close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pláč mi uhasil brko a tys ho znova zapálil

1. března 2019 v 15:20 | Pražský poděs |  Sexdrogyláskasmrtkacířství
Jsem zmatená a opravdu hodně zakoukaná.

Takhle to má asi bejt. Zas někoho líbám s chutí. To byl první znak, kdy mi došlo, že ke svému, nyní už bývalému chlapci přestávám cítit veškerý pobláznění. Neměla jsem potřebu se s ním líbat. Mohla jsem s ním klidně dál šukat, ale ne ho líbat. Přestalo mě to bavit. A jakmile je to takhle, tak je to jasný. Konec romance. Teď se cejtim zase ve svý kůži. Vlastně to byla věc, na kterou jsem se fakt těšila, jo. Až se s ním rozejdu a budu líbat někoho jinýho. S chutí. Vášnivě. Nebudu se ho moct nabažit.

Nějak se mi rozkliknul článek z minulýho února. Kurva, tohle čtení starých článků je vždycky strašně psychicky náročný. Psala jsem tam o Iblísovi, o tom, jak jsme spolu seděli v hospodě. I s mým tehdejších chlapcem teda. O tom, jak jsem se na Iblíse nemohla vynadívat, ačkoliv mě muj chlapec držel za ruku. Jak mi byl vlastně úplně ukradenej a jak bych radši odešla domů s Iblísem. Pak tam popisuju, jak se mi tu noc zdálo, že spolu s Iblíse souložíme. A i s mym bejvalym šoustkamarádem. Teda, s každým zvlášť. Haha, to je tak vtipný, jak mi ty starý zápisky připomenou, jak dlouho mě vlastně tyhle "noční můry" o chlapcích, který jsem nemohla v tu chvíli mít, pronásledujou. Asi si na to trochu pamatuju, to je to nejhorší. Jo, ráno mě chtěl muj kluk šukat a já nechtěla, protože jsem neměla chuť šukat zrovna s ním, ale s někým jiným. Sad. To ráno kvůli tomu brečel, protože nechápal a já mu ten pravej důvod neřekla. V tý době jsem se asi ještě bála, že bych mohla narušit náš krásnej, idylyckej jednostrannej vztah, haha!
Hm a dneska? O rok později? Zase líbám někoho, koho líbat opravdu chci a s kým mi ještě ten plamínek vášně nezhasnul. Hezké, ne? Idylka. Bude to už skoro měsíc, co spolu s Iblísem randíme. Mimochodem, má to vliv na moje sny. Od tý doby se mi nezdál žádnej divnosen. Ani o Iblísovi, asi protožejsem od něj dostala, co jsem chtěla, ani o mym bejvalym šoustkamarádovi, s jehož metamorfózou se můj mozek ještě pořád vyrovnává. Ale teď je z mýho mozku pryč. Dokonce, a to je co říct, se mi nezdá ani o starým děvkaři. To je mnohem aktuálnější téma. Když už jsem u něj, zase mi psal. Myslela jsem si, že už dal pokoj, ale on ne. Nevzdává to, chlapec, ehm, to už dávno není. Tahá mě k sobě domů, na brko, úplně bez okolků, tak, jako to dělal vždycky. Vlastně mi na něm tohle přijde jako zábavná a asi pozitivní vlastnost. Na nic si nehraje. Kamarádka má kamarádku, se kterou se on zná. Potkali ho v jedný hospodě, začal se s tou její kamarádkou bavit a pak to ukončil tak, ať se někdy staví u něj doma. Na nic si nehrát, jo. To je ono, bejt prostě upřímnej. On si na nic nehraje, řekla bych. Musí mu bejt jasný, že se celá pražská bublina zná a všichni moc dobře ví, kdo co a s kým. Vlastně je to mnohem zábavnější, než kdybysme si všichni hráli na to, jak nikdo nic neví. Občas už mě během posledních dnů napadlo, že jsem si tenkrát neměla hrát na zbytečně slušnou holku a měla jsem přespat u něj. Jo, bylo by to odporný, jo, hodně prasácký, spát jednu noc u Iblíse, druhou u něj a další noc zase skončit u Iblíse, ale stejně. Mohla jsem to udělat. Bála jsem se, já vím. Bála jsem se, že bych Iblísovi ublížila. Jenže muj mozek si nedá pokoj, nabízí mi asi tak milion variant. Nemusela bych se starým děvkařem šukat, mohla jsem u něj prostě přespat. Jako jo, asi by k něčemu došlo, ale nemyslím si, že hned k sexu. Ostatně jsem už Iblísovi něco slíbila. Stejně jako on by nevošoustal s žádnou holkou bez mýho vědomí, tak já mu řekla, že bych asi taky nikoho nevošoustala bez jeho vědomí. Takže nevím, proč to řeším. Zkurvený potencionální možnosti! Dělaj člověku akorát tak v hlavě bordel.
