ve společnosti cizích lidí nesvá a to mi vůbec, ale vůbec nedává smysl, páč jsem drzej spratek, kterej se hned s každým zakecá. Ale tady? Tady ne. Nevím, co se stalo. Až pak mi došlo, že na mě všichni házej strašně divný pohledy. Takový ty pohledy, ve kterých bylo znát, že jsou zmatený, kdo jsem a proč jsem tady s Iblísem. To mi moc nepomohlo, tak jsem pokračovala v tom, co jsem dělala. Oplácela jim divný pohledy (a že to umím kurva dobře, jsem mistr pohledů, kterých se lekneš) a poslouchala, o čem se baví. Povídala jsem si jenom s Iblísem. Nevím, bavili se o věcech, do kterých mi nic není, takže to ani moc nešlo. Blbý bylo, že tohle byl večer, kdy nastal ten moment. Takovej tamtem moment, kdy někdo přijde a zeptá se, jestli s tím druhým člověkem chodíte.
A přesně tohle se stalo. Jeden z herců něco řešil s Iblísem a pak se ho zeptal: "Vy spolu chodíte?" Iblís se na mě podíval, ve mě hrklo a oplatila jsem Iblísovi uplně stejně zmatenej rošťáckej pohled, jakej po mě hodil. "Děláme něco takovýho?", zeptal se mě Iblís, pořád s tim podezřelým výrazem v očích. Nezmohla jsem se na nic, než na to, se na něj usmívat. Pan tazatel si asi uvědomil, že se asi zeptal na něco, na co vlastně aktéři otázky nemaj sami odpověď a chtěl se dál vyhnout trapnýmu tichu tím, že začal odcházet, tak na nej Iblís hlesl něco jako že asi spolu randíme a tak. Pak jsme se na sebe pár vteřin culili, jak kdybysme byli zpátky na základce. Ok, tohle bylo…divně hezký. Rozmluvila jsem se, až když už jsme tam zůstali ve třech a Iblísův odchod pro nápoj způsobil, že na mě ten člověk začal mluvit. "Ty moc nemluvíš, co?" Ježiš, to je debilní otázka. Nejradši bych odpověděla mlčením, ale přemohla jsem se: "No, jenom občas. Mám pocit, že si třeba nemám s ostatníma co říct." Z toho ten člověk po nějaký další konverzaci vyvodil, že je to docela nabubřelý hned takhle odepisovat ostatní, že jsou vlastně nanic, že ti nestojí za slova. Pokrčila jsem rameny. To byl ten nejrychlejší a nejpřesnější psychorozbor mojí osoby, překvapivě. "Jo, no tak jsem asi píča, a co?" Ten člověk už byl trochu vožralej, bylo mi jedno, co si myslí. Pak se začal hrabat v gramofonových deskách a začali mu padat na zem, takže asi tak. Odcházeli jsme ale všichni spolu a pak se i rozhodovali, jestli ještě nepůjdeme do nějakýho podniku. Divnotýpek, podle kterýho jsem divná, se od nás ale na zastávce odpojil, že prej má hlad a jde hledat nějakej kebab. Nasedli jsme do tramvaje a bavili se o tom, jestli jdeme spát, nebo ještě někam do hospody. Tramvaj se podezřele dlouho nerozjela. Řidič říká, že se asi ani nerozjede, protož v tramvaji před náma nějaký vožralý debilové vysklili okýnko a čeká se na policii. OMG kurva! Zatracený agresivní idioti! Hele, takhle, já jsem taky občas agresivní idiot, ale napíču je, když se tvoje agresivita projeví v tramvaji, která tak nějak stojí a padá na kolejích a nejde jí obět. Takže stojí celá řada. Kurva už! Vylezli jsme ven na cigáro s tím, že to bude asi trvat delší dobu. Na zastávce jsem potkali zas toho divnýho člověka, tentokrát už měl svojí jídlo a docela mile nám nabídnul cigáro. Iblís začal něco křičet směrem k tý stojící tramvaji a k těm lidem, který za to asi mohli. Tak jsem mu zacpala hubu jazykem, protože tohle nočnáí hlásání obecných pravd o agresivitě je uplně zbytečný a příjezd policie neurychlí. Když už jsme se rozhodovali nad několika alternativníma řešení, tak policie konečně přijela a asi za dalších deset minut jsme se konečně rozjeli směr smradlavej kopec. Vystoupili jsme a Iblís se mě snažil nahlodat k tomu, ať se rozhodnu za něj, jestli tam chceme fakt jít, nebo už domů. "To ses mě na to ptal jenom abych ti řekla, že ne?" zasmála jsem se. "Ne, ale tak stejně nepiješ, to já jsem tady ten alkoholik." Smála jsem se dál a šla směr onen bar. Byli jsme tam krátce, jenom na jeden drink. Když si chtěl dát další, řekla jsem mu, že už bych radši šla. Už jsem se totiž nemohla dočkat, až se na něj vrhnu a až se on vrhne na mě. Těšila jsem se na to celej den, od doby, co jsem odevzdala ten zatracenej prázdnej papír. Šukání uklidňuje, je to forma meditace, však to každej ví.
