Dobrý, tohle vyjímečně nebyl úplně zabitej den proflákanej u něj v posteli, když musí takhle ráno do práce. Ale já dnešní den stejně proflákam! Nejen to, ještě si to užiju. Doma jsem ze sebe udělala člověka, abych byla připravená na další večer. Program dneska nic moc, skoro vůbec nic. Pozdějc večer má spolužák ze střední oslavu narozenin. Jela jsem za Es, už se někde po těch místech pohyboval a já neměla moc co na práci. Do toho jsem po cestě volala Iblísovi, jak na tom dneska je, co se tam děje. Když mi všechno hezky vyložil, tak jsem mu řekla, že se tam za ním teda stavím, on že super a tak dále. Es seděl v jedný hospodě, tak jsem tam šla za ním a domlouvali jsme se, co vlastně budeme dělat, že nikde nic moc není. Tak jsem si řekla, že asi přece jenom pojedu teď za Iblísem, kterej ostatně pracuje na místě tak tři ulice odsud. Dala jsem s Es jen pár cigár, řekla mu, že se včera žádnej bizár s Iblísem nestal, že to bylo vcelku normální. Rozloučili jsme se s tím, že si dáme vědět na další program. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli chci za Iblísem už teď a z mojí nerozhodnosti mě vysvobodila kamarádka, která mi psala, kde jsem. Tak jsem si to nakráčela přímo před dům, kde bydlí, trvalo mi to asi dvě minuty a šli jsme na pivo do hospody, kterou má u vchodu. Sedli jsme si ven, ach, zlaté zahrádky a počasí, kdy se dá sedět venku. Sice takhle při západu slunce už se šálou, ale pořád dá. Říkala jsem jí o tom podivným telefonátu s Iblísem. Odsoudila to s tím, že se na něj mám vysrat, že se nezmění, když se teď chová takhle, že se pořád bude vymlouvat, že na mě nemá čas. Co jsem jí na to asi tak mohla odpovědět? To samý, co opakuju každýmu, s kým to probírám. "Já vím, ale znám ho příliš dlouho natolik, abych ho kvůli něčemu takovýmu poslala do prdele, mám ho na to příliš ráda a uvidím, jak dlouho mě to bude bavit." Ještě mě pokárala za to, že se za ním vůbec dneska hodlám stavit. No jo, kéž bych byla tak nekompromisní, jako je ona. Jenže ona s ním nemá tu historii, co s ním mám já. Rozloučili jsme se, šla domů spát, i když bylo hodně brzo. Odhodlala jsem se k tomu, že Iblíse alespoň pozdravím. Opět pár ulic zpátky, do toho mi ale psal Es, ať dorazím na jeden koncert, tak jsem na chvilku i zaváhala natolik, že jsem místo, kde měl Iblís směnu, přešla. Jenže po chvíli jsem se otočila na podpadku a vrátila se. Asi ho chci pozdravit. Bylo tam hafo lidí, všichni stáli venku a kouřili. Logicky. Měl tu za chvíli začínat program. Mezi tím hafem lidí stál se svojí cigaretou i Iblís. Bavil se s kamarádem a s dalšíma lidma, asi ohledně programu. Políbil mě a nabídnul mi cigáro, ať si prej zbytečně nebalím. Když se vrátil ke svojí práci za bar, jen jsem si tam tak sedla a vlastně ani po něm nic nechtěla. Bylo tam ve frontě tolik lidí a on byl za barem sám. Potom, co byla celá fronta hotová a začínal program, zeptal se mě: "Jdeme na procházku?" Kejvla jsem mu na to, ačkoliv jsme absolutně netušila, jakou procházku tím myslí, ale zvedla jsem se s tím, že asi jdeme na cígo. Dal mi do ruky colu, kterou si někdo objednal a nechtěl jí. Předal bar svýmu kamarádovi, ještě ho seřval za to, kam položil klíče a šli jsme. Pochopila jsem, že jdeme do nedalekýho baru pro něco dobrýho. Iblís mluvil hlavně o práci, jak je to celý nějaký podivně posraný, jak to je organizačně špatně. Když jsme došli do baru, koupil si to, co potřeboval, pivo a mě limonádu. Sedli jsme si do kuřárny. Teda, on si sednul, já odmítla s tím, že jsem stejně teď celou dobu seděla, on je naopak celej den na nohou. Byl celou dobu ve stresu, že musí zpátky, že by tam toho blbečka neměl nechávat samotnýho, že zapomíná, co se mu řekne a nechce, aby se stal průser. Tak jsme zůstali jen dvě cigára a zase šli. Řekla jsem mu, že ho ale teď zase opustím. Ptal se proč, tak jsem mu zopakovala to, co jsem už stejně říkala. Můj kamarád má oslavu narozenin a já ho chci určitě vidět. Tak jsem ho jen doprovodila, dala mu pusu s tím, že mu ještě v noci zavolám a pokračovala na tramvaj.