Dobrodružství pokračuje. Především na začátku semestru. Jsem chtěla bejt úplně nejvíc vzorná. A šlo mi to. Vstala jsem na první ranní přednášku hned v pondělí. Bolelo to, ale připadala jsem si vyjímečně. Bylo nás tam asi šest. Odpoledne mě začal rozptylovat Iblís, že pujdem do divadla, že maj přijít ještě jeho dva feláci, ať jdu taky. To mi nevadilo, další den mám přednášku pozdějc, takže nevadí, když budu ponocovat. Bylo to zase dost dobrý představení, skvěle udělaný. Když jsme potom seděli vzadu s hercema, cejtila jsem se mnohem líp, protože sem se mohla bavit s těma jeho felákama, který znám. Zrovna předmět konverzace nebyl teda úplně příjemnej, jeden z nich měl problémy se svojí holkou, ale už jsem se necejtila tak nepatřičně. Byli jsme tam docela dlouho a bylo to v pohodě. Pak jsme se přesunuli na bar, když barmanka už zavírala. Potkala jsem tam náhodně jednu známou. Odcházeli jsme když už se zamykalo. Posunuli jsme se do Iblísova oblíbenýho baru. Na kopec. Seděli jsme tam docela dlouho, jen tlachali, poslouchali random řeči okolních opilců a hulili jedno brko za druhým. Docela dobře strávenej čas. Jenom ve mě trochu hrklo, když mi došlo, že Iblís plánuje ty svoje dva kamarády vzít domů. Takže, to jako nebudeme šukat? Protože bude jenom těžko kde. Achjo, já bych šukala furt. Ok, chápu, že jeden z nich je dost v prdeli kvůli tý holce a asi nechce domů, ale ten druhej v žádný prdeli není! Nebo možná asi je, nevím. To je jedno, to přežiju, zašukáme si ráno, až vypadnou a půjdu normálně do školy, tak, jako jsem to plánovala.
Bohužel moje plány tak nějak přerušilo, že jsme z toho baru vyráželi spíš k ránu, než v noci. Navíc to Iblís ještě cestou vzal přes "nákup" určitých specifických potravin, což taky zabralo nějakou dobu, jak jsme na něj čekali. Dorazili jsme k němu domů teda ještě pozdějc a všichni měli strašnej hlad, takže začali ty potraviny konzumovat a vařit. Všichni, kromě mě. Iblís mi jenom nacpal do pusy kousek jogurtu, když si ho otevřel. Šermoval mi tou lžičkou plnou jogurtu tak dlouho před nosem, až jsem dostala strach, že ten jogurt skončí na mých šatech, tak jsem to teda snědla, aby měl klid na dušičce. Bylo to strašně přeslazený. Ten nejvíc nešťastnej (a opilej) chlapec si ustlal na matraci před postelí. S tím druhým jsem se asi 3/4 hodiny bavila o mnoha věcech přes umění až po drogy. Docela hustej týpek. Řekl mi: "Já už ti to říkal jednou, ale je fakt zajímavý, že toho možná moc nenapovídáš, ale když už něco řekneš, tak jsou to slova na místě, ne jenom nějaký kecy." Nebo něco v tom slovasmyslu, tohle je moje parafráze. Nechtěla jsem mu brát tu iluzi, že toho nakecám málo. Na to mě dost dobře nezná a asi už vůbec mě nezná opilou. Ale neví nic, neví, že to dělám schválně. Nechci se před kamarádama od Iblíse úplně otevřít. Nechci, aby mě znali jako toho magora, nechci se jim tak jevit, chci být spíš tajemná. Přijde mi to užitečnější, radši poslouchat, než se odhalit. Takže mluvím jen o tom, co je nutné a o čem jsem si stoprocentně jistá. Jen tak, aby mě neznali. Pokud mě někdy poznají úplně, tak je to třeba vyděsí.
