Vakuum, ale plný utrpení a nějakých těch posraných citů (II.)
28. března 2019 v 14:31 | Pražský poděs | SexdrogyláskasmrtkacířstvíKomentáře
No, kecání s kámošema Tě sice drží jakž takž v realitě, ale dlouhodobě nepomáhá...nemusím Ti vykládat, že deprese i anorexie mají společný kořen, který dokud nedostaneš odvahu vyhrabat, ohledat a nějak zpracovat, bude to horší...a ty intervaly se budou zkracovat. Průser je, že abys tohle mohla s někým rozjet, musíš mu věřit, a to hodně, abys z toho, až to začne bejt nesnesitelný, a ta chvíle přijde, nezdrhla a vydržela do doby, kdy to nejhorší pomine...a to se počítá na roky, ne na měsíce. A při tvý paranoie věřit někomu cizímu, že ví, co dělá, i když je Ti z toho hůř než předtím, bude docela záhul; nicméně zdá se to jako jediná cesta, jestli se teda chceš dožít dalších narozenin. A jelikož to vypadá, že jsi v tý řiti celkem hluboko, bylo by fajn si najít terapeutku, která má s depresí/anorexií osobní zkušenost, nebude ztrácet čas obecnejma pseudopozitivníma žvástama, neb si bude pamatovat, jak ji sralo, když ji jima coby klientku krmili.
[1]: Hele, jo. Nechci, aby to vypadalo, že se vyhýbám pomoci, jen mi hrabe a nejsem schopná se do čehokoliv trochu víc ponořit a skutečně začít něco dělat.
[2]: Ty intervaly se zkracujou jenom v tyhle krizový jarní období. Možná proto považuju svoje brášky a sestry za nejlepší psychoterapeuty. Oni ví, jak se cítím, alespoň někteří z nich, co mají podobnou zkušenost. Bohužel už nemají to profesionální know how, jak takovým lidem pomoct.
Já si žádný rok nejsem jistá tím, jestli se chci dožít dalších narozenin. Asi spíš ne, ale když už se to pak stane, tak s tím nic moc neudělám.
[3]: Kéžby.
[4]: Podle mě nastal čas nějakou tu terapeutku splašit...chlast přestává pomalu, ale jistě fungovat, Iblis Tě zjevně nepodpoří (otázka je, jestli by na to měl, kdyby teda chtěl, podle toho, jak šuká, se zdá, že je trochu magor)a kámoši nemusí být zrovna po ruce.
[5]: Haha, je vtipný, jak nejsem schopná bejt aktuální. Iblís je úplnej magor, definice šílence, jehož uvažování je jinde. To se nezdá, teď už to vím ještě víc, než předtím, po tomhle víkendu spolu nejsme, protože mě podvedl. Výživnej příběh, asi největší bizár, kterej se mi za můj život plnej bizárů odehrál. Teď už jsem ve fázi, kdy se tomu směju už třetí den, až se popadám za břicho, který vlastně nemám, protože jsem ta zpíčená anorektička. Snad to brzo nahodím, tohle je opravdu top vyvrcholení celých těch let historie s Iblísem. Škoda, kurva škoda. Nejradši bych to zachytila na film, tohle by opravdu stálo za to. Na tohle jsou slova krátký.
Moji bejvalý se o mě staraj naprosto parádně. Takový andělíčci, až to není možný. Kamarádi jsou po ruce doslova vždycky, v tom jsem šťastnej člověk. Chlast nefunguje už nějakou dobu. Já jsem měla teď krásnej a napíču posranej střízlivej rozchodovej víkend a cejtim se zas fajn. Jakmile jsem věděla, že je něco blbě, tak jsem si hlídala střízlivost, čestný skautský, ani ty čáry jsem nejela. To bylo kurva štěstí. Kdybych se na tohle vyfetovala, tak to dopadne špatně. Ale teď už si zase jedu období klidu a míru, poprvý v životě jsem někomu něco spontánně odpustila z čistý "lásky" a pochopení k němu a cejtim takovej zen, že si snad oholím palici a odjedu do kláštera někde v Himalájích.
[6]: A proto tak miluju severský komedie...kolikrát si říkám, že vidět kapitolky svého života na plátně, umlátím se smíchy...realita je ten největší bizár.
Brouku možná ten psychouš není špatný nápad, ale zas já si z toho vždy dělala srandu, že kdyby mě někdy někdo náhodou opravdu k tomu psychoušovi dotáhl, svýma kecama bych ho asi rozebrala víc, než on mě
Älkohol nepomáhá, trávy je málo a kamarádi u tebe taky nejsou nonstop. Víš co by to teď chtělo? Když už teda ne ten pojebanej doktůrek, tak alespoň šílenej přítel na telefonu - taková tvoje nonstop horká linka
Iblís podle mě v těchto chvílích moc příjemnej nebude. Zažila jsem hafo chlapů, kteří odmítají řešit naše racionální problémy a zbaběle zdrhaj a snaží se ty vyhrocené situace obracet proti tobě... Ale to nevadí, asi proto my holky vydržíme stokrát víc, než oni. Chlapy strašně rádi říkají, že na něco musíš ,,mít koule"... muhehe. Není to pravda!