Mám mimochodem ráda tuhle cestu k němu domů, je skvělá. Ten pohled je parádní, jak bílá brána do jinýho světa, dost klaustrofobní, navíc člověk neví, co čekat, kdo jde druhým směrem a tak dále. Cesty nočmím kopcem neomrzí. Stejně jako mě zatím neomrzelo jeho tělo. To jeho tělo, tyvole! Jsem z něj uplně udělaná. Ale je hloupý, jak jsme oba docela hubený a občas mě tlačí jeho pánev na jedno konkrétní místo na stehnu, když se o něj opře, aby mohl rychlejc přirážet. Přišli jsme domů, sežral celou takovou tu velkou bagetu. Je vždycky tak hladovej, až mi to přijde vtipný. Vždycky mi to tak mile cpe, tak si třeba lehce kousnu, jenom abych ho uklidnila. Jenže já vážně nejsem stavěná na to spořádat uprostřed noci takový množství jídla. Někdy mu to budu muset říct, že nejsem úplně v pohodě. Že anorexie je nemoc na celej život a že si prostě nemůžu pomoct. Šli jsme spát. Čekala jsem, co se stane. Jestli se na něj mám vrhnout já, nebo bude rychlejší? Svlékla jsem se sama a chtěla si lehnout. Byl rychlejší. Konečně. Ztratila jsem se s v jeho rtech. To jeho tělo, tyvole! Jsem z toho uplně udělaná. Ale je hloupý, jak jsme oba docela hubený a občas mě tlačí jeho pánev na jedno konkrétní místo na stehnu, když se o to místo opře, aby mohl rychlejc přirážet. Kurva, tohle mi chybělo. Jeho zpocený tělo na mě a čůrák ve mě. Whoa, to je dobrá variace na Kanta, ne? Během mrdání mi řekl, že si vlastně není jistej, jestli už viděl můj orgasmus. Správnej přístup, chlapče. Řekla jsem mu sice, že mi na tom zas tolik nezáleží, ale on, že se vážně snaží, ale asi mu budu muset ukázat jak. Tak jsem mu zatlačila hlavu mezi nohy a prsty jsem mu položila na poštěváček. Bylo to dost dobrý, kdyby nebyl tak nedočkavej. Za chvíli mi ho tam zas vrazil, ale byl šikovnej, nechal prsty tam, kde byli a opravdu hodně se snažil. Bejvala bych se i udělala, kdyby tomu nechal trochu víc volnej průběh. Možná se jenom snažil moc dlouho. Samozřejmě jsem se nesnažila nic předvádět, proč bych to měla sakra dělat? Nemusela jsem nic předvádět, je fakt, že se mi to moc líbilo, ale neudělala jsem se, no. To jsou ty ženský orgasmy, ne že by mi to bylo úplně jedno, ale nikdy jsem s nikým nemrdala za tím účelem. Možná je to trochu neuvěřitelný, ale vážně mi o to nejde, ani teď mi o to nešlo, sice je asi hezký, že mi chce udělat radost, ale i tak. Spíš mě baví ten jeho pohled, když je na vrcholu blaha. Jak do mě drsně přirážel, nevydržel to moc dlouho. Postříkal mi celý břicho a prsa, bylo vidět, že už to nemohl vydržet ani o pár přírazů dál. Objala jsem ho a začala vášnivě líbat. Tohle se mi líbilo. Co je hezčího, než tenhle pohled na jeho vyčerpaný tělo? Uprostřed noci? V tom přítmí? Nevím, nevybavuju si nic hezčího. Možná některý jeho pohledy a úškleby. Neusnuli jsme. Dali jsme si cigáro/cigára a asi další hodinu prokecali. Na tohle bych si mohla začít zvykat, bacha! Je to až moc příjemný. To zní jako dohoda, ne? On si bude dávat pozor, aby mu to nebylo moc příjemný, když mě šuká, aby mi nenaštěkal do boudy a já si budu dávat pozor, abych se do něj nezakoukala až příliš. Zničeho nic se v jednu chvíli začal potutelně usmívat. Zeptala jsem se ho, co je? On se na mě s růžovýma tvářičkama obrátil a řekl mi, že z nějakýho důvodu právě začal přemýšlet o ženském cyklu a o ovulaci. Pak dodal, že ho to vlastně napadlo, protože si nemůže vzpomenout, jak to s tou ovulací je, jesli bysme si náhodou neměli dávat teď větší pozor. Chytrý chlapec, začínám cenit jeho uvažování. Vysvětlila jsem mu, že to odhadnul skoro dobře. "Tak teď už si připadám jak velkej kluk, který pochopil ženský rozmnožovací cyklus" smál se dál. Smála jsem se taky. Jo, to bys měl chápat tak od patnácti, tyvole.
Vzbudilo mě něco neskutečně hezkýho. Málem jsem si říkala, že se mi to snad zdá. Objímal mě zezadu a zašeptal: "Já tě mám vážně moc rád" a zabořil rty do mých vlasů. Oh, what? Ok, asi jsem roztála a nezmohla se na nic jinýho, než na to mu dát dlouhej polibek. Co je to? On mě má rád? Je to najednou takový jiný, když to člověk slyší naživo a není to jenom blbá zpráva v chatu. Takhle to je nějak celý víc, kompletní? I s tím obětím, jak cejtim jeho ruce na svých prsou a jeho rty na krku. I s tím, jak mě tlačí do zadku jeho ranní erekce. Prostě uvěřitelnější a lepší. Asi mu to věřím, nevím. Asi ho mám taky ráda, jinak bych tu s ním takhle neležela. Cejtim se s ním dobře. Fakt jo. Když jsme se víc probudili, ubalil brko. Tyhle brka v posteli, to je skvělej vynález. Přemýšlel nad tím, jestli si nepustíme nějakej film, tak jsem navrhla, že dokoukáme, co jsme rozkoukali. Vyndal nějaký jídlo a rozházel ho po posteli, asi aby mi něco z toho nacpal. Otevřel nějakej salát a cpal mi rajče. Ok, malý rajče zvládnu. Nic moc víc jsem si toho nevzala, hlavně, protože do toho pak zamíchal ten dressing a to bejvá docela hnus. Salát je nejlepší s olivovým olejem.