Tenhle kluk jel domů nějakým z prvních ranních spojů. Hodnej kluk, cením jeho všímavost. Iblís sice plácal něco o tom, že je postel velká a že se tam vejdeme všichni tři, ale jemu to bylo logicky blbý. Cením, cením, že i opilej člověk je empatickej a má určitý hranice. Přece jenom budu radši, když budu postel sdílet jen s Iblísem. Jako by nestačil ten druhej vyndanej kluk, co leží na matraci u postele. To už je dostatečně rušivej element. Jak budeme šukat, zatraceně? Šli jsme spát. Nešukali jsme. Iblís se na mě začal strašně ksichtit, když jsem si začala sundavat podprsenku. No jo, to je tak, dkyž si taháš domů vyndaný kamarády a tvuj pokoj je průchozí, takže se tvoji vyndaní kamarádi nemůžou uložit nikam jinam, než vedle postele a tím pádem nás ochuzuješ o velkou část soukromí. Tak se pak nediv. "Omg, jsou to jenom prsa, pochybuju, že se z toho *jméno spícího kamaráda* posere," obhájila jsem se. A vůbec, může bejt rád, že dneska vlastně mám jak podprsenku, tak kalhotky. Vetšinou nenosím ani jedno, nebo jenom jedno z toho. Podle toho, jak se vyspím. "Ty si vůbec neuvědomuješ, co pro nás ty prsa jsou", odpověděl mi. Ne, to fakt ne. Myslím, že milej zlatej opilej nešťastník bude mít ráno úplně jiný starosti, než moje prsa. Třeba kde okamžitě najít nějakou nealko tekutinu a nepoblejt se.
Skutečně měl ráno úplně jiný starosti. Tvrdě spal. Nevím, jak moc tvrdě, ale spal. Dýl, než my. Je dobře, že spal. Já jsem se hned začala zajímat o jiný tvrdý věci. Nenechám Iblíse s jeho erekcí jen tak neštěstnýho, přece. Snažili jsme se být hodně tichý, ale to zatracený skřípání postele člověk úplně neovlivní, ačkoliv jsme se fakt snažili, jak to jenom šlo. Prostě jsme do sebe byli jen tak tiše zamotaný, ale pokaždý, když jsme slyšeli, že se ten spáč pootočil, nebo něco žblebtnul ze spaní, tak jsme se začali strašně smát. Ta situace byla vážně vtipná. Nic, neprobudilo ho to. Spal poslušně celou dobu, dokud už to Iblís nevydržel a nevystříkal se mi na břícho. Dobrý plánování, opilý nešťastník se za chvíli probudil. Měla jsem pravdu, opravdu nezkoumal jak moc nahá, nebo oblečená jsem. Zamířil rovnou k prvnímu zdroji vody. "Nemělas náhodou někde bejt?" zeptal se mě pak Iblís. Jo, ahaha. "Teď ta přednáška začala" zasmála jsem se. Stejně mi bylo jasný, že nikam nepůjdu. Ne, když jdeme spát se svítáním.
Je podezřelý, že tohle je zatím nejčastější období v mym životě, kdy s někým šoustám s tím, že je v místnosti přítomna ještě třetí osoba. Ok, když prochází spolubydlící pokojem tak se to úplně nepočítá, ale možná vlastně počítá, nevím. Každopádně tenhle člověk nám byl nebezpečně blízko. Tak blízko, až by se mohl přidat. Ne, to teda ne. Takhle uvažovat nebudeš, ty blbko!
Ten den bylo opravdu nádherně. Svítilo sluníčko. Hodně. Chvilku jsme se jen tak váleli a pak někdo z nás dostal naprosto geniální nápad jít ven, dát si kafe v nejbližší kavárně (přičemž ta nejbližší je asi tak pár metrů vzdálená) a pak…se uvidí. Skvělý. Kafe a cigáro. Oujé. Šli jsme ven, zamířili do tý kavárny, objednali si kafe a posadili se na lavičku před kavárnou. Nejdřív jsem si říkala, wtf, jaktože je tady ráno tolik lidí. Pak mi došlo, že není ráno. Byly asi tak dvě odpoledne. Lol. Dvě odpoledne většinou jsou moje ráno, jo. Bylo tak krásně teplo. Tohle jsem oficiálně vyhlásila za první jarní den tohohle roku. Jasně, večer bude zase zkurvená zima, ale to už mě nezajímá. Jakmile můžu rozepnout kabát, začíná jaro. V tomhle jsem optimista. Po kafi a několika cigárech jsem už chtěla jít domů, ale Iblís mě zastavil s tím, ať jdu ještě s nima, že pak asi taky budou odcházet zase k tomu druhýmu domů. Ok, no. Byla jsme přemluvena. "Zůstaň ještě s náma. My už se stejně známe tak dobře, že nás to jenom dva spolu sere", prohlásil Iblís. Chlapci se očividně ještě strašně potřebovali najíst, protože začali zas žrát strašně věcí, když jsme dorazili zpátky k Iblísovi domu. Cejtila jsme se trochu provinile, že jsem zazdila tu školu, ale co. První tejden semestru se stejně nepočítá a tohle flákání nebudu dělat každej den. Takový sváteční flákání. Nic, dali jsme si ještě asi dvě brka, než se ty dva vykopali ven podruhý a šli jsme na tramvaj. Měli jsme kus společný cesty.
Tak tohle byla hustá noc. Vlastně docela fajn. Tyhle jeho kamarádi nejsou vůbec toxický.