Koule jsou jejich nejslabší místo. Nakopeš je do koulí a rozpadnou se před tebou jak domečky z karet. Hold na tyhle věci musíš mít vagínu, ta totiž děvče, vydrží skoro všechno
Takže teďka si fakt najdi někoho, kdo tu pro tebe bude i kdybys mu měla psát třeba ve dvě ráno... prostě taková tvoje záchranná brzda
nebo svoji hlavu zaměstnej. Mega složité, chápu, ale najdi v sobě rozptýlení. Cokoliv, sebemenší píčovinu, která tě donutí přestat myslet na Iblíse a mít ze všeho depky. Pravidelný procházky? Odpolední pivko někde u Vltavy? Co já vím? Hlavně se nesmíš bortit. Jak jsem ti psala, je to zase jen chvilková záležitost, zas to přejde a zas bude happy ending
a víš co s Iblísem? Usmiřovací sex je ten nejlepší ![]()
[6]: ou shit, tak jsem si zbytek příběhu dočetla až teď. Tudíž vyřešeno
hlavně že už máš svůj klid
a teď už to bude zase chill, enjoy a relax ![]()
[9]: Tohle byl takovej bizár, složili jsme si společně ještě s jedním jeho bývalým kamarádem kompletní mozaiku toho všeho, co se stalo a jak to bylo ještě před tím, všechny jeho bludy a z nich vzniklý lži. Jen nad tím tak stojíme, krčíme rameny a říkáme si: "What the fuck?"
Klid nemám, kdepak. Jak víme, existuje nepsané pravidlo, že jeden bizár navazuje na druhej. Zase se mi ozývá někdo z minulosti, konkrétně starej děvkař a já se těším, až se kruh uzavře. Džjeah!
Anorexie je stejnej bordel jako deprese a kdybych se v obojím víc nebo míň dřív neplácala, tak nemám chytrý kecy, který ti plánuju napsat, ikdyz si to asi všechno slyšela už mockrát.
Měj se ráda, život je nadhernej, všechno záleží jen na tvým pohledu. Vím, jak je těžký něco změnit, že máš strach, ale věř mi, tudy cesta ke štěstí nevede. Všechna může bejt normální, můžeš zažívat i štěstí, neřešit jídlo a prostě bejt v klidu, ale musíš si ten problém přiznat a chtít mu čelit. Protože charakter člověka ukazujou ty sračky, který zažil a ze kterejch se dostal. Amen
[11]: Slyšela. Občas s tím musím souhlasit, občas je život opravdu nádhernej. Já se nedokážu srovnat s tou nekonečnou smyčkou, kdy ty dobrý momenty nepřeváží ty špatný.
Ani nechci, aby něco bylo normální, nic normálního jsem nezažila, je to jenom prázdnej pojem. V tomhle světě, kterej absolutně není přizpůsobenej k žití, není nic normální a já taky ne. V klidu se snažím být co nejvíc, asi víc, než předvádět, že je něco normální. Musela bych změnit prostředí, lidi, odletět na jinej kontinent k druhý části svojí rodiny, abych byla normální. To já nechci. Protože by se mi to stejně nepodařilo a ztratila bych sama sebe. Plánuju umřít v Praze.
[10]: yeah. Logic as fuck
Teď konkrétně mám na mysli ten napsaný zákon, že jakmile pomine jedna starost, hned na ni pro změnu naváže jiná, jen tak abychom se v tom našem easy peasy životě náhodou nenudili ![]()
[13]: Když já to svým způsobem vyhledávám. Jasně, že bych mohla dřepět doma, čumět do zdi a užírat se sama nad sebou, ale to nechci. To mám z toho života jakej vedu a s jakýma lidma se stýkám. ![]()
[14]: věř tomu, že ne.
Vyhledáváme věci, o kterých si myslíme, že jsou pro nás nejlepší a budou do budoucna tím nejlepším řešením, pro naše aktuální stavy. Po čase zjišťujeme, že jsme zapadli do stejných sr*ček, ze kterých jsme se předtím z obtížemi dostávali. Jak je to možný?
no to je právě ta rozmanitost života. Protože bezproblémovej život by pro nás byl až moc jednoduchej, proto dostáváme a vyhledáváme ty výzvy... abychom pak měli o čem psát ![]()
[15]: Ani náhodou, takhle to nastavený nemám. Nevěřím tomu, že je to pro mě to nejlepší. Svoje píčoviny vyvádím na základě toho, že se nesnáším a že nesnáším celej tenhle svět. Vím, co by pro mě bylo to nejlepší. Odjet pryč z Prahy, jet studovat za tatíčkem do zahraničí a tak dále. Ale to já nechci. Já pro sebe to nejlepší nedělám a nikdy dělat nebudu. Prodala jsem duši a tělo takzvanému ďáblu a nic jinýho si nezasloužím.