Světe div se, my v tý posteli vydrželi asi sedm hodin. Za tu dobu jsme si samozřejmě ještě jenou zašukali. Zrovna v době, kdy se spolubydlící musel rozhodnout odejít. Kdyby odešel o trochu dřív, tak nemusel nic slyšet, haha. Kromě toho jsme si vlastně jen povídali. Intimní chvilka. Povídali jsme si o všem možným, o věcech možných i nemožných. A o sexu, hodně o sexu. Svěřil se mi s tím, s kolika holkama mrdal. No, zcela upřímně, to číslo je tak průměrně vysoký na to, co všechno jsem o něm slyšela od ostatních. Vlastně jsem takovýhle číslo čekala, možná o trochu nižší, ale čekala. Je hustý, že si ho vlastně pamatuje přesně. Je to v rozmezí 45 a 60. Prej to bylo všechno skoro během jednoho roku, kdy byl prostě mimo z rozchodu a nadrženej. A prej většina toho nestála za nic. Haha, překvapivě. Nedalo mi to a zeptala jsem se, jesltli i se mnou to bylo jen tak. Řekl mi, že ne. Já vím, jen jsem ho škádlila. Neznechutilo mě to, proč by mělo? Celá Praha spolu šuká, to je v pořádku. Je rozkošnej, když se stydí. Styděl se, když mi povídal o svých fantaziích o čtyřce. Teda říkal, že ho to jen tak napadlo, co by se stalo, kdybysme si to rozdali s jeho nejlepším kamarádem a jeho holkou. "No co, můžu o tom mluvit, pořád je to jenom fantazie, ne plánování" smál se. "Jen mě tak napadlo, jak by ses asi tvářila, kdybysme tě nakládali oba." Je pravda, že ten kluk, o kterým mluví, je docela pěknej. Když se mě na to ptal, tak jo, řekla jsem mu, že se mi fyzicky docela líbí spíš, než nelíbí. O tý jeho holce zase mluvil on, že je prej hezká. No, nevím, já mám na dívky podstatně vyšší standarty, než na chlapce, takže ona je za mě docela průměr, navíc je trochu protivná. Ale co, nikdo ještě s nikým nejde šukat. V návaznosti na to jsem se mu přiznala, že se mi holky fyzicky líbí, ale nikdy jsem s žádnou ještě neměla možnost souložit. On na to, že nedavno políbil kluka, kterej mu řekl, že je hezkej. Aby mu prej nebylo líto, že není gay, ale aby měl trochu radost. Údajně to bylo fakt zvláštní. Nevím, líbat stejný pohlaví mi nepřijde zvláštní, ale každej to má jinak. Říkal mi, že tohle vlastně holkám vždyck záviděl. Že se můžou dotýkat sebe navzájem a ani jedný to nepřijde divný. Nechápala jsem, vždyť to vůbec není pravda. Tohle jsou věci, který probíhaj výsostně jenom mezi přáteli. Prej to chápe, ale taky si někdy přeje, aby byl tou holkou. Pak se na mě otočil: "Víš, možná jsem ve skutečnosti holka a lesba k tomu. Nevadí ti chodit s lesbou, že ne" zasmál se. "Ne, jsi vousatá lesba, co má chlupatý nohy, všechno je tak, jak má být." Políbila jsem ho a taky se