Přišla jsem pozdě, všichni ostatní už se sešli. Shit, tak ráda ty lidi vidím! Bylo to hezký, komorní. Ptali se mě, jak se teda mám a co moje situace. Když jsem jim řekla, že se moje stavy opakujou a Iblís mi v tomhle moc nápomocnej není, že bych spíš měla být vděčná Es, jak se o mě stará, tak padla klasická nechápavá otázka: "Proč s ním teda kurva jsi, když je ten člověk očividně úplně mimo?" Odpovídala jsem to, co odpovídám vždycky. Druhej páreček kamarádů, kteří ještě ani netušili, že já a tenhle člověk spolu něco máme, nechápali o to víc, ale na druhou stranu uznávali, že ho neznají natolik, aby mohli hodnotit. Z podniku nás vyhnali se zavíračkou, naštěstí jsme měli další jinde. Byl tam Es, už ho taky nezajímal program, tak říkal, že se staví a taky byl pozvanej, tak co. To už jsem začala pít pivo, přece jenom už bylo docela pozdě. Párty se začala vážně rozjíždět, strašně moc jsme se smáli píčovinám a všichni měli tak dobrou náladu, až to asi trochu znechutilo Es, kterej se posunul jinam a nikdo to nechápal. Všichni si mysleli, že ho něčím nasrali a já jim musela vysvětlovat, že nic, že on prostě takovej je. Stejně se posouval do podniku, kam to oslavenec plánoval přesunout. Když ono je to prostě trapný. Podniky, co o víkendu zavíraj v jednu a ve 3/4 poslední objednávky? Pche.
Šla jsem sice s nima, ale předtím jsem volala Iblísovi, jak to u něj vypadá. On že dobře, že ještě teda něco dodělávaj. Tak jsem mu oznámila, že už něj budu asi za hodinu a chtěla jsem to dodržet. Doprovodila jsem veselou partičku před další bar a rozloučila jsem se s nima, že musím za Iblísem. Oslavenec mě začal přemlouvat, ať na to seru, ať s nima dám ještě jedno pivo, ale já byla docela neoblomná. Rozloučila jsem se s nima, pověděla jim, jak jsem je ráda viděla, oni mi pověděli, ať se držím a pokračovala jsem ve svojí noční pouti dolů, pak nahoru, pak dolů, pak rovně přes náměstí s krásným výhledem a pak zase rovně. Byla mi trochu zima, tyhle noční hodiny jsou chladný. Iblís mi otevřel a já zjistila, že…sakra, tady je už úplně prázdno. Byl tam s ním jen jeden kolega, kterej dopil to, co měl a asi za 20 minut zmizel. Zůstali jsme s Iblísem úplně sami. Ještě se mě ptal na nějakej program, jestli se něco neděje, ale říkala jsem mu, že teď, před třetí už budou tak maximálně nějaký ještěří djs. Dozvěděla jsem se, že tady chce tentokrát skutečně zůstat přes noc. Prý mu ani nic jinýho nezbejvá, musí ráno dodělat určitý věci na který je teď moc opilej. Třeba spočítat kasu. Snažila jsem se ho chvíli přemlouvat, jestli se přece jen nechce jet vyspat domů, ale nepřemluvila jsem ho. "Tady jsem doma." Zase prej pil celej den, jak byl za barem od poledne. Divil se mi, že vůbec chci někam chodit. "My tu máme celý divadlo pro sebe, taková romantika a ty bys někam chtěla mizet?" Ok, fair enough. Měl pravdu, zvláštní tyhle velký prostory úplně po tmě. Když už bylo všude zhasnuto a já šla na záchod, málem jsem si to nakráčela do velkýho zrcadla, o kterým jsem byla přesvědčená, že je dveře. Shit, ještě divnější bylo se v tom zrcadle vlastně vidět v tý úplný tmě. Vlastně jsem si myslela, že je ta postava někdo jinej, ačkoliv to zrcadlo bylo úplně přede mnou. Ani jsem nezačala křičet, nic. Podivná reakce. Prej jsou nahoře gauče, tak jsme tam přenesli všechny věci, i topení a pustili si tam nějakej nablblej seriál na notebooku, asi Přátele. Do toho na mě byl zase chvilku nepříjemnej, když jsem se o asi po