[16]: Koho nebo co myslíš tím takzvaným ďáblem?
[17]: Asi všechno, co se v mé realitě odehrává a odehrálo. V každým pochybným podniku v Praze na tebe čeká ďábel. Je to zábava. Lidi to milujou, protože je to atraktivní. Já jsem ďábel, alkohol je ďábel, drogy jsou ďábel, tenhle systém je ďábel, psychický nemoci jsou ďábel, život je ďábel a Iblís je mimochodem jen transkripce slova ďábel. Tak jsem si ho pojmenovala kvůli těm jeho modrým očím a vyšinutýmu pohledu. No a já jsem natolik blbá holka, abych tomu všemu podlehla. Jen abych to neměla jednoduchý. Ale to je jen řečnickej obrat. Nic o dobru a zlu, oboje dokážeme vnímat v moc malý míře na to, abysme z toho mohli vyvozovat větší důsledky. Já tak ani nepřemýšlím, ale vím, že si v té malé míře dělám spíš to horší, než to lepší. Nebo možná se pletu. Možná nedělám ani jedno z toho, prostě jen tak nějak proplouvám touhle iluzorní realitou, kde jsem si našli čas, i když je z hlediska fyziky vlastně trochu klam.
[18]: No a v tom je asi to jádro - proč si děláš spíš to horší.
[19]: Pořád žiju v tom, že "horší" a "lepší" jsou tak relativní a tekutý pojmy, že si k tomu můžu prostě jenom otevřít braňase o kraj lavičky na Letný a pozorovat, jak tenhle svět hoří.
[20]: Podle mě jsou "horší" a "lepší" primárně pojmy subjektivní a právě ta snaha o jejich objektivizaci v tom dělá ještě větší paseku neboli Všechno dobré je k něčemu zlé...jako ten Tvůj braňas :).
Ty čísla jako 11:11 22:22 atd jsou znamení, že Seš na správný cestě
[23]:Síla je jedna věc, vyšší moc druhá...pokud tady máš ještě nějakou chvíli strašit, nepovede se ani tutovka, i kdyby ses rozkrájela. To nepíšu, abych Ti nějak bránila nebo tak, zastávám názor, že každý má právo o svém bytí či nebytí rozhodovat samostatně, průšvih je, že to rozhodnutí zřejmě podléhá nějakýmu vyššímu schválení - proto se někdo úplně pitomě odpraví třeba práškama na spaní (Heath Ledger) a jinýmu nepomůže ani dobře mířená trefa do spánku, přežije i tu.
[24]: Vyšší moc si ze mě dělá prdel a vsadím se, že se směje tak, až se podařilo vyfotit černou díru. Tudíž na vyšší moc tak nějak seru, ostatně to není její věc, haha. Já chápu, že jsou na mě všichni mechanický elfové nasraný, že jsem jim jednou omylem vlezla do jejich sféry, ale opravdu je to důvod, proč si ze mě musí dělat až takovou prdel? Pokud nějaký vyšší moc existuje, tak neměla tvořit bytosti s iluzí vlastní vůle.
[25]: Musela jsi tam tehdá udělat slušnou paseku, Grof jim tam lezl furt a Iblise na něj, co vím, nikdy neposlali...až tam příště zavítáš, tak jim to s tou vůlí předestři, třeba se nad tím zadumají...na druhou stranu, bez iluze svobodné vůle by člověk jenom seděl, tupě zíral a apaticky čekal, co bude...a tolik politiků žádná planeta neuživí.
[26]: Přísahám, že to byla nehoda. Dokázalo mi to, že bejt zkušenej tripař prostě neexistuje. Jsem ráda, že i přes všechny ty moje zkušenosti nepatřím mezi ty výletníky, kteří se z tohohle světa vzdálili ještě víc, jako je třeba zrovna ten chlapec, kterému říkám Iblís. Já nevím, jestli tam chci znova, už to budou dva roky, co se to stalo a já to pořád nezpracovala. Takovej zážitek asi ani nejde zpracovat. Teď už se mi vždycky rozsvítí kontrolka: "Pozor, zase z toho může být bad trip". Od tý doby jsem si ho dát nemohla, prostě cítím, že zatím ještě pořád ne.
[27]: To chápu, jsou lidi, co se z toho regulérně zbláznili...zkus Kosmickou hru od Grofa, třeba v ní něco najdeš...já ji odložila ve chvíli, kdy se pocit, že si jednotlivé závěry navzájem odporují, stal neodbytným, ale zase nemám tak hlubokou zkušenost, maximálně se občas pocourám kolektivním nevědomím.
[28]: Jsou, Iblís je jeden z nich. Hele dík za tip, já se v Grofovi nikdy tak nevyrtala, abych si nemohla říct, že jsem ezomagor. Ačkoliv moje zkušenosti a kecy o mechanických elfech jsou dost ezomagorský. Jenže to je pak těžký se tomu vyhnout úplně s těma zkušenostma.

Kámo, sežeň si fakt nějakýho psychoterapeuta.