smála. V návaznosti na to jsme si chvilku dělali srandu z toho, jak se vlastně může teď přihlásit k jakýkoliv sexuální identitě a genderu a já s tím nesmím mít problém, jinak jsem netolerantní. Zcela upřímně si myslím, že takovej magor jako on by měl mít speciální gender jenom sám pro sebe. Neměla bych s tím problém, klidně bych mu tolerovala, aby byl moje lesba. Řekla jsem mu, že je to vlastně vtipný, jak spolu celá Praha šuká. On mi řekl, že si to nemyslí. Nechápala jsem, právě mi řekl docela vysoký číslo holek, co mu prošlo postelí. Nechtěla jsem na něj házet konkrétní jména, co zase prošly mojí postelí, abych ho přesvědčila, že to je fakt pravda. Dobrali jsme se k tomu, že je to minimálně pravda, co se vazby "přes koleno" týče. Určitě šukal minimálně jednu holku, kterou jindy šukal jeden z kluků, se kterýma jsem zase šukala já. To je uplně jasný, dokonce mám konkrétní typy, ale to jsem mu opravdu nevyprávěla. Nic jako monogamie v nejryzejší podobě stejně nemůže dlohodobě v týhle společnosti fungovat. Hlavně ne v takovým sin city, jako je určitá pražská bublina, to je přece jasný. Svěřil se mi taky s tím, že jeho poslední bejvalá holka měla trochu problém s jeho libidem. Eh, vlastně se jí na jednu stranu nedivím, jsem od něj dost rozšukaná, na druhou stranu mě to s ním baví. Řekla jsem mu, že jsem to udělala jenom jednou, abych šukala s někým jen tak, kvůli šukání samotnýmu a ničemu dalšímu, dobrýmu popovídání, uklidnění a tak dále. A že už bych to asi podruhý neudělala. Nelhala jsem, nevyspala bych se s někým asi už takhle podruhý. Jen tak, prostě v tom člověku vidět jenom penis, nic víc, byl uplně blbej, nedalo se s ním o ničem pořádným bavit, ale měl penis, to je všechno. On mi zase vyprávěl, jak se jednou vyspal s holkou, se kterou se ve skutečnosti vůbec nechtěl vyspat. Prej jí nejdřív trochu balení opětoval, ale pak si uvědomil, že s ní fakt nechce nic mít, tak toho nechal. Ona ne. Pronásledovala ho, do metra, až se pozvala k němu domu. Prej to bylo strašný. Lol. Taky měl jednou málem trojku, ale jedný z těch holek se udělalo blbě, tak se chudák musel vyspat jenom s jednou. Ehehe, to je skvělý. Pobavilo. Říkala jsem mu o tom, že vím o strašně moc trojkách svých kamarádů. Je to pravda, divil se, že o tom někdo tak mluví, že on se obecně úplně explicitně o svých a cizích sexuálních zážitcích nebaví, že mu přijdou až moc osobní. Hm. Ok. Mě to je jedno. Ale tak kamarádi na sebe ví strašně moc věcí, nepřipadá mi to jako velkej bizár. Je rozkošnej, když o něčem mluví a u toho se trochu červená. Jednoduše rozkošnej. K sežrání.