Nedivěla jsem ho jenom pár dnů. Říkala jsem si, že se uvidíme o víkendu a že nebudu stíhačka, ačkoliv se mi vážně, ale vážně moc chtělo šukat. Myslela jsem zase na divný věci, co se to děje, že mi nepíše, že nekomunikuje. Haha, už zase mě napadlo, že si to možná rozmyslel, což je, uznávám, hodně hysterická reakce. Měla jsem na páteční večer dost konkrétní plán, kamarádka slavila narozeniny. Tak jsme si řekla a to teda ne, začíná mi chybět, chci ho vidět, tak mu nabídnu program. Okruh lidí z naší základky, co ho znají, on zná je. Odepsal mi, že je mu fakt napíču, řeší jeden obrovskej průser v práci a nemá moc peníze. Tak jsme mu nabídla, že ho klidně na pár piv pozvu, že je stejně trapný, jak mi všechno platil a že mu to "dlužím". Domluvili jsme se, ať mu večer zavolám. Nebude žádnej problém, když pozdějc, kdy už bude atmosféra uvolněnější, dorazí. Zavolala jsem mu pozdějc, dozvěděla jsem se, že bude v práci ještě tak dvě hoďky a pak dorazí do baru, kde je ta oslava. Mimochodem oslava byla vážně zábava, dobře jsem si pokecala se spoustou lidma, dělali jsme píčoviny s balónkama a tak dále. Iblís dorazil, vzal s sebou ještě svýho kamaráda. Ale říkala jsem si, jo, asi v pohodě, tohohle člověka taky všichni tady znaj. Začalo to jako fakt dobrej večer, jo. Když ke mně Iblís přišel a políbil mě na přivítanou, říkala jsem si, fajn, asi není co tajit ani před tímhle okruhem lidí. A tak to i bylo dál, bohužel jenom nějakou dobu. Oba, jak Iblís, tak jeho kamarád, měli teda pěkně blbou náladu. S tím jeho kamarádem se rozešla holka, Iblís furt myslel na ten průser v práci, dokonce mi říkal, že jestli se začne k někomu chovat protivně, mám mu dát pár facek. Zdvořile dvakrát odmítnul, když jsem mu chtěla koupit to pivo, na který jsem ho původně vytáhla a dal mi pusu na tvář, asi abych si uvědomila, že po mě fakt nic nechce.
Nic nebylo cringy, všichni se bavili se všema, venku jsme si dávali brka, normální pártoška. Já jsem si už říkala: "Jeee, to je super, okruh mých nejbližších kamarádů to bere jako normálku a nikdo se blbě neksichtí, nikdo nemá blbý otázky, šeptání v rohu, nic. To, že spolu něco s Iblísem máme očividně nikomu nevadí." A pak, když jsme se vraceli z jednoho cíga, stáli u baru kvůli drinkům, si mě zavolala oslavenkyně a její kluk. Začali se mnou řešit, jestli bych nějak nemohla tamtěm (myšleno Iblís a jeho kamarád) říct, ať už se nevrací do toho salónku, kde se koná ta oslava. Nechápala jsem. Údajně kvůli nim odešel jeden kamarád oslavenkyně, protože ho začali srát jejich kecy, který udajně vedli na adresu jeho chování, kdy si tak částečně dělal prdel. Stejně jako si oni částečně dělali prdel, what the fuck? Cože? A tenhle butthurted týpek odešel, protože nechápal ironii, ačkoliv sám se choval dost jasně ironicky? Neznala jsem toho týpka, nikdo ho neznal, jenom oslavenkyně. Byla jsem vysoce zmatená. Když mi to ta oslavenkyně a kamarád vysvětlovali, Iblís stál jenom pár kroků od nás. Přiblížil se, když už měl svoje pivo a já mu tak nějak rozpačitě řekla, jestli nepujdeme na cigáro. "Vždyť jsme tam teď byli" podivil se. Oslavenkyně ustoupila a já si Iblíse přitáhla trochu blíž k sobě a předala mu to, co jsem slyšela. "Ale to je úplná blbost, zatraceně" zvýšil trochu hlas. "Já vím, já to taky nechápu. Ale je to její oslava. Nebudem dělat další hroty, prostě dopijeme a pujdeme do prdele." S Ibísem moc nešlo hnout a stejně zamířil do toho salónku a usadil se normálně ke stolu. Dopila jsem zbytek svojí limonády a už jsem viděla, jak oslavenkyně nervózně stepuje. Šla jsem za ní a ona se mě zeptala, jestli to pochopili. Řekla jsem, že dopijem a pujdeme. Začala se mi omlouvat, že to takhle tahala skrze mě, že to rozhodně není nic proti mě, ale že je jí to blbý, když ty dva vlastně vůbec nezná. Hm, díky moc. Nic jsem neříkala. Iblís pomalu dopíjel svoje pivo, když ještě procházela kolem nás a prohodila něco jako: "Už to budete mít dopitý?" Tyvole a dost. Pak si k nám ještě na chvíli přisednul ten kamarád, kluk tý oslavenkyně a řekl Iblísovi prakticky to samý, co