třetí zeptala, jestli si je jistej, že je v pohodě, že tu s ním zůstávám, aby z toho zase nebyl průser jako minule. Odseknul mi s tím, ať s ním furt nemluvím, jako když dělá něco zakázanýho, tak jsem mu řekla, ať se laskavě uklidní, že jen nechci, aby měl průser. Naposledy mě ujistil, že průser nebude a spadnul do jednoho z gaučů. Sundala jsem si boty a natáhla se na něj. Voněl jako práce, haha. A jako něco, co potřebuju bezpodmínečně tady a teď vojet. Začali jsme se líbat, byla jsem v sedmým nebi, protože mi přijde vtipný mít sex na jiných místech, než doma v posteli. Navíc s Iblísem, s ním mám nejvíc sexuální turistiky, co se míst týče. Byla to ostatně jen otázka času, kdy tady budeme mrdat. Byla jsem tak nadržená, až to nebylo hezký, bylo pro mě složitý čekat těch pár hodin od včerejška. Začala jsem mu hrabat na rozkrok a snažila se mu rozepnout poklopec, ale asi jsem byla tak strašně nedočkavá, že jsem si neuvědomila, že bych měla začít páskem. Sedla jsem si na něj obkročmo, ale pořád jsem měla silonky, který mi sice stáhnul, ale taky nedočkavě. Jen z jedný nohy, haha. Už mu dávno stál a nic mi nebránilo v tom si ho tam konečně vrazit. Jedna věc ale přece jen nebyla ideální, to ten zkurvenej gauč. Byl příliš málo pevnej, takže se na něm skutečně špatně přiráželo. Musela jsem se hodně snažit a měla jsem na sobě jetě pořád kromě šatů i svetr, zatraceně. Proč mám na sobě světr? Okamžitě jsem si ho sundala a do toho se Iblís taky trochu probral. Kleknul si za mě, stáhnul si kalhoty úplně a začal mě lízat. Tak nějak všude. Vlastně mi dost lízal zadek. Docela dost dlouho, do toho si ho jednou rukou honil a druhou si mě pevně držel. Až potom mi ho tam vrazil. Bylo to boží, ještě víc to bylo boží, když si mě otočil tak, že jsem měla chvilku pocit, že snad spadnu dolů na schody, jak šíleně přirážel. Ony ty gauče byly totiž v takovým prostoru nad schody. "Já nevím, co mě na tom tvým zadečku tak rajcuje" prohlásil jen tak mezi tou činností. "Ale klidně bych z něj i posvačil." Musela jsem se začít smát. Udělal to ještě několikrát. Dokonce se i pokusil mi do zadku strčit přímo čůráka. Během tohohle šoustání zezadu mi až příliš podezřele často flusal na zadek a samozřejmě, že mi ho v jednu chvíli vyráhnul z kundy a snažil se o to se dostat i jinam. Trochu jsem se narovnala: "Co to děláš?" Měl ho mezi mýma půlkama, chytnul mě za prsa a zopakoval mi to samý: "Co to ty děláš" s úsměvem. "Takhle to nejde, *jeho jméno*, na tohle je potřeba lubrikant. Vzdálil se od gauče se slovy: "Tady by někde měl bejt nějakej olej". Začala jsem se smát, protože jsem si představila olej do motoru, nebo na panty od dveří. "Řekla jsem lubrikant, ne olej." Vypadal vtipně, jak se tam snažil koukat na velkej bordel na vedlejším stole s tím stojícím čůrákem. Vrátil se ke mě a pokračoval. Už zase jsem pozorovala naše stíny na zelených stěnách okolo. Byla jsem docela hlasitá, do toho bylo zábavný poslouchat všechny zvuky z vedlejších budov, tahle akustika je zvláštní věc. Když byl už asi moc unavenej, tak si lehnul a začal mi ho tam vrážet ze strany. Tohle stejně miluju ze všeho nejvíc. Během toho mi tvrdil: "Nelíbej mě, jsem opilej." Panejo, to jsou problémy, vím, že je opilej. Speciální atmosféra, jen jsem na těch velkých stěnách okolo viděla stíny našeho milování a byla to moc hezká podívaná. Vidět svůj natřásající se zadek na tý stěně vedle nás, lol. Bože, neskutečná sranda. "Nechtěj ani vědět, co