Jo a pak se taky stalo, že jsem mu řekla, že nejsem úplně v pohodě co se jídla týče. Když se asi po stopadesátý ptal, že to není v pohodě, že už jsme spolu strašně dlouhou dobu a já ještě nic nesnědla. No co, přece mu nebudu lhát, vždyť o nic nejde, k pokusům o sebevraždu se dostaneme třeba příště. Vlastně jsme se k nim skoro dostali. Chtěla jsem se dobrat k tomu, proč tak hulí a na co přesně mu to pomáhá. Vím, že to taky neměl lehký, říkal mi to. A tak mi vyprávěl, jak se mu vrací některý věci z minulosti. Pořád a pořád dokola. Že nad nima musí přemejšlet a je to bolestivý. Jenom když si zahulí, může se víc koncentrovat na současnost. Řekla jsem mu, že to tak má každej, každej máme nějakou šílenou minulost, která před náma pořád vyvstává v těch nejvíc nevhodných chvílích. Taky jsem mu řekla, že si to tak nesmí připoištět, stejně se ničeho z toho nezbaví. Mě taky dohání všechna minulost, kdyby mě nedoháněla, asi s nim před těma dvěma tejdny na žádný rande nejdu, asi bych se na něj vysrala a šla si hledat někoho jinýho. Ale nemohla jsem. Těšila jsem se na něj, jenom na něj. "Minulost musíš přijmout, neutečeš před ní, je tvoje součástí, nevyhulíš si jí s hlavy, nauč se s ní pracovat, nebo jí nech jen tak plynout vedle sebe. Je to jedno, neuděláš s tím nic." Neměla jsem jiný rady. Je mi líto, že to má podobně jako já. On si trval na tom, že mu stejně nejvíc pomáhá hulit. Hm, ok. Nesoudím, ale vím, že mě tráva nepomohla. Ani chlast. Ani tripy. Nic z toho, prostě se jen tak plácám a žiju s tím, co se stalo. Neudělám stejně nic. Byl to dost intimní rozhovor. Vždycky, když člověk takhle vidí druhýho člověka nahýho, nejenom fyzicky, což jsme samozřejmě byli, je to zvláští. Ta jiná forma důvěry, kterou do tebe ten druhej vloží tím, že ti takový věci povídá, zvláštní. Taky jsme mluvili o kamarádech, jak jsou důležitý. Já o těch svých a on o těch svých. On ty moje zná, já ty jeho moc ne. Měl položenou hlavu na mých prsou, jednou rukou jsem ho objímala a druhou si hrála s jeho vousy. Už předtím jsem měla trochu podežření, že mu teče po tváři slza, ale teď jsem zvedla oči a viděla, jak se mu jedna taková utvořila v koutku oka. Rychle jsem mu jí utřela palcem a dala mu pusu na líčko. A ještě jednu. Ještě jednu. Neptala jsem se ho, jesltli mu jenom slzelo oko, nebo jestli to bylo v návaznosti na smrt, o který jsme se zrovna bavili. Nepovažovala jsem důvod tý slzy za důležitý. Nedavno mu umřel děda. Měl docela zajímavý zážitky ze hřbitova, když se tam vydal sám v noci.