jsem mu říkala já. Iblís stále nechápal, jak by taky mohl. Ta situace byla natolik absurdní, že to nechápal nikdo z nás. Na druhým konci stolu jsem viděla, jak to oslavenkyně řeší zase s tím Iblísovým kamarádem. Chtěla jsem zmizet, prostě tady nebýt. Ještě jsem od oslavenkyně slyšela fakt strašněj kec o tom, že je klidně nechá vyhodit barmanem, protože je to její rezervace. Dopíči, opravdu je potřeba bejt tak vyhrocenej? Kurva už, sebrala jsem si svoje věci, řekla Iblísovi, že na něj počkám venku, ubalila si cigáro a vypadla. Nechtěla jsem dělat nic, nechtěla jsem křičet, ta holka není píča, alespoň jí jako píču neznám, takže jí nechci kazit oslavu a doufám, že mi to někdy vysvětlí. Kurva, vožralý čůráci to jsou. Čekala jsem tam venku pěkně dlouho, byli tam se mnou nějaký lidi, tak jsem se s nima rozloučila jako že už jdu. Jeden známej šel pomalu dovnitř a myslel si, že už asi budu odcházet, ale já furt stála na místě a to ho asi trochu zmátlo. Zeptal se mě, jestli jsem v pohodě. No, jako jo, ale ne, tak jsem jen přikejvla a on teda odešel dovnitř. Po dalších pár mučivých minutách se z baru konečně vyřítil Iblís. Zeptala jsem se ho, kde má feláka. Řekl mi, že neví, že ho nechce mít jako kouli na noze a že se o sebe snad postará sám. Chápu, taky chtěl být co nejdřív co nejdál. Mlčeli jsme několik ulic, až nám došlo, že vlastně nevíme, kam jdeme. Bylo už docela pozdě, tak jsme zamířili na nočku.
Takhle smutno už mi dlouho nebylo. Všichni se chovali jak vožralý čůráci. Všichni byli vožralý. Nikdo nikoho explicitně neurazil, kurva! Já to vím, byla jsem asi jedinej 100ˇ% střízlivej člověk tam. Nastoupili jsme na spoj a sedli si. Iblís vypadal fakt zničeně. Víc už se toho dneska posrat nemůže, ne? Doufám. Seděla jsem mu na klíně, prozížděli jsme nočním centrem, mlčeli a čuměli do blba, občas na sebe. V jeden moment jsem si všimla, že Iblísovi ze zavřenýho oka teče slza. Pohotově jsem mu jí chtěla setřít, ale držel mě celou dobu za ruce a jak zaregistroval, že jednu ruku zvedám, držel mi je obě tak nějak silou, abych ani jednu z nich nemohla zvednout. Pak mu začala téct po tváři další slza. Další a další. Zase jsem se pokusila zvednout ruku, abych mu je mohla utřít, ale on mi v tom zas zabránil se slovy: "Tohle je jenom naprosto iracionální reakce, nemůžu to ovládnout, jsem v pohodě." Ok, to, že je v pohodě neznělo úplně přesvědčivě. Tam mi nezbejvalo nic jinýho, než mu přitisknout svojí tvář na čelo a tak zůstat do doby, než jsme vystupovali. Přišli jsme k němu, občas prohodil něco o tom, jak se lidi chovaj jako čůráci, občas to mířilo na ten jeho problém v práci, občas na tu situaci na oslavě. Jo, má pravdu. Prohlásil, že potřebuje něco sladkýho a nacpal se jogurtem. Já jenom seděla naproti u stolu a kouřila jedno za druhým. Pořád mluvil o těch situacích, co se dneska staly. Občas zvýšil hlas, občas jsem ho zase skoro vůbec neslyšela. v jeden moment dokonce řekl něco jako: "Už bych se měl uklidnit. Takhle, jak jsi mě viděla dneska, si mě prosimtě nepamatuj." Lol, notak. "Máš právo bejt nasranej. Nedělej si o mě starosti, já jsem jak obrněnej transportér" zasmála jsem se mu. Jo, ten jeho kec byl taky dost iracionální. Netřeba cokoliv skrývat. Otevřely se dveře od dalšího pokoje, vylezl spolubydlící. S brkem. Akorát včas. Tak mu Iblís vyložil celej svuj posranej den a pak jsme šli spát.
Tohle bylo asi poprvý, kdy jsem ležela nahá vedle něj a cejtila jsem, že není ten správnej moment pro jakoukoliv sexuální aktivitu. Skoro bylo v tom tichu slyšet, jak mu v hlavě furt šrotujou myšlenky. Jen jsem ho hladila po bradě a po krku. Slyšela jsem, jak těžce dýchá. Přišlo mi, že se snad znova rozbrečel, ale nevím, nezkoumala jsem to. Jen jsem ho chytla za ruku a občas mu dala pusu na tvář. Leželi jsme takhle dost dlouho, dokud neprohlásil, že dneska asi neusne. Já si nebyla jistá tim, jestli usnu. Vstal, přinesl si kus sýru a pustil z počítače Simpsonovi. Nevím, kolik uběhlo dílů, asi jsem mu usnula na hrudi.