bych ti nejradši udělal", zašeptal mi. Bylo to strašně rajcovní, tyhle jeho slizký řečičky zafuněný do mýho krku. Zvedla jsem ruku, popadla ho za bradku a otočila k němu svoje rty, abych ho mohla začít líbat. "Povídej" nakázala jsem mu. "Nejradši bych tě napustil" zafuněl do mýho krku. Kurva, jo! Já teda nechci, aby mě napustil, ale docela dost chci, aby se udělal uvnitř mě. "A máš šprcku?" zasténala jsem na něj. "Já se právě obávám, že jí tady nemám." Dopíči, jaká škoda. Chtěla bych zažít to, jak s sebou škube uvnitř mě a chtěla bych to právě teď. V jednu chvíli, kdy si dal Iblís pauzu, aby se napil, tak se kouknul, kolik je hodin. Ráno totiž přijde uklízečka, logicky a nebylo to úplně za krátkou dobu. Já řekla něco, že takhle polooblečený by nás tady ale neměl nikdo najít. "Tak to abych se rychle udělal," podíval se na mě a kousnul se do spodního rtu. Ležela jsem na zádech, tak jsem si ho přitáhla zpátky k sobě na gauč a především mezi svoje nohy. Začal přirážet tak, že mě začalo bolet i to hloupý opěrátko na ruce, na kterým jsem měla položenou hlavu. "A aa aaaááá!" Na tom hloupým gauči se vážně nedá moc mrdat v polohách vleže. "Ne, zatraceně, nesmím…" šeptal, zatímco zavřel v extázi oči, vytáhnul ho ze mě ven a vystříkal se mi na bříško. Těžce oddychoval, pozorovala jsem, jak ta mrdka vůbec nezůstává na svým místě a pomalu teče dolů, aby krásně ušpinila ten gauč. Popadnul nějaký ubrousky, co se tam válely a uklidil po sobě. Našel svoje oblečení (narval se do těch kalhot i přesto, že mu pořád ještě stál), já svoje silonky, šla jsem si ještě opláchnout obličej a pak jsme spolu usnuli v objetí na gauči. Byl na něm všechen možnej bordel, náš pot, muj vaginální sekret, jeho sperma. Hm, trochu znesvěceno, pokřtěno asi těžko.
Budilo nás hodně věcí, nejdřív samozřejmě uklízečka, která nic, v pohodě. Pak se Iblís odporoučil spát na druhej gauč, do toho mi říkal, že mě klidně pustí ven, když jsem se začala vyptávat, jak to tady plánuje dál. Ale byla jsem nějaká mrtvá na to, abych po osmý ráno jela domů, tak jsem mu řekla, že tady s ním zůstanu, jestli to teda nevadí. Říkal, že to samozřejmě nevadí. Tak jsem docela i usnula. Pak ještě přišel někdo zkoušet. Iblís se probudil někdy okolo jedenáctý. Když viděl, že s sebou vrtím, tak mě uklidnil, ať klidně dál spím. Tedy jsem spala. Po probuzení jsem zjistila, že mi není úplně nejlíp. Hm, asi to bylo tím, že jsem trochu včera bumbala. Tak jsem se jen prolejvala vodou a čekala, až to přejde. Jasně, že jsem mohla jet domů, ale na jednu stranu jsem věděla, že je to příliš dlouhá cesta a líp by mi to určitě neudělalo, radši to tu s Iblísem nějak přetrpím a pak se půjdu dospat ještě k němu. Jak musel postupně dodělávat všechny ty věci, co nezvládnul včera, tak se mi udělalo líp, protože jsme se mu s nima snažila pomoct, co jsem mohla. A člověk se rozdejchá, rozhejbá a tak dále. Sice pak jenom myslí na to, jak spadne do postele, ale to už je druhá věc. Řekl mi, nejdřív, že jsem úžasná, pak, že jsem zlatá. Ještě abych nebyla, hehe. Mezi tím měl šílenej hlad, nejdřív chtěl, abych pro něco skočila já, ale protože jsem se na to netvářila a chtěla jsem ho spíš motivovat k tomu, abysme to rychle dodělali a mohli se jít třeba někam najíst. Ale on to nevydržel, zmizel do večerky, koupil si nějakou nechutnou bagetu a mě donesl sladkou sušenku, ačkoliv jsem ho o to nežádala. Snědla jsem to. Asi tak po dvou letech jsem měla tenhle