Nelituju ničeho, přesně tohle jsem po zkouškovým potřebovala. Proflákat den s Iblísem v posteli. Intimní chvilka na všech úrovních. Trochu otevřených srdíček a vzpomínek. "Sakra, teď už před tebou nemám žádný tajemnství", říkal mi, když jsem se sbírala k odchodu. "Vsadím se, že jich máš určitě ještě spoustu" usmála jsem se na něj. "Ale ne ty o fantaziích o čtyřce." Ještě chvíli se na mě bude takhle rošťácky usmívat a nikam neodejdu, tyvole. Zatracenej kluk. Jsem z něj úplně mimo a tohle byl jeden z nejhezčích dnů za poslední měsíce.
Víkend byl takovej, že jsem moc neměla velký plány. V pátek se sešla moje partička v jednom krásném podniku, kam se jde po krásných schodech, případně výtahem a většinou tam chodí krásní lidé v krásných šatech. Ale jsou tam i nezdvořáci, co si tam jsou klidně v teplácích. Nic moc se nedělo. Jen jsme tam seděli, kecali a mě napsal bejvalej, jestli se náhodou nehodlám posouvat do jiného podniku, tak jsem řekla, že jo, že dorazím. V tu chvíli přišel onen Iblísův dobrý kamarád s tím, že si dá jedno a pak se posune za Iblísem, který je nedaleko. Byla jsem zmatená, nechci za Iblísem dolejzat a chci mi nechat trochu prostoru pro kamarády a tak. Řekla jsem mu, že možná pozdějc, i když jsem vážně moc chtěla Iblíse vidět. Ale překonala jsem se. Šla jsem za tím bejvalým, musel mi vysvětlit nějakou divnou historku ohledně mýho dalšího bejvalýho, kterou jsem nepochopila, když se mi to snažil psát do chatu. Seděli jsme asi hodinku ve třech, ještě s jednou holkou od baru. Bylo to takové normální, netrapné. Do tý doby, dokud jsem se nezačala s bejvalým domlouvat na tom, jak pojedeme ještě do dalšího podniku, nezačali jsme opmalu odcházet a nezavolal mi Iblís. Haha, takže asi změna plánu, i guess. Moc se ale nevyptával. Prostě jsme se na cigáru rozloučili a každej jsme si šli vlastní cestou. Iblís mě stopoval s tím svým kamarádem do podniku, kde jsem byla předtím a volal mi, jestli ještě někde jsem. Že mě prej ten jeho kamarád prásknul, že jsem tam byla. Dali jsme si sraz u řeky, v jednom pohoupávajícím se baru, kde měl směnu náš společnej kamarád. Když jsem se blížila, překvapila mě absolutní tma v tom prostoru. Ale tak jsem si řikala, že už asi zavřel a chce to nechat na soukromý úrovni, aby nepřilejzali cizí lidi. Šla jsem a slyším hlasy. Takže jsou tam. Otevřu. Uplná tma. Přivítá mě typický "Chcípni *moje jméno*, co si dáš?" od kamaráda. Na místě je jenom asi šest lidí, všichni z okruhu mých blízkých známých. Ptám se, co se kurva stalo, že jsou tu potmě. "Támhleten kokot *ukazuje na známýho* vyhodil pojistky, nemáš prostimtěn číslo na někoho, kdo by mohl pomoct?" Olol, tak to jo. Takže dneska temná hodinka, ju? Blbeček si prej hrál se světlem a nejednou bum. Psala jsme teda Iblísovi SMSku, že můžou přijet, ale nic se tu neděje a točený si nedaj. Neodpovídal mi a asi po 15 minutách dorazil i s tím kamarádem. Všichni už byli strašně zlitý, jak neteklo pivo, tak do sebe házeli panáky, takže byla náramná sranda. Byla jsem tam jediná střízlivá. Jak doktor, co pozoruje