Probudilo mě sluníčko. Když jsem zjistila, že Iblís už taky nespí, zeptala jsem se ho, jestli vůbec spal. Říkal, že jo. Brzo se po mě začal plazit, hodně mě líbal, zdál se mi dost nedočkavej, jako kdyby chtěl ze svýho mozku vyšukat všechen ten včerejší hnus. Strčil ho do mě a šukali jsme. Bylo to ale zvláští, byla jsem pod ním, objímala jsem ho nohama a on byl takovej…apatickej. Já jsem vlastně byla taky taková apatická. Viděla jsem, že se z toho asi ještě ani jeden z nás nevyspal. Za několik pár minut prohlásil, že asi potřebuje cígo. Pak už jsme nešukali, nebylo proč. Ubalil si cígo a já se podívala na telefon, měla jsem zprávu. Matka? Musela do nemocnice, určitý zdravotní potíže. Úplně ve mě hrklo a okamžitě jsem jí zavolala. Zvedla mi to, čekala na svýho přítele, kterej jí tam odveze. Říkala, že teď už je v pohodě, ale že se jenom strašně vyděsila.
Typíčo, může mi laskavě někdo vysvětlit, co se kurva děje? Co to je kurva za zasranou konstelaci hvězd? Co se kurva všechno sere během pár posraných hodin, tyvole! Položila jsem to a začal jsem brečet, tohle je moc, typíčo. Řekla jsem Iblísovi, co se stalo, ačkoliv asi většinu z toho slyšel. "Pojď ke mě, kočko", objal mě zezadu a lehli jsme si. Byla jsem úplně zmatená z toho, co to kurva kolem mě právě proběhlo za negativní vlnu a tak jsem jenom brečela a brečela. Tohle byl ve skutečnosti další hodně intimate moment s Iblísem. Byla jsem ráda, že tam se mnou je a že mě objímá a drží za ruce. Po asi deseti minutách, kdy jsem se trochu uklidnila, jsem prohlásila, že teď zase pro změnu potřebuju cigáro já. Ležela jsem vedle Iblíse, jednou rukou si držela popelník a v druhý jsem měla cigáro. Obě ruce se mi strašně třásly. Iblís ležel vedle mě, koukal taky do blba a něco jedl. Už ani nevím co. Po chvíli se zvednul a řekl, že pustí nějakou píčovinu, co nás bude rozptylovat. Bylo mi to úplně, ale úplně jedno. Myslím, že pustil Simpsonovi. Sednula jsem si mezi jeho nohy a opřela se o něj. Takhle napíču už mi zase dlouho nebylo. Na druhou stranu, alespoň jsem nebyla sama, ale s ním. Asi jsme si tenkrát dost oba pomohli vzájemně, řekla bych. V jednu chvíli jsme se začali líbat. Hodně. Procítěně a vášnivě. Jak jsme se tak příliš objímali, plynule to přešlo v to, že ho do mě pomalu zasunul. Teď už na to byl asi lepší moment. Jo, tohle přece jenom bylo potřeba. Jeho čůrák v mojí kundě. A jeho prst v mým zadku. Nevím, jak se mu to podařilo, ale najednou tam byl. A vůbec to nebylo špatný. Hlavně pro něj teda, soudím dle výrazu jeho tváře a toho, jak relativně rychle se udělal. Všechno je lepší, když si člověk může vybít jakoukoliv emoci při sexu.
Když jsem odcházela (haha zase pomalu k večeru), ptala jsem se ho, co dělá večer. Prej je v práci, můžu se stavit. Musím sice na tu další oslavu (na kterou přijdu pozdě, haha), ale zavolám mu. Doma jsem se prakticky jenom otočila, vyzjišťovala informace od matky, co se to vlastně stalo. Prej už dobrý, ale bude muset na nějakej zákrok. Napíču.
Večer jsem dorazila na tu další oslavu. Strašně složitě se to organizoval, tak jsme ještě psala tomu kamarádovi, jehož holka měla narozeniny, že dorazím pozdě, že musím domů za matkou, která měla tyhle komplikace and so on and so on. Všichni byli strašně rádi, když mě viděli. Asi se to stihlo roznést. No, já jsem zase byla ráda, že je matka relativně v pohodě. Tohle bylo společenství lidí ze střední, taky jsme je moc ráda viděla. Všichni maj hodně práce a málokdy se nám podaří se takhle sejít ve velkým počtu. Bylo to poklidné. Až na pár hajlovaček poklidné. Všichni se dobře bavili, oslavenkyně měla dobrou náladu, takový lepší, než ta oslava včera, haha, proč asi. Taky tam byli všichni hrozně hladoví, bylo tam neskutečně moc jídla a pořád pekli další a další pizzy. Ale nebyli ani nijak hnusný, vzala jsem si poslušně jeden kousek. Hm, už jenom protože bejvalá spolužačka, která byla na Erasmu prohlásila: "Tyvole pokaždý, když tě vidím, jsi menší a menší." No, jako asi jsem. Bez komentáře. Taky se pár lidí divilo, že držím suchej únor. Možná právě proto, že se pár lidí diví, že to držím, ho držím. Haha, alkoholik. Byla jsem tam asi do jedenácti, pak jsme zavolala Iblísovi a vydala se za ním. Prej se těší. No, tak snad ho neotravuju. Už končil, nikdo tam nebyl, jen barman a s ním jsme společně zavřeli. Iblís mi po cestě do baru navrhoval, jestli zejtra nechceme na představení. Musela jsem ho odmítnout, musím nutně dělat věci do školy, protože jsem včera po všech těch zkurvených situacích udělala hovno.