sladkej kekel. Nic mi to neudělalo, ale byl to pro mě bizár. Tyhle věci nejím. Iblís se mi ještě smál, ten kokot, když jsem mu říkala, že už nemůžu, jestli nechce zbytek. On vůbec neví, co moje nemoc způsobuje. Žužlala jsem tu malou sušenku asi patnáct minut, protože jsem věděla, že je to přeslazený. Okolo druhý to tak bylo celý hotový. Iblís říkal, že vlastně teď moc neví, co dělat, že chtěl vypadnout hlavně kvůli hladu, ale teď už je mu tak nějak dobře. Tak jsem mu řekla, že můžeme třeba někam na kafe, nebo whatever, co bude otevřeno takhle při neděli. Nebo k němu domů. To bych nejvíc zase ocenila já. Každopádně bez ohledu na další události jsme sbalili věci a vyrazili říct dobré ráno opoledne všem těm krásným ulicím a domům v okolí. Nemá rád, když mu někdo šahá na hlavu. To mě překvapilo, ale chápu to. Nějak jsem mu šáhla zničehonic na hlavu a on mi řekl, že tohle mu strašně vadí. "I ode mě? Ale já tě chtěla jenom pohladit." Vysvětlil mi, že asi ne takhle, že mu to hlavně vadí od jeho kamaráda, že má pak často chuť mu za to dát pěstí. Že mu to přijde takový ponižující. Přemýšlela jsem nahlas o tom, že bych zavolala tý svojí kamarádce, která bydlí tady v okolí a někam bysme šli, ale pak jsem se hned opravila, že jí nechci budit, nebo že je stejně asi v práci takle při neděli. Iblís měl i ten nápad, že si jen sedneme na pivo a on se pak vrátí zpátky do práce, jenže jeho hospoda byla v tuhle hodinu přirozeně zavřená, takže jsme si to namířili hezky dolů z kopečka k němu domů. Ve večerce v jeho ulici si ještě strašně chtěl koupit něco k jídlu. Objevili jsme tak starou dobrou klasiku - čínský instantní polívky. Krom toho tam objevil i nějaký sluneční brejle, haha. Čekovala jsem je a byly docela i pevný, v rámci možností. A je fakt, že mu slušely. No, původně jsme tam šli jenom pro tabák, haha.
Doma se dovrávoral k posteli, shodil ze sebe batoh a spadnul do ní na záda. Já jsem si zvládla sundat svršek a lehla jsem si vedle něj s tím, že jsem mu vzala hlavu do rukou a začala mu dávat malinký pusinky. Vyčerpanej. Tak jsem se tam s ním jen tak mazlila, měl zavřený oči a vypadal naprosto bezbranně. Nechtělo se mi domů, budu s ním tak dlouho, jak to půjde. No, tak se zase vyseru na nějakej článek, co jsem asi měla přečíst, no a co. Chtělo se mi tady jenom být s ním a dávat mu pusinky na čelo a na nos. Neměla jsem v ten moment hned víc hříšný úmysly, ale… Začala jsem ho pak líbat, jen tak něžně, jenže čím víc to bylo něžný, tím víc to bylo intenzivní a vášnivější a najednou mi přejížděl svojí rukou po zadku a já cejtila, jak se jeho vysušený, drsný ruce zasekávaj o moje silonky při každým dotyku a jak si najednou rozepíná kalhoty a vytahuje si druhou rukou čůráka. Miluju, když ho můžu takhle olizovat, když se takhle olizujeme navzájem. sNásledovala taková ta vtipná scéna, kdy jsme se oba zvedli, začali každej sám ze sebe sundavat oblečení a přitom jsme se navzájem koukali do očí. Shodil všechen svuj kabát a sako pod postel, stejně jako kalhoty, otočil mě, sundal mi zbytek silonek a vrazil ho do mě zezadu, až jsem docela drsně ksichtem přistála na polštáři pode mnou. Já se skutečně nerada cítím plná, ale bejt plná jeho čůráka mi naprosto vyhovuje. Šoustal mě chvíli takhle zezadu, pak vleže z boku, aby mi prsty mohl drtit poštěváček. Vlastně jsem si ho drtila sama, ale částečně pomocí jeho ruky. Kurva, slast. Nevím, jestli byl doma spolubydlící, fakt nevím. Ale zase jsem byla