svoje pacienty. Byla jsem trochu nervózní, sice byli všichni vožralý a pravděpodobně si zejtra budou pamatovat půlku, ale tohle bylo poprvý, kdy jsem se před lidma, co jsou primárně moji kamarádi, měla k Iblísovi trochu víc, než jenom na úrovni "kamarádi se objímaj". Ale nikdo neměl moc kecy, až na jednoho mýho bejvalýho spolužáka, kterej už byl fakt na sračky. Nejdřív se mi začal vyznávat z toho, jak mě miluje, ale ne miluje jako miluje, ale miluje a respektuje, že by se mnou nešukal, stejně jako by nešukal třeba s J*******, ale že jsem skvělá a má mě rád. U toho byl sice trochu slizkej, ale já ho znám a vím, jakej je. Pak, když viděl, že se asi příliš na jeho vkus bavím s Iblísem, tak k nám přišel a tak částečně ve vtipnu začal: "A vy spolu jako chcete šukat, nebo co?" Iblís se na mě podíval a začal se culit, já moc dobře věděla, jak svýho opilýho kamaráda odpálkovat. "Jo *jeho jméno*, ale tebe vynecháme, promiň." Začali jsme se všichni smát, aby to nebylo trapný. Pak ještě jeden člověk pustil podobně dementní hlášku, bylo to jenom o chvíli pozdějc. Ten byl ještě vožralejší. "Vy spolu čekáte dítě?" Wtf, na něco tak debilního jsem žádnou cool hlášku neměla. Tohle už bylo jenom cringy, Iblís mlčel a já se ho zeptala, jak na to kurva přišel, on asi ani netušil a odpotácel se někam jinam. Někdy je těžký dávat za střízliva vožralý lidi.
Odjížděli jsme s Iblísem asi ve tři. Proud sice nahodili, ale pak se tomu dementíkovi povedlo ho vyhodit podruhý a to už jsme si řekli, že to nemá cenu. Ještě jsme se málem scházeli s takovým divným párečkem idiotů, kteří někde byli a neměli co na práci, ale bála jsem se, že se budou chtít nasrat k Iblísovi domu a my si tím pádem nezašukáme, tak jsem Iblísovi řekla, že jsem moc pohodlná a chce se mi spát. Nočka jela až k zastávce, kde bydlí. "Kdybys nejela se mnou, tak určitě přejedu." To jo, začaly se mu zavírat oči jenom asi dvě zastávky předtím, než jsme měli vystupovat. Prej se jim tohle při týhle konkrétní cestě z toho konkrétního místa, kde jsme byli, dělo pořád s bejvalým spolubydlícím. Pak dojeli někam do prdele na konečnou na sídliště, kde není nic, jenom zima. Taky už se mi to stalo. Když jsme přišli domů, Iblís prohlásil, že je zase strašně hladovej. Takhle brzo ztloustne, haha. Ne, říkal mi, že má zrovna období obžerství a jakmile začne tloustnout, mám ho zfackovat. Dal si nějakou klobásu. Já vykouřila asi tři cigára. Každej máme něco, žejo. Šli jsme spát, jen se ke mě přitulil a hned usnul. Nebudu se domáhat sexu, ráno bude času dost. Bylo.
Přemlouval mě, ať s ním dneska jdu do práce. Řekla jsem mu, že za ním klidně přijdu večer. Takže…mu nevadí trávit se mnou dva večery za sebou? Vadí to mě? Asi ne, přijdu za ním pozdějc. Půjdu někam za svýma felákama a pak za ním. Mezi tím třeba doma udělám nějaký věci, nebo tak, haha. Moc jsem toho neudělala. Možná protože jsem se u něj zas zasekla do docela pozdního odpoledne. Když mě je s ním fakt dobře, no. A on mě nikam nevyháněl, tak jsme se po sobě váleli a hulili brka. Haha, tak večer.