Do toho baru jsme šli jenom protože Iblís už neměl hulení a potřeboval nějaký sehnat, haha. Dal si pivo, já nějakou přeslazenou sračku. Něco řešil na baru, zamířila jsem proto do kuřárny, kde jsem na něj počkala. Přišel za mnou s tím, že průser, prej nikdo už nic nemá. Oh no, nebude na brko. Taky bych si dala po tom včerejšku. Stála jsem tam opřená o stěnu, on seděl na barový židličce a jen tak jsme kecali. I o tom, co se včera stalo, že nás ta situace fakt nasrala oba. Řekl mi, že psal tomu kamarádovi. Ptala jsem se co mu psal, tak mi nabídnul, že mi to dá klidně přečíst. To zas nechci, jenom jsem tím myslela, aby to nebyl nějakej explicitní hejt na tu holku, každej máme někdy blbý dny a já věřím tomu, že není píča. Bylo by to bejvalo docela hezký posezení po všech těch hovnech, co se staly včera a dneska ráno, jenže mě strašně srali random opilí lidi. Vždycky někdo přišel na cigáro a začali z něj padat strašný hovna. Přemoudřelej dědek, co si hraje na motorkáře a nesnáší umělce. Dvojice nějakých kamarádů, ze který byl jeden strašně spálenej a vychillenej, druhej vožralej a trochu víc agresivní. Naspeedovanej (nebo nevím, možná jen vožralej) skinhead, ze kterýho padali asi nejmenší sračky. Navíc nám dal na brko, když se ho Iblís zeptal. Do toho tam byl ještě jeden divnočlověk, kterej měl ale vtipný entrée. Rozrazil ty dveře, nakráčel dovnitř se žvárem v hubě, rozhlídnul se okolo, zaregistroval mě a Iblíse a pak prohlásil s tím, že na Iblíse ukázal: "Upír!" Otočil se na mě, taky na mě ukáza: "Taky upír!" Pak nic, pak už jsme ho prakticky přestali zajímat. Vtipný opilci jsou lepší, než agresivní opilci.
Iblís si chtěl dát ještě pivo, zastavila jsem ho s tím, že už chci jít. Když jsme byli venku, řekla jsem mu, že se omlouvám, že mi bylo vlastně jedno, kdyby si ještě pivo dal, ale že jsem absolutně neměla kapacitu na ty divnolidi tam. Zopakovala jsem to, co říkám poslední dobou často. Za střízliva jsou některý vožralý lidi napřesdržku a nejenom ty cizí, ale i ty bližší. Iblís se zasmál: "Myslíš tím mě?" Ujistila jsem ho, že jeho dávám v pohodě. To byla narážka na tu včerejší oslavu. Když jsme byli u něj, zase začal něco žrát. Ok, chápu tuhle jeho taktiku, je to pochopitelný. Najíš se = menší kocovina. "Já už se ti musím hnusit", prohlásil potom, co si myslel, že jsem mu uhnula před polibkem. "Já ti neuhnula, já jsem si musela olíznout cigáro, aby se mi nerozsypalo," zasmála jsem se.
Ještě jsme před spaním mrdali. Rozhodně lepší večer, než ten včerejší. Rozhodně lepší ráno. Všechno je zase nějaký lepší. Celkově, i posranej večer a ráno nebyl zas tak posranej, protože mě měl kdo obejmout. No jo, hormony. To je napíču, člověk je takovej celej oblbnutej. Nejhorší je, že si moc dobře uvědomuju, jak moc napíču to je, ale tiše si to užívám. Iblís mě baví a mám ho ráda. Trávíme spolu akorát tak času, abysme se nezačali vzájemně srát. Zatím. Ale je pravdou, že mi občas chybí. Usíná se s ním sladce. Rána jsou s ním taky nějaký celý lepší a to šoustání je parádní. Občas si vybavuju jeho rošťáckej úsměv, když čumím doblba a pak se spontánně usmívám jak nějakej retard. Jo, hormony udělaj z racionálního člověka úplnýho retarda.
Taky jsem začala zase trochu tvořit. Tyvole, mám inspiraci, tak můžu, ne? Fakt. Po snad půl roce jsem vzala do ruky kytaru, protože jsem potřebovala okamžitě uspokojit svojí touhu po tom něco dělat. To už se mi dlouho nestalo. Emoční vypětí vytváří chaos a chaos je tvořivej. V pořádku.
Achjo. Proč jsou některé osoby tak neodolatelný? Ano, bude líp. Doufám.
Ámen
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 1. března 2019 v 19:52 | Reagovat