docela hlasitá. Ono je těžký nebýt. Iblís si v tom spěchu ani nesundal úplně košili, jen tak na něm plápolala, rozepnutá. Všechny naše svaly, napnutý. Často mě při těhlech momentech chytá křeč do pravýho lýtka. Tentokrát ne. Nemrdali jsme zas tak dlouho, ještě si vlezl na mě a pak už se mi vystříkal na břicho. Utřela jsem jeho mrdku do těch starých trenek, který tam byli už asi dva tejdny a schoulila se k němu, protože už ležel na boku tiše vedle mě, měl ruce složený pod hlavou a byl skoro v prenatální poloze. Vzala jsem deku, přikryla ho a obejmula nohou. Koukala jsem na něj, jak měl zavřený oči a odpočíval. Započala jsem svojí klasickou činnost, drbala jsem ho ve vousech. A asi si na něj sedla, když ležel na břichu a masírovala ho. Líbilo se mu to, asi to potřebuje. Snažila jsem, ryla jsem do jeho kůže prstama a kloubama, jak to jen šlo. Na to, že nemám moc sílu v rukou, tvrdil, že mu to pomáhá. Chvilku jsme takhle leželi, pak mě poprosil, jestli mu neudělám tu čínskou polívku. Řekl mi, jakou z těch dvou chce, tak jsem se vydala ke zdroji horký vody. Na celý lince byl neskutečnej bordel, ne, že by mě to překvapilo. Ale našla jsem nějakej kastrol, snad čistej. Nevím. Byla to docela bojovka. Fakt bordel. Všude. Ale zvládla jsem to. Našla jsem všechno, co jsem chtěla. Když jsem mu jí donesla, zeptal se mě, jesltli jsem si taky udělala, tak jsem mu řekla, že ne, protože jsem nikde jinde už nenašla čistý nádobí. Vstal a dal mi nějakej talíř a nechápal moje námitky proti tomu, že je ten talíř moc mělkej a ta polívka se tam nevejde. Ale povedlo se. Pustili jsme si nějakej další stupidní seriál a jedli k tomu ty polívky, ta moje byla lepší, než ta jeho. Už mi nemůže říkat, že nejím, když jsem před ním snědla celou čínskou polívku, ha!
Pak jsme se ještě koukli asi na dva díly, pokuřovali k tomu, jen tak leželi pod peřinou a mazlili se, prostě věci, co bych s ním klidně vydržela dělat tejden v kuse. Teda, to asi ne, ale celej večer ještě určitě. Kouknul se pak, kolik je hodin a vzal si směnu v práci za někoho, kdo nemohl. Šel se umejt a já mezi tím přemýšlela, že jsem trochu třeba čekala, že se na to vysere a že budeme ještě večer spolu. Říkala jsem mu, proč si tu směnu bral, když nemusel. Peníze. Baví ho to, v práci může myslet jenom na práci. Aha. Ptal se mě, jestli mě to štve. Řekla jsem mu, že chápu jeho nutnost pracovat, že mě neštve to, že jde teď do práce místo toho, aby trávil čas se mnou, že mě spíš štve to, že se mnou málo komunikuje, i když v tý práci je. Seděla jsem na posteli a kouřila, stál vedle ní a česal si vlasy. Ani už nevím, jak tenhle náš rozhovor vlastně začal. Ale došlo k tomu, na férovku mi řekl, že do mě není zamilovanej. Jen jsem to zopakovala: "Ty do mě nejseš zamilovanej", ne jako otázku, jako oznamovací větu. Však já to vím. Má mě rád, to vím taky. Když seděl vedle mě na kraji postele, měl na sobě už košili a trenýrky. "Záleží jenom na tobě, jestli to chceš podstupovat. Aby tě ta emoční nevyrovnanost neničila." Zeptala jsem se ho: "Tobě by to bylo jedno, kdybych ti zmizela?" Odpověděl: "Jsem zvyklej být sám." Myslím, že jsme u toho kouřili. Položila jsem mu přitom hlavu na rameno, nebo jsem možná kouřila jen já, nevím. Hladila jsem ho a fakt jsem nad tím tu chvilku přemýšlela, fakt jo. "Dej mi pusu," nakázala jsem mu. Tak mi jí dal, takovou pěknou. Vstala jsem a šla si opláchnout obličej. Když jsem se vrátila, stál a česal si zase vlasy.
"Já už se rozhodla", řekla jsem. Koukal se do země, ale na tu chvíli na mě ty jeho modrý očka přistály. Nevydržela jsem jejich nátlak a musela uhnout pohledem, na chvilku. Pak jsem pohled zase zvedla, na něj. "Já s tebou chci zůstat." Přišla jsem k němu a dala mu pusu na tvář. Sebral si věci, který potřeboval, já si sebrala svoje věci a rozloučili jsme se před jeho dveřma, každej jsme měli jinou cestu, tak, jako vždycky. Políbili jsme se, jemně mě chytil za rameno, řekla jsem mu: "Tak snad brzo" a on: "Snad." Otočila jsem se a šla. Byl už pozdní večer, byla jsem mrtvá. Úplně mrtvá. Tyvole, tyhle noci. Miliónový noci. Svět. Vášeň. Život. Kurva, zatracenej kluk. Ne, kluk. Mimozemšťan. Cejtim se líp. Je to prostě magor, to je všechno.
Kecala bych, kdybych to zasadila do děje. Ale v ten poslední den se stala jedna vtipná scénka.Šla jsem si umýt obličej, když jsem se vrátila, viděla jsem, jak sahá po plechovce, do který jsem předtím típla cigáro. Něco jsem mu povídala, tak jsem ho na to, aby z toho nepil, stihla upozornit fakt pozdě, vlastně v moment, kdy už se napil. Vyprsknul si to na koleno a začal mi trochu nadávat, že je to hloupej zlozvyk, že to už nikdy nemám dělat. Musela jsem se částečně smát, ale částečně mi bylo fakt líto, že se něčeho takovýho napil. Říkala jsem mu: "Já nečekala, že se toho napiješ, když už ti to tu stálo tejden." On mi tvrdil, že je to přesně naopak, že to, že to tu stojí tejden neznamená, že to pak nedopije. Omlouvala jsem se mu, opravdu jsem to neudělala naschvál. Začal mi vyčítat, že se teď určitě skvěle bavím, že to bylo naschvál a už se u toho tak rozkošně křenil, takže si už dělal trochu srandu. "Ne, fakt ne." tvrdila jsem mu, už taky se smíchem. "Jo, určitě si teď mneš ruce, jak ti to skvěle vyšlo, že jsem se nachytal." Smáli jsme se.
A tak zpětně si říkám, jestli náhodou nezapracovalo moje podvědomí. Odseknul jsi mi, když jsem se s tebou chtěla bavit? Hm, tak tady ochutnáš típlý cigáro v energy drinku, hajzle jeden! Ne, to fakt ne. Jen se tomu teď směju, když si na to vzpomenu.
... deset nás v jizbě spí popořadu,
bohužel já, spím u zdi až vzadu !
Ač pohlaví stiskem vždy uchopím,
pokaždé všecky je pokropím !"
řve dědek : " By spali jsme pod celtou !!"
... křik´ Česta Mrtt : " Teď běžím na velkou !"
Ni ,,velkou,, však chlapec neudržel !
" Strašné, kdyby ses chviličku zdržel!
... idiote ! ty prasácký Često !
Hned vedle hlavy, mně na zem to plesklo !!
Přijď z hajzlu, pak s tebou zacloumám !!"
Česta Mrtt strýci se omlouvá ...
4Sarah Oax | Web | 23. dubna 2019 v 3:06 | Reagovat
Obdivuju tě, jak dokážeš psát tyhle sahodlouhy články. A líbí se mi, jak se do toho všeho umím tak snadno vžít. "Snad to bude už jen úžasný." "Snad jo."
[4]: Já to dělám kvůli sobě, abych nezapomněla. Je moc života a málo kapacity v mozku a člověk, jak je známo, věci často vypouští. Úžasný není nikdy nic a všechno pořád, takový záblesky. Sere mě to.
Být krásná nestačí. Zhmotněný nihilismus, potok slz a 7 smrtelných hříchů v pár směšných kilech. Často mi docházejí slova, jakmile si uvědomím jejich prázdnotu.
Vypadá to, že pro něj nejsi než píchací panna. Tak snad se s ním brzy rozloučíš. :)