Ne, nebylo mi trapný ho vidět jenom s rozestupem pár hodin. Zval mě, ať dorazím na představení, ale to jsem nestíhala, tak jsem podle svýho plánu šla do baru, tam se potkala s kamarádkou a společně jsme vyrazili za ním. Už bylo docela pozdě, tak jsem mu musela volat, aby nám odemknul. Nikdo tam nebyl, žádný hosti, kromě lidí, co tak nějak všechno už sklízeli. Nevadí, alespoň bude klid. Moje zlá, zlomyslná kamarádka se na mě blbě culila, když Iblís dělal něco za barem a u toho se choval jako typickej…Iblís. Takový to zlomyslný culení, který říká: "Vážně? Vážně ses zase nechala stáhnout k tomuhle magorovi?" Měly jsme spoustu času na to ho pomlouvat, protože dělal něco vzadu. Nebylo to osobní, s touhle ženou ráda pomlouvám všechny okolo. Svěřila jsem se jí, že mi Iblís řekl číslo, co se projelo na jeho čůrákovi. Teda, ne, že bych jí konfrontovala s tím číslem přesně, ale když jsem jí řekla kolik asi tak cca, tak mi nabídla, že spolu můžeme jít na venerologii. Že ona tam stejně musí ještě pro jedny testy, co se dělaj, aby se zjistilo, jestli už má jednu konkrétní chorobu za sebou a já si tam můžu nechat ty testy udělat. Je to prej náramná sranda, ty ostatní lidi v čekárně dělaj, že tam nejsou. Asi půjdu, hlavně jedna ta choroba je tak zákeřná, že vůbec nic nedělá, prostě jí člověk má a nic ho nebolí. Nic proti Iblísovi, ale možná jsem si na takový testy měla zajít už dávno. Naposledy mi brali krev, haha, to mi bylo 17 a od tý doby jsem se nenechala testovat na nic. Měla bych. Půjdu tam a budu se smát v čekárně lidem, kteří dělají, že tam nejsou. Vždyť o nic nejde, šuká každej a občas s rizikovýma lidma, no.
Kamarádka se mi vydala domů dřív a já čekala, až Iblís bar zavře. Šli jsme k němu, překvapivě. Milovali jsme se, překvapivě. Bylo to moc hezký, překvapivě. Ráno mi říkal, že bysme si možná občas měli dát v noci pozor a brát trochu ohled na spolubydlícího. Haha, no tak když ho bude naše šukání budit, tak se snad ozve sám, ne? Na tom nic není, přece. Myslím, že zrovna tenhle kluk by s tím neměl mít problém se normálně ozvat: "Hele, sorry, chci spát, šukáte moc nahlas." Ne? To je to, co normální lidi dělaj. Když něco chtěj, tak si o to řeknou. Stejně tak jako včera jsem s ním proflákala půlku dne v posteli. Nikam nemusel a tak jsme se zase jen tak váleli. Do toho pokojem furt procházel spolubydlící. Achjo, to je vážně nanic tohle. Pak jsme chvilku felili i s ním, když Iblís něco jedl. Měl pro nás nějaký docela vtipný historky ze svýho večera a byl v absolutním crashi, se prej strašně zbourali.
Hej, nechci bejt moc pozitivní, vážně nechci. Ale je mi docela dobře. Iblís pro mě představuje dokonalý rozptýlení od celýho tohohle hnusnýho světa. Pořád se ale bojím. Bojím, že se moc upínám. To není správně. Je to tím, že mám pocit, že mě od Iblíse nemůže nic překvapit, když se známe tak dlouhou dobu. Neměla bych být moc naivní.
Víte, kdo je nejkrásnější žena a duše na hudební scéně?
Ámen
Komentáře
1stuprum | Web | 24. února 2019 v 17:41 | Reagovat
Víkend jsi měla teda luxusní. Když vzpomínáš odevzdání prázdného papíru u zkoušky - hele jsem zvědavá, jak se budu tvářit na profesorku já, až jí ve středu budu takhle odevzdávat prázdnej papír do it like a Boss Můj víkend začal v sobotu k večeru a končil v neděli odpoledne. Sex, alkohol a ex. Make my week day
[3]: Tenhle víkend byl ještě výživnější. Opravdu někdy lidem nerozumím, ani svým kamarádům ne. No, nic. Tohle byl můj poslední víkend bez alkoholu, takže se chci vidět ten příští. Zajímavá zkušenost, nepít.
[4]: Přesně moje řeč tenhle víkend se bude konat ten ples, takže alkohol bude zaručeně, ranní kocovina bude zajištěná. a co se zbytku týče (že tam bude mraky sexoušů, kteří to budou zkoušet), noooo tak jako jooo, fakt se těším a fakt přísahám, že už teď jsem připravená ke každé špatnosti
Být krásná nestačí. Zhmotněný nihilismus, potok slz a 7 smrtelných hříchů v pár směšných kilech. Často mi docházejí slova, jakmile si uvědomím jejich prázdnotu.
Začínáš se v tom vztahu ztrácet! :)