Dupání, pláč a nervy v kýblu. Poděska se má líp než ostatní. :)

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. března 2019 v 11:03 | Reagovat

[1]: Občas. To slovíčko občas je strašně důležitý. Mam chuť celej tenhle zkurvenej svět zapálit.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. března 2019 v 14:17 | Reagovat

[2]:
Jako Nero Řím? Kvůli inspiraci?

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. března 2019 v 14:26 | Reagovat

[3]: Ne, rána z milosti, abych už konečně chcípla a aby mě muj mozek přestal trápit a aby tenhle svět přestal trápit všechny ostatní.

5 Lolita Lolita | Web | 5. března 2019 v 10:26 | Reagovat

Tyhle jobovky znám. Člověk se má jak nikdy a najednou se ti podělá i to, co se reálně nikdy podělat nemůže :-?

6 Chriss Chriss | Web | 5. března 2019 v 17:54 | Reagovat

Joo čtení si starejch článků je občas na provaz.
Sem naprosto unešená tvojí upřímností. Víc takovejch lidí venku, kde nikdo neumí říct vlastně to, co cejtí a chce.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. března 2019 v 21:23 | Reagovat

[5]: Všechno se podělává tak nějak konstantně, ale reálně se může podělat všechno. Mezilidský vztahy, zdraví, vždyť to je tak pomíjivý.

[6]: Já se při čtení těch mých starých příhod vlastně ani tak nedivím. Je to všechno pořád stejný, jenom je v tom teď míň mouky a pilulek a situace jsou postavený trochu jinak. Vedle toho se nic moc nezměnilo.
Myslím si, že je nejdůležitější být upřímná sama k sobě. Tohle se mi líbí? Fajn, přiznat si to. Jsem svině? Fajn, je to pravda. Mlžím jenom abych dostala, co chci? Jo, taky v pořádku.

8 nudistka nudistka | Web | 14. března 2019 v 20:19 | Reagovat

Když už mám erotické sny tak výhradně s muži, které neznám...nikdy ne se současným partnerem, zajímavé že? ;-)

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. března 2019 v 11:09 | Reagovat

[8]: Nikdy jsem neměla takovej sen, že by tam figuroval úplně neznámej muž. To je fakt zajímavý. A vídáš jejich tváře, dokážeš si je vybavit, nebo ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama